Když se na klobouku objeví plodnice, je čas na řez

Plodnice na klobouku se objevují z jednoho prostého důvodu: mycelium má dost živin, vlhkosti a kyslíku a rozhodlo se růst ven. Nejčastěji jde o plodnice vedlejší, které vyrážejí z okraje nebo z místa, kde je substrát zbytečně bohatý. Pokud je necháte být, spotřebují energii, kterou by jinak klobouk využil k růstu, a mohou začít zahnívat. Proto se vyplatí zasáhnout včas, ale opatrně.<br> <br> <br> <br> První pravidlo zní: neumývejte je předem. Mnoho lidí houby hned po příchodu domů opláchne a uloží do lednice. Voda na povrchu je ale nejrychlejší cesta k rozkladu – podporuje plísně a rozmočí strukturu. Místo toho houby očistěte suchým štětcem nebo hadříkem, případně odřízněte jen zjevně znečištěné části. Teprve před samotnou úpravou je krátce opláchněte nebo otřete vlhkou utěrkou.<br> <br> <br> <br> Páté pravidlo se týká rozmrazování. Houby nikdy nerozmrazujte v horké vodě ani v mikrovlnné troubě, pokud je chcete použít do omáčky nebo polévky. Nechte je přes noc v chladničce, nebo je vložte přímo zmrazené do hrnce. Mrznutí není vhodné pro houby, které chcete podávat celé nebo smažené – po rozmrazení změknou a ztratí tvar. Na řízky nebo na gril se hodí čerstvé, případně sušené houby. Zmrazené houby jsou ideální do polévek, omáček, guláše nebo na smetaně, kde se jejich struktura stejně nerozpozná.<br> <br> <br> <br> Praktické pravidlo zní: každou houbu, kterou neznáte stoprocentně, nechte v lese. Při sběru si plodnici vždy otočte a prohlédněte rourky i třeň, ne jen klobouk. Domů noste jen druhy, u kterých umíte popsat všechny znaky bez zaváhání. Naučte se rozlišovat modrání a červené rourky jako varovný signál, ne jako zajímavost. A pokud už k otravě dojde, nečekejte, až příznaky odezní samy – volejte záchrannou službu a vezměte s sebou zbytek houby nebo alespoň její fotografii.<br> <br> <br> <br> Sbírejte pouze plodnice, které bezpečně poznáte. Pokud si nejste jisti, nechte je v lese. Modrající hřiby obecně nejsou určeny pro začátečníky a konzumace syrových plodnic může způsobit žaludeční problémy. Vždy dodržte tepelnou úpravu a nepoužívejte staré nebo plesnivé houby. Kovář je výborná houba, ale jen pro toho, kdo zná rozdíl mezi ním a jeho modrajícími příbuznými.<br> <br> <br> <br> <img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejčastěji tu narazíte na druhy vázané na rozkládající se listí a na trouchnivějící kmeny olší a vrb. Typicky to jsou holubinky, růžovky, čirůvky a v chladnějších úsecích i lišky. Na holé zemi mezi kořeny roste hlíva, ale také závojenka, na kterou pozor. Právě záměna s jedovatou závojenkou je nejčastější chyba začátečníků v okolí potoků: mladé plodnice si jsou podobné tvarem i barvou a rozdíl je vidět až na výtrusném prachu a na prstenu. Pokud si nejste jistí, neberte. U potoka roste i mnoho druhů, které jsou sice jedlé, ale jen po tepelné úpravě, a syrové způsobují zažívací potíže.