Začni tím, že si projdeš terén vlastníma nohama. Mapa a satelitní snímek nestačí, protože ti neukážou rozbitý mostek, nově vybagrovaný příkop ani čerstvě postavený plot. Projdi si trasu ve stejném čase, v jakém se hraje, ať víš, kde bude po setmění problém s orientací. Zapiš si konkrétní body, kde se dá bezpečně sejít, kde je signál a kudy se dá vyjet autem. Tyhle poznámky pak patří ke scénáři hry, ne do hlavy jednoho člověka.<br>
<br>
<br>
<br>
Dalším častým problémem je, že lidé zaměňují „be by se u toho za" za výmluvu, proč něco nejde. Věta „to by se u toho za" často znamená „nechci se tím zabývat". Rozpoznáte to tak, že po dotazu „a co konkrétně tomu brání?" nedokážete odpovědět jednou větou. Pokud odpověď neexistuje, nejde o překážku, ale o neochotu. V takovém případě je lepší přiznat si to a buď věc odložit, nebo ji zrušit úplně, než ji neustále odsouvat.<br>
<br>
<br>
<br>
Slovní spojení „be by se u toho za" se v běžné řeči objevuje ve chvíli, kdy chce člověk vyjádřit, že nějaká činnost nebo stav mají být spojeny s něčím dalším, ale zároveň se to nemá přehánět. V praxi jde o situace, kdy se rozhodujete, zda k základnímu účelu přidat ještě něco navíc – ať už jde o práci, domácnost, volný čas nebo vztahy. Nejčastější chybou je, že lidé začnou přidávat další a další podmínky, aniž by si ujasnili, co je vlastně cílem.<br>
<br>
<br>
<br>
Když budete listy lisovat dva dny, lepit je po obvodu a nechávat je po každé hře chvíli odpočinout, vydrží pexeso celé odpoledne i několik dalších herních sezón. Nepřidávejte žádné barvy ani laky na povrch – zbytečně by ztmavly a ztratily přirozený vzhled. Nejdůležitější je důslednost: stejný postup u všech kusů, jinak se sada rozpadne na dvě poloviny, které k sobě nepasují.<br>
<br>
<br>
<br>
Zdravotní zajištění není jen lékárnička v batohu. Zjisti předem, kde je nejbližší místo, kam se dá dojet autem, a jak se dostane sanitka k hranici pozemku. Napiš si na papír kontakty na účastníky a nech je u vedoucího, protože telefony se vybijí. Projdi se skupinou, co dělat při úrazu hlavy, podvrtnutí a podchlazení. Nikdo nemusí být záchranář, ale každý musí vědět, koho volat a kam se přesunout.<br>
<br>
<br>
<br>
Počet hráčů je druhé kritérium a lidé ho podceňují nejčastěji. Hra pro dva hráče bývá jiná než hra pro čtyři, i když je na krabici napsáno „2–4". U dvou hráčů často chybí napětí, u čtyř se zase čeká. Přečtěte si v pravidlech, co se stane, když hraje jen jeden dospělý s dítětem, a co když se přidá babička. Některé hry mají zvláštní pravidla pro menší počet hráčů, jiné jen doporučení. Pokud kupujete hru pro rodinu, kde se počet lidí u stolu mění, hledejte takovou, která má varianty pro různé počty přímo v pravidlech, ne jen v poznámce.<br>
<br>
<br>
<br>
Hry, které nepotřebují nic než hlavu Nejspolehlivější jsou slovní hry. „Vidím něco, co ty nevidíš" funguje v každé čekárně, protože dítě má kolem sebe spoustu předmětů. Další možností je hra na příběh: jeden začne větou a druhý pokračuje. Dítě se soustředí na děj, ne na to, že se čeká. U menších dětí stačí pojmenovávat barvy na plakátech nebo počítat, kolik lidí má brýle. U starších se osvědčilo „co by bylo, kdyby" – otázky typu co bys dělal, kdybys byl pták. Pozor na jednu věc: hra musí mít jasný konec, jinak se zvrhne v únavu.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je přidání dalšího prvku přínosné a kdy už škodí Přidání dalšího prvku má smysl jen tehdy, pokud zvyšuje hodnotu základní činnosti, aniž by ji zpomalilo nebo zkomplikovalo. Typickým příkladem je učení: k zapamatování látky pomůže krátké opakování, ale pokud k tomu přidáte ještě přepisování celých sešitů, čas se prodlouží a výsledek se nezlepší. Stejně tak v domácnosti: k úklidu kuchyně se hodí utřít linku, ale nemá smysl u toho zařizovat celý byt. Pomocník je jednoduchý – po každém přidání se zeptejte, zda to zabere méně než třetinu času navíc. Pokud ano, jde o rozumný krok. Pokud ne, raději to vynechte.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr platí, že spojení „be by se u toho za" není žádné magické pravidlo. Je to jen způsob, jak mluvit o tom, co k čemu patří. Kdo si to ujasní, ušetří čas i nervy. Kdo to používá jako záminku, bude se v tom samém bodě zaseknutý pořád. Rozdíl je vždy v tom, zda víte, co přesně chcete, a zda jste ochotni kvůli tomu něco vypustit.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je pojmenovat, co má být „u toho" a co má být „za tím". Jinými slovy, oddělte prostředek od cíle. Pokud si řeknete, že u vaření má být za úklid, pravděpodobně skončíte u toho, že budete uklízet místo vaření. Napište si na papír dvě kolonky: co dělám a co tím sleduji. Teprve pak lze rozhodnout, zda je vůbec nutné něco přidávat.
