<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nefunguje křik ani vyhrožování. Pokud dítě křičí, snižte hlas. Čím jste klidnější, tím dřív se emoce uklidní. Vyhněte se větám „kdybys nezlobil, mohli jsme zůstat déle". To je trest, který příště povede k ještě většímu odporu. Místo toho řekněte: „Vím, že tě to mrzí, ale doma na nás čeká teplá polévka." Pojmenujte jeho pocit, ale trvejte na svém. Dítě se učí, že hranice platí i když je mu to nepříjemné.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhoduje délka úseku a způsob předávky. Na deseti metrech nemá smysl běžet rovně tam a zpět, protože dítě se sotva rozběhne a už musí brzdit. Místo toho postavte dvě mety tři metry od sebe a nechte běžet dokola. Nebo použijte předávku na místě: první hráč předá štafetu tlesknutím do dlaně a zůstane stát, druhý vyběhne. Tím se z deseti metrů stane nekonečná trať.<br>
<br>
<br>
<br>
Když je venku opravdu ošklivo, osvědčuje se proměnit běžné činnosti na hru. Společné vaření bez ostrých nožů, třídění prádla podle barev, mytí nádobí s hadříkem. Dítě tak dělá něco skutečného, ne jen hračku. U starších dětí zabere stopovaná po bytě s papírky nebo hledání předmětů podle obrázků. Všechno musí mít jasný konec, aby se dalo říct: hotovo, teď si dáme svačinu. Bez konce se i dobrá hra zvrhne v únavu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Co musí být vyřešeno, než</span> dítě pustíte ven samotné Nejdřív projděte zahradu očima dítěte. Plot musí být souvislý, bez děr a podhrabání, s funkcí zámku mimo dosah dítěte. Brána nesmí zůstat otevřená ani na chvíli. Zkontrolujte, zda na pozemku není bazén, jezírko, sud s vodou nebo studna – pokud ano, musí být zakryté nebo oplocené tak, aby se k nim dítě nedostalo. Dále odstraníte jedovaté rostliny, jako je náprstník, tis nebo rulík, a nářadí, chemikálie a gril s horkým popelem. Dítě by mělo mít jasně vymezený prostor, kde si smí hrát, a vědět, kam nesmí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomínejte na vlastní energii. Pokud jste vyčerpaní, dítě to pozná a začne testovat hranice. Naplánujte si proto i chvíle, kdy si může hrát samo na koberci vedle vás, zatímco vy čtete nebo pijete čaj. Není to sobectví, je to prevence výbuchu. A když se den nepovede, nic se neděje. Zítra stačí vyměnit prostěradlo za krabici a začít znovu.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, co už doma máte. Prostěradlo přes dva židle vytvoří stan, krabice od bot se promění v garáž, kuchyňská sítka v síť na motýly. Důležité je, aby dítě mohlo do hry fyzicky vstupovat – lézt, přenášet, stavět. Pokud jen sedí a dívá se, zábava vydrží pár minut. Proto je lepší zapojit celé tělo: válení na karimatce, přeskakování polštářů, nošení plyšáků z místa na místo. U menších dětí funguje i obyčejné přelévání vody z kelímku do kelímku, ale vždy na tácu nebo v umyvadle.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je čas změnit činnost a čeho se vyvarovat Typická chyba je nechat dítě u jedné hry příliš dlouho. Jakmile začne kňourat nebo odhazovat hračky, není zlobivé, jen už potřebuje jiný typ podnětu. Přecházejte mezi klidnou a pohybovou aktivitou. Po deseti minutách běhání přijde vhod puzzl nebo kreslení. Pozor také na příliš mnoho hraček najednou – přeplněný pokoj děti spíš rozptyluje. Stačí vytáhnout jednu sadu, po sehrání uklidit a nabídnout další. Vyhněte se i tomu, abyste dítěti organizovali každou minutu. Nuda je pro rozvoj představivosti užitečná, jen je potřeba vydržet prvních pár minut.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Než dítě necháte samotné,</span> udělejte zkoušku nanečisto. Buďte v domě, ale kontrolujte ho každé dvě až tři minuty. Všímejte si, co dělá, když si myslí, že ho nevidíte. Zjistíte, jestli dodržuje pravidla, nebo je porušuje. Teprve když několik takových pokusů zvládne bez problému, prodlužte interval na pět, pak na deset minut. Nikdy nezačínejte rovnou na hodinu. U dětí do sedmi let by měl být dospělý vždy na doslech, ne jen na dohled.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: netlačte na tužku. Příliš silný tlak dělá rýhy a ruka bolí. Pokud píšete dlouho, dělejte pauzy. Papír unaví zápěstí jinak než klávesnice. Také se vyhněte psaní na volném listu bez podložky. Linky se rozjedou a výsledek vypadá hůř, než ve skutečnosti je.<br>
<br>
<br>
<br>
Na konci vždy zkontrolujte výsledek ještě před vyhlášením. Projděte si, jestli v žádné skupině není někdo, kdo by v ní byl sám proti všem, a jestli žádná skupina není složená výhradně z žáků, kteří se navzájem ignorují. Tato kontrola zabere minutu a zachrání celou hodinu. Rozdělení, které nikoho neurazí, není to nejspravedlivější – je to to, které nikdo nemusí komentovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Užitečný zvyk je psát jen na jednu stranu listu. Druhá strana zůstane volná na pozdější poznámky, opravy nebo doplnění. Další možnost je nechat na okraji široký marginál. Do něj se vejdou otázky, které vás napadnou později. Tento jednoduchý trik zvyšuje užitečnost sešitu víc než drahé pero.
