Zásadní je větrání a správná cirkula<br>
<br>
<br>
<br>
Co drží bez vrtání a co už je riskantn<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Kolik vrstvy oblečení se v</span> <span style="font-weight: 600;">předsíni skutečně protoč</span><br>
<br>
<br>
<br>
Nejužitečnější pomůckou je stojanový věšák na zábradlí. Bývá kovový, s háčky a někdy i s policí. Když ho správně usadíte, udrží i kbelík s vodou. Dále se hodí napínací tyč mezi podlahu a strop – existují varianty pro balkony s pevným stropem. Tyč nesmí být postavená do spáry mezi panely, protože by ji tlak mohl vychýlit. Naopak se vyhněte samolepicím háčkům s deklarovanou nosností nad 2 kg: v mrazu a vlhku ztrácejí přilnavost a spadnou i s obsahem.<br>
<br>
<br>
<br>
<strong>Pro šatní část volte</strong> věšákovou tyč umístěnou ve výšce, která odpovídá nejdelšímu oblečení. Pokud věšíte i kabáty, potřebujete tyč výš, ale pod ní už nezbude místo na boty. Řešením je dvouúrovňová tyč: horní na krátké bundy, spodní na kalhoty a sukně. Na dně nechte jednu řadu na boty, ne více. Dvě řady bot se v úzké chodbě vždy rozsypou do průchodu.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je krátké, intenzivní vyvětrání, ne dlouhé mikroventilace. Otevřete okno dokořán, případně i protilehlé okno nebo dveře, a nechte vzduch proudit pět až deset minut. Tím se vymění velká část vydýchaného vzduchu, ale stěny a nábytek příliš nevychladnou. Pokud necháte okno pootevřené celý večer, vzduch se sice vyměňuje, ale pomalu a neúčinně – vlhkost a oxid uhličitý zůstávají v místnosti a teplo uniká zbytečně.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlo v chodbě nesmí být jen jedno uprostřed stropu. Doplňte ho o osvětlení uvnitř police nebo nad věšákem, jinak budete v šatně hmatat po tmavých ramínkách. Barvy nechte světlé a matné, lesklé povrchy v úzkém prostoru zvýrazní každý otisk prstu. Poslední kontrola: projděte chodbou s plnými taškami. Pokud se po cestě nedotknete regálu ani věšáku, řešení funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Chodba bývá to nejmenší a nejtmavší místo v bytě, a právě proto se v ní hromadí věci, které nikam jinam nepatří. Než začnete kupovat regály a věšáky, změřte si šířku průchodu. Pokud zůstane po odečtení hloubky nábytku méně než šedesát centimetrů, bude každodenní průchod nepříjemný a police se budou okamžitě plnit odloženými věcmi. Optimální je nechat volný pruh alespoň sedmdesát centimetrů, u delších chodeb osmdesát.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdělte chodbu na dvě zóny podle toho, co děláte u dveří Knihovna patří blíž k obývacímu prostoru, šatna naopak k ložnici nebo ke vchodu. Rozdělení není samoúčelné: u vchodových dveří potřebujete rychlý přístup k botám a bundám, kdežto knihy oceníte tam, kde si můžete v klidu sednout. Mezi zónami nechte alespoň půl metru volné stěny, jinak se obě funkce budou mlátit a výsledkem bude jen nepořádek.<br>
<br>
<br>
<br>
U knihovny platí, že těžké svazky patří dolů, lehké nahoru. Regál ukotvěte do zdi, protože v chodbě se do něj bude neustále narážet. Otevřené police vypadají vzdušně, ale prach se v nich drží víc než v uzavřené skříni. Jestliže chodba nemá okno, zvolte raději skříň s dvířky nebo alespoň s posuvnými dveřmi, které při otevírání neblokují průchod.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chybou je cpát do chodby hluboké skříně. Mnohem lépe poslouží nízké nebo úzké police do výšky, které nezasahují do prostoru. Pokud je stěna dlouhá a úzká, zvažte knihovnu s hloubkou kolem dvaceti centimetrů. Vejde se do ní většina knih i několikařadých desek, a přitom nezabere místo, které potřebujete k procházení. Police veďte až ke stropu, ale jen po jedné straně, aby chodba nepůsobila jako tunel.
