Druhým pravidlem je hlídat velikost a složení. Skupina o dvou lidech je k ničemu, pokud úkol vyžaduje tři role. Skupina o sedmi lidech zase znamená, že dva budou mlčet. Před rozdělením si napište, kolik skupin potřebujete a kolik lidí má být v každé. Pokud to jde, promíchejte lidi, kteří se znají, s těmi, kteří se neznají. Právě v tom je největší přínos, ale zároveň největší riziko urážky.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je příliš mnoho pravidel najednou. Vyberte vždy jedno omezení: nesmíš mluvit, nesmíš se dotknout podlahy, nesmíš použít ruce. Dvě a víc podmínek děti zahltí a hra skončí hádkou. Druhá chyba je hrát příliš dlouho. Po deseti minutách klesá pozornost a roste únava. Lepší je skončit ve chvíli, kdy se ještě smějí, a za hodinu začít znovu s jinou hrou. Třetí chyba: nechat děti vymýšlet pravidla samy. Malé děti to nezvládnou a starší si je přizpůsobí tak, že prohrají jen ti menší.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak značit, aby to fungovalo i v dešti a še<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, co už doma máte. Izolepa na podlaze vytvoří čáru, po které se chodí jako po laně. Kelímky poslouží jako kužely pro slalom. Rolka toaletního papíru se dá kutálet mezi dvěma hráči a nesmí se dotknout dveří. Pravidlo je vždycky stejné: kdo se dotkne stěny, vrací se na start. Děti do šesti let potřebují kratší trasu a jasný cíl — třeba dojít pro plyšáka a přinést ho zpátky.<br>
<br>
<br>
<br>
Malý byt a chodba nejsou překážka. Naopak — krátký prostor nutí ke hrám, které jsou rychlé, tiché a snadno ukliditelné. Trik je v tom vybrat aktivity, které nepotřebují rozběh. Dítě se musí soustředit na přesnost nebo na rytmus, ne na vzdálenost. Jakmile pochopíte tenhle princip, přestanete řešit, že nemáte zahradu.<br>
<br>
<br>
<br>
Sochy a zrcadla jsou ideální, když potřebujete ztišit provoz. Jeden hráč předvádí pomalý pohyb, druhý ho opakuje jako odraz. Kdo se zasměje nebo zrychlí, střídá roli. U menších dětí stačí držet stejnou pozvu tři vteřiny. U starších přidejte zvuk — tlesknutí, dupnutí, syknutí — a nechte je hádat, co to bylo. Tichá hra má vedlejší efekt: děti se zklidní před spaním.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Jak nastavit světla a doprov</span><br>
<br>
<br>
<br>
Stačí sešit a tužka. Žádné nabíjení, žádné aktualizace, žádné připojení. Papír funguje vždy a všude. Přesto spousta lidí skončí u prvního prázdného listu a neví, co na něj napsat. Není to nedostatkem fantazie, ale chybějícím zadáním. Papír sám o sobě nezabaví, zábava vzniká z konkrétního úkolu nebo hry. Vyzkoušejte proto pár postupů, které nevyžadují nic než sešit a obyčejnou tužku.<br>
<br>
<br>
<br>
Hra na honěnou ve tmě zní jako zábava pro odvážné, ale doma má svá přísná pravidla. Nejde jen o to zhasnout a běhat. Bez přípravy snadno dojde k pádu, rozbití nábytku nebo zbytečnému strachu menších dětí. Základem je prostor, který dobře znáte, a jasně daná pravidla, která platí pro všechny stejně.<br>
<br>
<br>
<br>
Hry, které fungují i na třech metrech čtverečních Hod na cíl zvládne i batole. Použijte koš na prádlo a ponožky stočené do koule. Vzdálenost nastavte tak, aby se trefilo alespoň třikrát z pěti pokusů, jinak hru vzdá. Starší děti baví varianta, kdy se po každém hodu udělá dřep nebo otočka. Pozor na kluzkou podlahu — ponožky na linu kloužou, takže buď hrajte naboso, nebo položte ručník jako odpalovací místo.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/F_TgO5cYOAY/mqdefault.jpg" style="max-width:430px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Chodba přímo vybízí k překážkové dráze. Polštář, kniha, provaz natažený mezi kliky — ale pozor, provaz ve výšce pasu je nebezpečný, pokud se do něj dítě rozběhne. Veďte ho raději nízko, těsně nad zemí, aby se přes něj přelézalo. Dráhu postavte tak, aby se dala projít i poslepu nebo po paměti. Opakování je pro děti odměna, ne nuda — potřebují srovnávat časy.
