Když dřevo příliš vlhne, teplo z komína utíká

Na co si dát pozor a co lidé pokazí Nejčastější chyba je mokré dřevo. Měkké dřevo na vzduchu schne rychleji než dub nebo buk, ale i tak potřebuje alespoň půl roku pod střechou. Vlhké třísky jen doutnají a kouří. Další chybou je příliš mnoho podpalu naráz. Když na hromadu třísek hodíte velké poleno, plamen se udusí. Postupujte po vrstvách: nejdřív jemné třísky, pak tenké větvičky, teprve když chytnou, přidejte silnější kusy. <img src="https://i.ytimg.com/vi/zdfw2RB1ES8/hq720.jpg" alt="3 nejčastější chyby v interiéru a jak je napravit | CO NA TO DESIGNÉRKA? | Biano" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Vlhkost dřeva rozhoduje o tom, kolik tepla skutečně skončí v místnosti a kolik ho odejde komínem. Každý kilogram vody ve dřevě je totiž balast, který se musí nejprve odpařit. Na odpaření jednoho kilogramu vody se spotřebuje zhruba 2,3 MJ energie, kterou by jinak mohlo dřevo odevzdat do místnosti. Vlhké dřevo tedy nejen hřeje méně, ale také spotřebuje část vlastního tepla na vysušení. Rošt v kamnech není jen mřížka, na kterou se položí dřevo. Je to klíčová součást, která ovlivňuje, jak dobře se palivo spaluje, kolik tepla se předá do místnosti a jak často budete muset kamna čistit. Funguje jako přívod vzduchu zespodu a zároveň jako síto, kterým propadává popel. Když je rošt ucpaný nebo zdeformovaný, tah se zhorší, dřevo doutná a do komína jde víc sazí. Pozor také na pryskyřici. Smrkové a borové dřevo rychle hoří a jiskří. Oheň v kamnech nebo v krbu proto nepřikládejte bez zavřených dvířek. V otevřeném ohništi mějte po ruce vodu nebo písek. Měkké dřevo také vytváří více sazí, takže komín a kouřovod čistěte častěji než při topení tvrdým dřevem. Jak akumulaci využít v pra Základem je pochopit, že rošt se nesmí přehřívat. Mnoho lidí nasype dřevo přímo na rošt a zapálí ho zespodu. To je chyba. Rošt je určený k tomu, aby pod ním proudil vzduch, ne aby ho olizoval plamen. Vždy nechte mezi roštem a palivem malou mezeru a zapalujte odshora. Rošt se tak nerozžhaví do červena a vydrží mnohem déle. Zvuk prozradí víc než vzhl Suché měkké dřevo skladujte odděleně, načesané a volně ložené. Vlhkost měřte vlhkoměrem; pod 20 % je připravené. Když zapalujete, použijte papír nebo kůru, ale nikdy ne petrolej či jiné chemikálie. Oheň rozdělávejte shora: na dno dejte silnější kusy, nahoru třísky. Plamen pak hoří pomalu a déle. Typická chyba je vrácení mokrého roštu do kamen. Voda v trhlinách při roztopení prudce expanduje a rošt praskne. Další častou chybou je násilné vkládání roštu, když do sebe díly nezapadnou. Nikdy nepoužívejte kladivo. Pokud rošt nejde usadit, zkontrolujte, zda není zdeformovaný nebo zda v drážkách nezůstaly zbytky popela. Spotřeba dřeva za sezónu nezávisí jen na tom, jak je zima tuhá. Mnohem víc ji ovlivní to, jak topíte, čím topíte a jak je na tom samotný dům. Se stejnou zásobou paliva se dá vytopit příjemně, nebo taky zbytečně vyházet polovina tepla komínem. Rozdíl většinou není v kotli, ale v návycích, které se opakují každý den. Na podpal potřebujete tři velikosti: jemné třísky, tenké větvičky do průměru prstu a silnější polena. Měkké dřevo (smrk, borovice, jedle, lípa, vrba) štípejte na hranolky o síle 1–2 cm. Štípané dřevo hoří ochotněji než celé větve, protože má větší povrch. Třísky skládejte do kužele nebo kříže, ne do těsné hromady. Mezi kusy musí proudit vzduch. Měkké dřevo hoří rychle, snadno se štípe a nasákne vlhkost pomaleji než tvrdé. Právě proto se hodí na podpal, ne na dlouhé přikládání. Když pochopíte, jak s ním pracovat, spotřebujete méně dřeva a oheň chytne napoprvé. Abyste ušetřili, oddělte podpal od topného dřeva. Na podpal stačí tenké větve a odřezky, které byste jinak vyhodili. Velká polena naopak nechte na zimu. Pokud máte jen měkké dřevo, míchejte ho s tvrdým. Měkké dřevo rychle zahřeje a nastartuje hoření, tvrdé drží žár. Poměr zkuste jeden díl měkkého na dva díly tvrdého. Jak rošt správně čistit a kdy ho vyjmout Běžné čištění zvládne každý při každém vynášení popela. Popel z roštu nevyhazujte jen tak do koše – zbytečně práší a může obsahovat žhavé uhlíky. Nejprve nechte kamna vychladnout, potom rošt vyjměte. Pokud to konstrukce dovoluje, vyklepejte ho zvenčí nebo použijte tupý předmět, třeba rukojeť pohrabáče. Nikdy na rošt nebušte ostrou stranou, plech se ohne a praskne. Pravidelná kontrola by měla zahrnovat i to, zda rošt není prohnutý do oblouku nebo zda nemá prasklinu v místě, kde se opírá o těleso kamen. I malá trhlina se při topení roztáhne a rošt se rozpadne. Prasklý rošt poznáte podle toho, že se do popelníku dostávají nespálené kusy dřeva. V takovém případě rošt vyměňte – provizorní opravy svářením většinou dlouho nevydrží, protože materiál je už unavený teplem.

Войдите, чтобы оставлять комментарии