Při přesazování nikdy nemačkejte substrát příliš pevně. Kořeny potřebují vzduch a zhutněná zemina je doslova dusí. Po přesazení rostlinu nezalévejte hned velkým množstvím vody – počkejte tři až čtyři dny, než se kořeny vzpamatují. První zálivku proveďte opatrně a raději menší. Stejně tak nehnojte první měsíc, protože čerstvý substrát obvykle obsahuje dost živin a přebytek solí by kořeny spálil.<br>
<br>
<br>
<br>
Minimalismus se často zaměňuje s vyklízením spojeným s velkými černými pytli. Jenže právě tenhle start bývá největší past. Když začnete tím, že proberete všechny skříně a bez rozmyslu vyhodíte, co se nevejde, brzy zjistíte, že vám chybí věci, které jste používali dvakrát do roka, a příští měsíc je kupujete znovu. Minimalismus nemá být trest ani soutěž v tom, kdo má prázdnější byt. Jde o to, aby v domácnosti zůstalo jen to, co skutečně slouží, a zbytek se přesunul pryč promyšleně, ne zběsile.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud je sedačka stará a výplň sedáku už ztvrdlá, výměna potahu nepomůže. Rozhodující je vrstva mezi vámi a rámem. Můžete nechat sedák přečalounit pevnější pěnou o vyšší hustotě, ale trvejte na tom, aby nová vrstva nebyla silnější než ta původní. Silnější sedák zvedne výšku a změní úhel sezení. Stejně tak dejte pozor na nové pružiny – pokud jsou příliš tuhé, sedačka vás bude tlačit do stehen.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete kopat základy, projděte si pozemek v různou denní dobu. Ráno zjistíte, kudy jde východní světlo, odpoledne poznáte, kde se drží stín a vlhko. Právě vlhké a zastíněné kouty jsou pro kurník nevhodné – slepice potřebují sucho a ranní světlo, které je nastartuje ke snášce. Pokud je místo podmáčené i po několika dnech bez deště, hledejte jinde.<br>
<br>
<br>
<br>
Bolest zad ze sedačky není slabost, ale mechanika. Když výplň ztratí podporu, páteř ji nahrazuje svaly a vazy. Ty se po hodinách sezení unaví a začnou bolet. Místo prášků zkontrolujte sedák, opěradlo a výšku. Většina lidí nepotřebuje novou sedačku, ale vrátit do ní pevný základ. Pokud ani to nepomůže, řešte sezení v jiné místnosti nebo na jiné židli a nechte si záda vyšetřit.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Druhou možností je hru na</span> čas odložit. Nenuťte dítě, aby si hrálo, když nechce. Dejte hru do krabice, postavte ji na jiné místo a nechte ji být. Po týdnech se k ní může vrátit samo. Pokud ji vytáhnete vy s tím, že si musíte hrát, vznikne povinnost a odpor. Místo toho nabídněte alternativu: „Chceš si hrát s touto, nebo s něčím jiným?" Dejte na výběr, ale nechte rozhodnutí na dítěti.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Typickou chybou je kupovat</span> novou hru pokaždé, když dítě řekne, že ho ta stará nebaví. Dítě se tak učí, že nuda se řeší nákupem. Další chybou je hru násilně vnucovat s vysvětlením, kolik stála. To vyvolá pocit viny a hru ještě znechutí. Stejně tak nefunguje srovnávání s jinými dětmi („Podívej, jak si to užívá tvůj brácha"). To dítěti bere motivaci a staví ho do obrany.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Co dělat, když se hra omrzí Nejprve zkuste hru obměnit. Nemusíte kupovat novou. Stačí změnit pravidla, přidat časový limit, hrát ve dvou nebo vsadit na jiný cíl. U stavebnic postavte něco podle vlastního návrhu, u deskových her zkraťte kolo nebo přidejte jednoduchou sázku. U her na hřišti zkuste jiné pořadí, jiné role. Děti často potřebují jen malý impuls, aby znovu objevily, co je bavilo.<br>
<br>
<br>
<br>
Dítě se nadšeně vrhne na novou hru, ale po několika dnech nebo týdnech zájem opadne. Někdy stačí pár dní a hračka skončí v koutě. Rodiče to často řeší otázkou, zda koupit něco nového, nebo zda jde o nevděčnost. Ve většině případů nejde ani o jedno. Děti se vyvíjejí, mění se jejich dovednosti i potřeby a hra, která byla fascinující v pěti letech, nemusí stačit v sedmi.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud se dítě přestane bavit o hru, kterou dříve milovalo, a zároveň ztratí zájem o všechno ostatní, může jít o únavu, stres nebo změnu v kolektivu. Všímejte si, zda se to děje jen u jedné hry, nebo u všech činností. Když se dítě přestane bavit i o hry, které ho dříve bavily, a je mrzuté nebo unavené, dejte mu prostor. Někdy stačí pár dní volna a zájem se vrátí. Pokud ne, hledejte příčinu jinde než ve hře samotné.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je rozpoznat, zda jde o přirozený vývoj, nebo o signál něčeho hlubšího. Přirozený útlum poznáte tak, že dítě hru samo odloží, ale občas se k ní vrátí, třeba když přijde kamarád. Pokud ji ale aktivně odmítá, odstrkuje ji nebo při pohledu na ni říká, že je „hloupá", může jít o frustraci. Častým důvodem je, že hra je najednou příliš těžká, nebo naopak příliš jednoduchá. Dítěti chybí výzva, ale zároveň nechce selhat před ostatními.
