Když nemůžete ven, potřebujete dostat energii z těla. Vyhněte se honičkám kolem stolu — vždycky skončí nárazem do rohu. Místo toho zkuste „překážkovou dráhu" z polštářů a dek: přeskok, podlez, otočka. Položte na zem papírovou lepící pásku a udělejte čáru, po které se chodí jako po laně. Nebo hru „sochy" — pustíte hudbu, děti tančí, vy zastavíte a ony ztuhnou. U menších dětí stačí tři kola, u větších přidejte pravidlo, že kdo se pohne, dělá pět dřepů. Vždycky ale odstraňte ostré hrany a sklo z dosahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Papírové modely se často používají jen jako dekorace nebo sbírka, která leží na polici. Přitom stačí málo a mohou se stát plnohodnotnou součástí hry – ať už stolní, deskové, nebo venkovní. Největší chybou je nasadit je bez přípravy a bez pravidel. Model se rychle zničí, hráči ztratí přehled a nadšení vyprchá. Následujících dvanáct způsobů ukazuje, jak modely zapojit tak, aby vydržely a hru obohatily.<br>
<br>
<br>
<br>
U dětí od tří do pěti let stavte na napodobování. Zadejte jednu činnost: jak jí kočka, jak fouká vítr, jak se myje medvěd. Dítě nemusí nic sehrát, stačí, když zopakuje pohyb po vás a vy ho zrcadlíte zpět. Typická chyba je chtít po předškolákovi souvislý příběh. Ten ještě neudrží v hlavě. Místo toho střídejte krátké úseky po deseti až dvaceti sekundách a nechte dítě, ať si vybere zvíře nebo povolání samo.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotné hře se osvědčuje předem určit, co se staví. Šišky dobře drží na sobě, když se skládají špičkou dolů, a vytvoří věž. Klacky se hodí na obrysy, ploty nebo cestu. Kamínky slouží jako zátěž, počítadlo nebo ozdoba. Pokud dítěti dáte jen materiál a žádné zadání, bude chvíli zkoumat a pak odejde. Když mu ukážete jeden konkrétní tvar, začne samo hledat, co dalšího se dá postavit. Po hře materiál roztřiďte zpět, jinak se příští hra neobejde bez ztrát.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si vyzkoušet, než hru koupí<br>
<br>
<br>
<br>
Jak značit, aby to fungovalo i v dešti a še
