Typická chyba je naskládat podpal na sebe do pyramidy a pak na něj položit těžké poleno. Další chybou je použít papír nebo karton, který hoří příliš rychle a nezahřeje dostatečně silnější dřevo. Suchý podpal má hořet pomalu a předat teplo polenům. Pokud se oheň nerozhoří do dvou minut, nepřikládejte další papír. Raději zvedněte horní polena a přidejte jemnou třísku do středu kříže.<br>
<br>
<br>
<br>
Suchý vzduch v místnosti po zatopení dřevem většinou není vina topeniště, ale větrání a toho, jak s teplem zacházíte. Každý kilogram dřeva pořádně vyschlého na vzduchu po sobě nechá zhruba tři až čtyři kilogramy vodní páry. Ta se uvolní do místnosti a relativní vlhkost dočasně stoupne, jenže teplý vzduch má větší kapacitu vody, takže se vlhkost rozředí a spadne klidně pod třicet procent. Roli hraje i to, že suché dřevo hoří čistě, kdežto vlhké spotřebuje část energie na odpaření vlastní vody a zanese komín dehtem.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí chyba je sušit prádlo na radiátoru a myslet si, že tím vlhkost vyřešíte. Ano, do vzduchu se dostane voda, ale zároveň se ochladí topení a v chladných koutech se pára srazí. Výsledkem je plíseň za skříní, ne příjemný vzduch. Sušte prádlo v oddělené místnosti s vlastním větráním nebo venku. Pokud nemáte jinou možnost, použijte sušičku s odvodem kondenzátu mimo obytný prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejdřív kamna úplně vychladněte a dvířka sundejte z pantů, pokud to konstrukce dovolí. Starou šňůru vytáhněte plochým šroubovákem nebo kleštěmi a drážku důkladně očistěte od zbytků tmelu, sazí a rzi. Špínu v drážce odmastěte a nechte proschnout. Změřte obvod drážky a kupte šňůru o stejném průměru, jaký tam byl – silnější se nevejde, slabší nebude těsnit. Lepidlo nanášejte do drážky, ne na šňůru, a to v tenké vrstvě po celé délce včetně rohů.<br>
<br>
<br>
<br>
Abyste ušetřili, oddělte podpal od topného dřeva. Na podpal stačí tenké větve a odřezky, které byste jinak vyhodili. Velká polena naopak nechte na zimu. Pokud máte jen měkké dřevo, míchejte ho s tvrdým. Měkké dřevo rychle zahřeje a nastartuje hoření, tvrdé drží žár. Poměr zkuste jeden díl měkkého na dva díly tvrdého.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je přikládat mokré dřevo společně se suchým a doufat, že se vlhkost „vypálí". Mokré dřevo ochlazuje topeniště, snižuje teplotu spalin a zvyšuje riziko kondenzace vodní páry v komíně. Další častou chybou je skladování dřeva v uzavřených prostorách bez proudění vzduchu. Dřevo potřebuje k vysychání dostatek času, ideálně alespoň jeden rok, tvrdé dřevo i dva roky. Skládat se má naštípané, v jedné vrstvě nebo volně ložené, pod střechou, ale s možností proudění vzduchu ze všech stran.<br>
<br>
<br>
<br>
První krok je suché dřevo. Vlhkost je nejčastější důvod, proč oheň nechytne nebo jen doutná. Dřevo by mělo mít vlhkost do dvaceti procent. Pozná se to tak, že dva kusy do sebe udeříte – suché zní dutě, vlhké tupě. Dřevo skladujte na vzdušném místě, pod střechou, ne na zemi. Na zemi táhne vlhkost a dřevo nikdy neusne.<br>
<br>
<br>
<br>
První chyba je topit mokrým dřevem a čekat, že vzduch zvlhne. Vlhké dřevo sice uvolní víc páry, ale zároveň chladí spalování, snižuje tah a zvyšuje produkci sazí. Vlhkost v místnosti to nevyřeší, zato si zaděláte na komínový požár. Dřevo skladujte na vzdušném místě alespoň dvě sezóny, přičemž poslední měsíc před topením ho přeneste do suchého, větraného prostoru. Vezměte poleno, rozštípněte ho a přiložte vlhkoměr na čerstvou plochu. Hodnota nad dvacet procent znamená, že ještě není zralé na topení.<br>
<br>
<br>
<br>
Suché měkké dřevo skladujte odděleně, načesané a volně ložené. Vlhkost měřte vlhkoměrem; pod 20 % je připravené. Když zapalujete, použijte papír nebo kůru, ale nikdy ne petrolej či jiné chemikálie. Oheň rozdělávejte shora: na dno dejte silnější kusy, nahoru třísky. Plamen pak hoří pomalu a déle.<br>
<br>
<br>
<br>
Na podpal potřebujete tři velikosti: jemné třísky, tenké větvičky do průměru prstu a silnější polena. Měkké dřevo (smrk, borovice, jedle, lípa, vrba) štípejte na hranolky o síle 1–2 cm. Štípané dřevo hoří ochotněji než celé větve, protože má větší povrch. Třísky skládejte do kužele nebo kříže, ne do těsné hromady. Mezi kusy musí proudit vzduch.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední chyba je utěsnit dům úplně. Moderní okna a izolace snižují přirozenou výměnu vzduchu, takže spalování dřeva spotřebovává kyslík a vlhkost roste tam, kde nechcete. Nechte v koupelně a kuchyni odtah, v obytných místnostech zajistěte přívod vzduchu štěrbinou ve zdi nebo v okně a spalovací vzduch veďte mimo obytný prostor. Pravidelně kontrolujte, jestli se na chladných plochách nerosí voda. Když ano, problém není v druhu dřeva, ale v tom, že se vlhkost nemá kam ztratit a teplo ji jen udržuje ve vzduchu.
