Pro dlouhé vyzařování je důležitý i provozní režim. Ráno zatopte menší dávkou, odpoledne přidejte, večer už jen udržujte malý oheň. Akumulační hmota se nabíjí postupně a teplo vydává ještě několik hodin po posledním přiložení. Kdo topí jednou denně na maximum, dostane krátký intenzivní žár a studenou noc. Kdo topí pravidelně a mírně, má v místnosti stabilní teplotu bez výkyvů.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzduch je důležitější než množství dře<br>
<br>
<br>
<br>
Praktickým opatřením je naučit se pracovat s přívodem vzduchu plynule, ne jen ve dvou polohách otevřeno–zavřeno. Při nárazovém větru se podmínky mění během minut, proto je vhodné sedět u kamen a reagovat na zvuk hoření a barvu plamene. Modrý, prudce šlehající plamen znamená přebytek vzduchu a zbytečnou ztrátu tepla do komína. Jasně oranžový plamen s klidným hořením znamená, že poměr vzduchu a paliva je v rovnováži. Další chybou je zavírat přívod vzduchu úplně, protože pak dřevo doutná, vzniká dehet a komín se zanáší.<br>
<br>
<br>
<br>
Před založením ohně zkontrolujte, že jsou třísky skutečně suché. Nejjednodušší test je vzít dvě a poklepat jimi o sebe – suché vydají dutý zvuk. Kůru skladujte odděleně od vlhkého dřeva, ideálně v bedně nebo pod přístřeškem, kde ji nezasáhne déšť. Pokud máte možnost, nasbírejte si zásobu suché kůry během léta, kdy je nejvíc suchá. Při podpalu pak stačí tři až čtyři kusy kůry a pět až šest větších třísek, ne plná náruč.<br>
<br>
<br>
<br>
Výměna těsnění krok za krok<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vlhkost změřit a kdy je dřevo připraven
