<b>Základem je vybírat hry s</b> krátkým tahem a jasným koncem. Dlouhé strategie na hodinu a půl nefungují, i když jsou skvělé. Mladší dítě po dvaceti minutách ztratí nit a starší ho začne dirigovat, což vede k hádce. Dobře poslouží hry, kde se tahy střídají rychle a kde je vidět, kdo je na řadě – kostka, přesýpací hodiny nebo karta s číslem.<br>
<br>
<br>
<br>
U starších dětí, zhruba od osmi let, přestává fungovat přímé zadání. Místo „něco si hraj" dejte otevřenou výzvu: postavte nejvyšší věž z kostek, kterou unese stůl, nebo vymyslete vlastní deskovou hru s pravidly na papíře. Nechte je, ať vám ji vysvětlí a vy si ji zahrajete. Tím se zabaví na hodinu a ještě procvičí vyjadřování. Když se začnou hádat o pravidla, nezasahujte hned — ať si to vyřeší samy. Dořešení sporu je součást hry.<br>
<br>
<br>
<br>
V tomto věku už děti zvládnou sehrát krátkou situaci, ale potřebují jasný cíl. Zadejte úkol typu: ukázat, že něco hledáte, že se vám něco rozbilo, že někomu něco dáváte. Pravidlo je jednoduché — žádná slova, žádné zvuky, jen pohyb. Nechte děti nejdřív vymyslet, co postava dělá, teprve potom ať to zkusí zahrát. Častá chyba vedoucích je předvést dětem vzorový výstup. Děti pak kopírují a přestanou přemýšlet. Lepší je ptát se: „Co by ta postava dělala, kdyby…?"<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdělení do družstev bývá nejrychlejší cestou, jak zkazit jinak dobře připravenou hru nebo workshop. Nejde o to, kdo je nejlepší kamarád, ale o to, aby skupiny byly použitelné a nikdo neodcházel s pocitem, že byl zvolen jako poslední. Zásadní je připravit rozdělení předem a nenechat ho na okamžiku, kdy už všichni stojí v kruhu a čekají.<br>
<br>
<br>
<br>
Délka hry a složitost pravidel jdou ruku v ruce. Čím víc pravidel, tím víc vysvětlování a tím větší riziko, že se děti nudí, než začnou. Pro mladší děti volte hry, kde se pravidla vysvětlí do dvou minut a kde se dá hrát hned. Pro starší děti naopak hledejte hry, které mají jasný cíl, ale nechávají prostor pro rozhodování. Typická chyba je koupit hru podle věku na krabici bez vyzkoušení. Lepší je půjčit si hru od známých nebo ji vyzkoušet v dětském klubu. Pokud to nejde, přečtěte si pravidla ke stažení a zkuste si první kolo nasucho sami.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je přehnaná sebedůvěra. Lidé si myslí, že tmu zvládnou, protože znají prostor. Jenže ve tmě se mění vzdálenosti i úhly. Další chybou je podcenění únavy – oči se rychle unaví a reakce se zpomalí. Po každých 20 minutách udělejte krátkou pauzu, zavřete oči a nechte je odpočinout. Pokud cítíte, že začínáte panikařit, zvedněte ruku, udělejte tři pomalé nádechy a teprve pak pokračujte.
