Noční hra pro mladší děti není zmenšená verze hry pro teenagery. Rozdíl je v tom, co děti zvládnou zpracovat: sedmileté dítě se v lese ve tmě orientuje jinak než dvanáctileté. Pokud chcete noční hru zařadit do programu tábora, musíte ji postavit na krátkých vzdálenostech, známém terénu a jasném světle. Jinak přijdete o bezpečnost i o pointu.<br>
<br>
<br>
<br>
Při samotné hře se osvědčuje předem určit, co se staví. Šišky dobře drží na sobě, když se skládají špičkou dolů, a vytvoří věž. Klacky se hodí na obrysy, ploty nebo cestu. Kamínky slouží jako zátěž, počítadlo nebo ozdoba. Pokud dítěti dáte jen materiál a žádné zadání, bude chvíli zkoumat a pak odejde. Když mu ukážete jeden konkrétní tvar, začne samo hledat, co dalšího se dá postavit. Po hře materiál roztřiďte zpět, jinak se příští hra neobejde bez ztrát.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvních pět minut patří praktickým informacím: jak dlouho hodina potrvá, kdy bude přestávka, kde najdete toaletu a co si přinést na příště. Mluvte pomalu a nechte studenty zvyknout si na váš hlas. Vyhněte se monologu o sobě delšímu než dvě minuty, hodnocení úrovně jednotlivých lidí před ostatními a větám typu „to se naučíte později". Místo toho řekněte, co dnes budete dělat a co si z hodiny odnesou. Konkrétní cíl, například „na konci hodiny se každý představí a zeptá se na jednu otázku", funguje lépe než obecné sliby.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://freestocks.org/fs/wp-content/uploads/2021/01/female_wearing_a_protective_face_mask_4-1024x683.jpg" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Šest až devět let: emoce a příběhy v pohy<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním signálem je změna chování během hry. Dítě, které bylo ještě před chvílí uvolněné, začne uhýbat pohledem, stahovat ramena, couvat nebo si zakrývat obličej. Často se přestane smát, i když se ostatní smějí dál. Některé děti naopak přejdou do afektu: křičí, hází věcmi, strkají do ostatních silněji, než je zvykem. Rozdíl mezi běžným vzrušením a přetížením je v tom, že přetížené dítě nedokáže zvolnit, ani když ho k tomu vyzve dospělý.<br>
<br>
<br>
<br>
Bezpečné ukončení má dvě části. První je fyzická: všichni se posadí, narovnají, provedou pomalý nádech a výdech. Druhá je slovní: vedoucí jasně řekne, že cvičení skončilo a že nikdo nemá povinnost o něm mluvit před ostatními. Kdo chce, promluví. Kdo nechce, jen poslouchá. Tím se ruší tlak na výkon a zároveň se dává najevo, že hranice platí i po skončení.
