Pro delší samostatný pobyt je potřeba dítě naučit konkrétní dovednosti. Musí umět zavolat o pomoc, znát své jméno a adresu, umět přijít k vám, když se něco stane. Ukliďte zahradu od věcí, které mohou způsobit pád nebo pořezání. Naučte ho, že se nesmí dotýkat neznámých zvířat, jíst nic ze záhonu a chodit k vodě. Připravte ho na to, co dělat, když se zraní – kde je lékárnička, komu volat. To vše se učí postupně, ne v den, kdy ho poprvé necháte samotné.<br>
<br>
<br>
<br>
Ze šišek se dají sestavit zvířátka, stromky nebo ozdoby. Klacky poslouží jako nožičky, tyčky nebo rámečky. Kamínky se hodí na hru piškvorky, na počítání nebo jako žetony. Děti baví stavět cestičky a domečky pro skřítky. Nechte je, ať si pravidla vymyslí samy. Dospělý jen dohlédne na ostré hrany a případné zapíchnutí klacku do oka.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Před vstupem do lesa si</span> <span style="font-weight: 600;">určete, kudy se vrátíte</span>. Pokud jdete okruh, vyznačte si jen jednu cestu a zpáteční nechte bez značek. U přímé trasy tam a zpět používejte dvě různé značky: například fáborky na cestě tam a uzlíky na větvičkách na zpáteční cestě. Nikdy nepoužívejte stejnou barvu pro oba směry, pletete si je i za dobré viditelnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Při hře venku dávejte pozor na klíšťata a na jedovaté rostliny. Sbírejte jen to, co znáte. Šišky z jehličnanů jsou bezpečné, ale některé mohou mít ostré šupiny. Klacky neberte z živých stromů, použijte ty spadané. Kamínky nenosťe z chráněných území. Domů si přineste jen malé množství, ať z lesa nezmizí vše.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;"><span style="font-weight: 900;">Začněte tím, že dáte</span> dětem jasný úkol. Například postavit co nejvyšší věž z kostek, knížek nebo plastových kelímků. Pravidlo je jednoduché: kdo staví, nesmí sahat na cizí část. U mladších dětí dejte pozor na příliš vysoké konstrukce, které spadnou dřív, než je hotová – frustrace přijde rychle. Nechte je stavět na zemi, ne na stole, a připravte podložku, aby se nic nerozbilo. Když věž spadne, nechte děti popsat, proč se to stalo – tím se z hry stane přemýšlení.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor při výrobě i hran<br>
<br>
<br>
<br>
Signály, že je čas přestat, jsou nenápadné. Někdo se začne smát, ale smích je dutý a přichází pozdě. Jiný ztuhne, drží tělo v jedné poloze a neodpovídá na otázky. Další se ptá, jestli to musí vydržet do konce. To nejsou slabé povahy, to je informace, že cvičení přešlo z učení do zátěže. Reagujte okamžitě, ne po dokončení kola. Stačí říct: „Končíme tady, nikdo nic nedokončuje."<br>
<br>
<br>
<br>
Když venku lije a děti se začnou nudit, první instinkt bývá něco koupit nebo někam zajet. Jenže deštivý den doma nemusí znamenat výdaje ani cestu. Stačí se rozhlédnout po bytě a použít to, co už doma je. Rozhodující není množství hraček, ale nápad a ochota věnovat dětem hodinu pozornosti. Právě v tom je rozdíl mezi odpolednem, kdy se všichni nudí, a odpolednem, na které se bude vzpomínat.<br>
<br>
<br>
<br>
Deštivý den doma má i svou mez. Děti vydrží soustředěně hrát zhruba dvacet až třicet minut, pak potřebují změnu. Střídejte proto klidné a pohybové aktivity. Pokud se objeví hádka, neřešte ji hned pravidly; nejdřív dejte oběma chvíli pauzu a potom se zeptejte, co chtěly. Vyhněte se tomu, abyste hru řídili příliš – děti přestanou mít pocit, že je jejich. A když už je toho dost, je v pořádku říct, že si každý půjde na chvíli číst nebo poslouchat hudbu. Nákup není potřeba; stačí plán a klid.<br>
<br>
<br>
<br>
Hry, které fungují i bez rekvizit Když nechcete nic shánět, sáhněte po hrách, které potřebují jen tělo a hlas. Například „tichá pošta" v kruhu: první zašeptá větu, poslední ji řekne nahlas. Čím delší věta, tím větší legrace. Další možností je hra na sochy – děti se pohybují po místnosti a na tlesknutí ztuhnou. Kdo se pohne, vypadává. U této hry je častou chybou příliš dlouhé kolo; děti ztrácejí pozornost, proto držte kola krátká, asi do dvou minut. Stejně tak „hledání pokladu": schovejte pět předmětů a dávejte nápovědy „teplo – zima". Vyhněte se schovávání v místech, kam se nedostanou, a počítejte s tím, že nejmladší budou chtít hledat samy.<br>
<br>
<br>
<br>
Když už děti potřebují klid, přejděte k výtvarné činnosti z odpadu. Role od toaletního papíru, noviny, staré krabice a provázek stačí na výrobu loutek nebo jednoduchého divadla. Nejdřív nechte děti nakreslit postavy, pak je vystřihněte a nalepte na špejle. Hlavní pravidlo: nůžky patří jen do rukou, které je udrží, a lepidlo se nanáší v tenké vrstvě, jinak papír rozmokne. Typická chyba je dělat všechno za děti – výsledek je sice hezčí, ale děti přestanou spolupracovat. Nechte je rozhodnout, kdo bude kdo, a nechte je hrát krátký příběh.<br>
<br>
<br>
<br>
Co musí být vyřešeno, než dítě pustíte ven samotné Nejdřív projděte zahradu očima dítěte. Plot musí být souvislý, bez děr a podhrabání, s funkcí zámku mimo dosah dítěte. Brána nesmí zůstat otevřená ani na chvíli. Zkontrolujte, zda na pozemku není bazén, jezírko, sud s vodou nebo studna – pokud ano, musí být zakryté nebo oplocené tak, aby se k nim dítě nedostalo. Dále odstraníte jedovaté rostliny, jako je náprstník, tis nebo rulík, a nářadí, chemikálie a gril s horkým popelem. Dítě by mělo mít jasně vymezený prostor, kde si smí hrát, a vědět, kam nesmí.
