Nezapomínáme ani na kvalitu substrátu a zálivku shora. V zimě se voda odpařuje pomaleji, takže přebytek zůstává v květináči a dusí kořeny. Po každé zálivce proto kontrolujeme misku a vodu, která do ní proteče, slijeme. Zaléváme raději méně a častěji, nikdy ne silným proudem přímo na střed rostliny. U rostlin s měkkými listy, jako jsou afrikány nebo begonie, je lepší zalévat ke kraji květináče, aby voda nehnila v paždí listů.<br>
<br>
<br>
<br>
Přihnojujte střídmě, maximálně jednou za měsíc v období od března do září, a to poloviční dávkou hnojiva oproti běžnému doporučení. Ve slabém světle rostlina nevyužije živiny a přebytek solí jí spálí kořeny. Pokud listy blednou nebo se vytahují do délky, rostlina se snaží dohonit světlo — tehdy pomůže přesunout ji blíž k oknu nebo přisvětlovat běžnou stolní lampou několik hodin denně. Se severním oknem se dá vyjít, když respektujete jeho pravidla místo abyste je bojovali.<br>
<br>
<br>
<br>
Substrát není jen hlína v květináči. Je to směs, která drží rostlinu, zásobuje kořeny vodou a vzduchem a ovlivňuje, jak rychle se rozkládají živiny. Většina pokojovek pochází z tropických lesů, kde rostou v humusu z listí, větviček a mechu. Když je dáte do těžké zeminy ze zahrady, kořeny se dusí a začnou uhnívat. První pravidlo proto zní: kupovaný substrát pro pokojové rostliny, ne zem z kompostu.<br>
<br>
<br>
<br>
První skupinou jsou rostliny s tuhými, tmavě zelenými listy. Patří sem například tchýnin jazyk, který snese i týdny sucha a přežije v koutě, kam se světlo dostane jen odražené od zdí. Dále zamiokulkas, jenž si poradí s nepravidelnou zálivkou, ale nesnáší přemokření. Třetí je sansevieria, často prodávaná pod stejným jménem jako tchýnin jazyk — pozor, jde o příbuzné, ne o totožnou rostlinu. Všechny tři mají společné to, že je lepší nechat je v suchu než je utopit.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Teplotní rozdíl mezi dnem a</span> nocí dělá víc, než si myslí<br>
<br>
<br>
<br>
Po zaštipnutí se rostlina rozdvojí nebo rozvětví podle toho, kolik pupenů se probudí. Někdy vyraší jen jeden výhon a druhý zůstane spící. To není chyba, jen rostlina nemá dost světla nebo živin. V takovém případě zaštípněte znovu ten nejsilnější výhon, až trochu povyroste. Opakované zaštipování během sezóny vytváří postupně stále hustší tvar. U převislých rostlin se zaštipováním zkracují dlouhé šlahouny a podpoří se rozvětvení, takže rostlina nevisí jen jako jeden provaz.<br>
<br>
<br>
<br>
Běžnou chybou je zalévat stínomilné rostliny stejně často jako ty na slunném parapetu. Ve slabém světle rostliny spotřebují méně vody, takže půda zůstává déle mokrá. Kořeny začnou zahnívat a listy žloutnou — lidé to pak mylně přičítají nedostatku světla. Řešením je zalévat až ve chvíli, kdy je substrát do hloubky několika centimetrů suchý. U malých květináčů to poznáte podle hmotnosti: lehký květináč znamená žízeň.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: zaštipování všech výhonů naráz a příliš hluboko, což rostlinu na čas zastaví; zaštipování ve stínu bez přísunu světla; a řez hned po přesazení nebo po hnojení, kdy je rostlina v šoku. Další častá chyba je nechat řeznou ránu mokrou a přelévat rostlinu v domnění, že potřebuje více energie. Právě naopak, po zaštipnutí zalévejte střídmě a dopřejte rostlině jasné, ale rozptýlené světlo. Hnojte až po dvou týdnech, kdy začnou rašit nové pupeny. Pokud se do týdne nic neobjeví, rostlina pravděpodobně nemá dost světla nebo byla oslabená už před řezem.<br>
<br>
<br>
<br>
Severní okno bývá v bytě popelkou. Přímé slunce na něj dopadá jen výjimečně, a to ještě brzy ráno nebo pozdě večer. Přesto se v takovém světle dá pěstovat víc druhů, než se na první pohled zdá. Klíčem je vybírat rostliny, které ve svém přirozeném prostředí rostou pod korunami stromů nebo v podrostu. Ty totiž nízkou intenzitu světla berou jako normu, ne jako handicap.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Zaštipování není žádná</span> věda, ale většina lidí ho dělá buď pozdě, nebo příliš opatrně. Výsledkem je řídká, vytáhlá rostlina, která se sotva drží pohromadě. Přitom stačí odstranit správné místo ve správný čas a rostlina se sama rozvětví. Zaštipování funguje tak, že odstraníte vrcholový pupen, čímž přerušíte tok auxinu do horní části stonku. Rostlina začne aktivovat boční pupeny a vytvoří nové výhony. Čím více výhonů, tím hustší habitus.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina pokojovek nejlépe snáší řez na jaře, kdy začíná aktivní růst. Stříhejte vždy kousek nad uzlem – místem, kde z listu vyrůstá stonek. Pokud vedete řez příliš daleko nad uzlem, zůstane holý pahýl, který začne usychat a hyzdí rostlinu. Naopak řez těsně pod uzlem odstraní i pupen, ze kterého by mohla vyrůst nová větev. Ideální je vzdálenost několika milimetrů nad uzlem, šikmý řez směrem od pupenu.
