<span style="font-weight: 900;">Správně zvolená hádanka</span> má tři znaky. Dítě po přečtení na chvíli ztichne, obvykle se zeptá na jedno slovo nebo si nahlas zopakuje poslední větu a pak řekne odpověď. Pokud odpoví dřív, než dočtete poslední slovo, je hádanka pro něj hotová a nemá cenu ji opakovat. Když naopak po dvou až třech větách ztratí nit, začne se ptát na význam slov nebo řekne „nevím" a přestane poslouchat, je zadání nad jeho možnosti. V takovém případě nechte hádanku být a zkuste ji za týden nebo dva znovu – návrat k ní je přirozenější než tlačit na výkon.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://2.bp.blogspot.com/-JoshCasP09Y/VyF7Kl_ZGBI/AAAAAAAAF44/KZvydfWCt1stFtGlFiZqOMQVlTAemdDoACLcB/s1600/hedorah_finalform_by_japanfan89-d92as4d.jpg" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Pravidla pište tak, aby je přečetl i mladší sourozenec Nejčastější chyba je příliš mnoho pravidel. Děti chtějí hrát hned, ne studovat dvoustránkový manuál. Omezte se na jednu hlavní mechaniku – třeba sbírání surovin, pohyb po políčkách nebo odpovídání na otázky. Každé další pravidlo musí mít jasný důvod. Napište je krátkými větami a přečtěte je nahlas někomu, kdo hru nezná. Když se u toho zasekne, pravidlo přeformulujte nebo zrušte. U dětí se osvědčuje, když je součástí hry i náhoda, ale ne taková, která úplně smaže rozdíl ve strategii.<br>
<br>
<br>
<br>
5. Řetěz příčin: „Když se rozbije vejce, co se stane dál?" Dítě skládá následky, vy je zapisujete. 6. Třídění podle dvou pravidel: červené předměty patří doleva, kovové doprava, ale co je červené a kovové zároveň? Právě tady vzniká logický konflikt, který je cennější než správná odpověď. 7. Skrytý počet: do zavřené krabice dejte šest kusů, dítě postupně odebírá a odhaduje, kolik zbylo. 8. Sekvence kroků: rozložte vaření čaje na jednotlivé úkony a dítě je musí seřadit. 9. Co nepatří: na tác dejte tři věci k vaření a jednu, která tam logicky nepatří, třeba ponožku. 10. Plán cesty: nakreslete na papír půdorys kuchyně a dítě plánuje, kudy projde, aby se ničeho nedotklo.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyhněte se typickým chybám. Nekřičte přes křik. Nevyhrožujte něčím, co nemůžete splnit. Neporovnávejte dítě s ostatními. Netrestejte ho tím, že ho necháte samotné na veřejnosti. Také neřešte vztek před cizími lidmi dlouhým vysvětlováním. Raději se přesuňte na klidnější místo – stranou od hlavního proudu lidí, do stínu, na lavičku. Tam můžete situaci v klidu dořešit.<br>
<br>
<br>
<br>
Pomáhá připravit pohybovou hru předem. Míč, švihadlo, skákací panák nebo obyčejná honička na chodbě stačí. Pokud máte možnost, zapojte se sami. Dítě, které vidí rodiče skákat nebo běhat, se přidá mnohem snáz než dítě, které má jen poslouchat příkazy. Po pěti minutách aktivity se dítě obvykle už samo zabaví a na počítač si ani nevzpomene. Pokud ne, nechte ho vrátit se k obrazovce, ale s vědomím, že pohyb byl součástí dne, ne výjimkou.<br>
<br>
<br>
<br>
Rekvizity nemusí být dokonalé, aby hra fungovala. Rozhoduje, zda jsou dost velké na to, aby je bylo vidět, dost pevné, aby přežily alespoň jedno odpoledne, a dost lehké na nošení. Většina materiálů se najde doma: karton, PET lahve, ruličky od papírových utěrek, staré prostěradlo, provázek, izolepa, tavná pistole, nůžky a barvy. Než začnete lepit, načrtněte si na papír, jak má rekvizita vypadat z dálky — detail, který oceníte z metru, děti z pěti metrů neuvidí.<br>
<br>
<br>
<br>
Vyvažování hry je nejdelší část. Sledujte, zda některá strategie nevede k vítězství příliš snadno. Zkuste změnit počet kol, hodnoty na kartách nebo podmínky vítězství. Neupravujte vše najednou, jinak nepoznáte, co zabralo. Typická chyba je přidávat nové prvky, když hra přestane bavit. Místo přidávání často stačí ubrat – méně políček, méně typů karet, kratší hrací doba. Děti udrží pozornost tím víc, čím dřív se dostanou k tahu.<br>
<br>
<br>
<br>
Po návratu domů si promluvte, co se stalo, ale až v klidu. Ne jako vyšetřování, ale jako společné hledání řešení. Dítě se učí, že vztek je přirozený, ale dá se zvládnout. Vy se učíte, co na vaše dítě funguje. Každé dítě je jiné. Někomu pomůže těsný kontakt, jinému prostor. Postupně si vytvoříte vlastní sadu triků, které zaberou. A když se to nepovede, nic se neděje. Další procházka je nová šance.<br>
<br>
<br>
<br>
Jakmile se dítě uklidní, pojmenujte, co se stalo, a nabídněte řešení do budoucna. „Když jsme unavení, dáme si pauzu. Příště si vezmeme svačinu a vodu." Nezapomeňte ocenit, že se dokázalo uklidnit. Důležité je také myslet na prevenci. Před odchodem zkontrolujte, zda dítě není unavené, hladové nebo přetažené. Na delší procházku berte vodu a malou svačinu. Naplánujte trasu tak, aby mělo možnost odpočívat. Pokud víte, že dítě nesnáší přecházení rušné ulice, jděte jinudy.<br>
<br>
<br>
<br>
Hotovou hru nakonec vyrobte v malé sérii pro rodinu a přátele. Napište stručná pravidla na jednu stránku, označte krabici názvem a počtem hráčů. Nechte děti podepsat se jako autory. I když hra nebude dokonalá, získají zkušenost, že něco vymyslet a dotáhnout do konce je možné. Příště už budou vědět, že nápad je jen začátek a že skutečná práce začíná u testování a škrtání.
