Nejprve poleno zvedněte. Suché tvrdé dřevo, jako je dub, buk nebo habr, je znatelně těžší než stejně velký kus smrku, borovice nebo lípy. Rozdíl je často tak výrazný, že ho ucítíte okamžitě. Pokud poleno působí lehce, jako by bylo duté, jde s největší pravděpodobností o měkké dřevo s nižší hustotou. Hustota je přitom přímo úměrná množství energie, kterou dřevo při hoření uvolní.<br>
<br>
<br>
<br>
Rovnoměrné teplo není výsledkem jednoho velkého přiložení, ale pravidelných menších dávek ve správný čas. Sledujte barvu plamene, teplotu kamen a stav uhlíků. Když se naučíte reagovat na tyto signály, přestanete přikládat zbytečně brzy a kamna budou hřát plynule celý den.<br>
<br>
<br>
<br>
Typickou chybou je topení s nedovřenými dvířky popelníku. Někteří lidé tím chtějí přidat vzduch, ale ve skutečnosti se tím ochlazuje spalovací prostor a zvyšuje se tvorba sazí. Vzduch má jít regulovaným přívodem, ne netěsnostmi. Stejně chybné je nechat popel ležet přímo pod roštem tak dlouho, až se dotýká lamel. Popelník je nutné vysypávat pravidelně, i když se na první pohled nezdá plný.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak vlhkost změřit a co s ní děl<br>
<br>
<br>
<br>
Použijte pravidlo dvou minut: pokud úkol trvá kratší dobu, udělejte ho hned. U delších věcí si naplánujte pevný blok v kalendáři a k němu přiřaďte jednu jasnou činnost. Vypněte oznámení a telefon nechte v jiné místnosti. Těsně před začátkem si řekněte, co přesně budete dělat prvních pět minut. Tím se mozek přestane ptát „co teď?" a přepne se do režimu vykonávání.<br>
<br>
<br>
<br>
Rychlost přikládání rozhoduje o tom, zda kamna sálají příjemné teplo, nebo zda se v místnosti střídá horko a chlad. Mnoho lidí přikládá příliš brzy, protože se obávají, že vyhasne oheň. Ve skutečnosti tím jen dusí plamen a plýtvají dřevem. Správný okamžik pro přiložení poznáte podle stavu paliva, ne podle hodin.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je přikládat dřevo na vysoký plamen, který ještě nestačil zpracovat předchozí dávku. Vznikne kouř, nedokonalé spalování a ztráta tepla. Další častou chybou je otevírání dvířek naplno. Vzduch se nasaje příliš rychle, rozvíří popel a může vyšlehnout plamen. Dvířka proto otevírejte pomalu, nejprve na škvíru, a teprve potom dostatečně pro přiložení.<br>
<br>
<br>
<br>
Praskliny na čele polena vznikají při schnutí dřeva. Jak dřevo ztrácí vodu, jeho objem se zmenšuje. Vnější vrstvy schnou rychleji než jádro, a protože se nemohou smršťovat rovnoměrně, vzniká v materiálu napětí. Když napětí překročí pevnost dřeva ve směru vláken, objeví se trhlina. Prasklina tedy není náhodná vada – je to záznam toho, jak rychle a jak hluboko dřevo vysychalo.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat správný interval podle teploty kamen Orientačním vodítkem je povrch kamen. U litinových a ocelových kamen sahají na dotyk tak, že ruku udržíte jen krátce. To znamená, že teplota je dostatečná a přiložení udrží plynulý chod. Pokud jsou kamna jen vlažná, přikládejte menší množství dřeva častěji. Naopak když jsou rozpálená do ruda, počkejte, až intenzita poklesne. Přiložení velkého množství najednou vede k přehřátí a následnému prudkému ochlazení, což je pro kamna i komín nejhorší kombinace.<br>
<br>
<br>
<br>
Než vůbec otevřete dvířka, zkontrolujte vrstvu žhavých uhlíků. Pokud je popel šedý a pod ním prosvítá oranžová zář, je čas. Když je ale v topeništi jen černé, nedokonale spálené dřevo, přikládat nemá smysl. Nejprve je potřeba obnovit tah a nechat prostor, aby se plamen rozhořel. Do ucpaného topeniště přiložené dřevo jen doutná a produkuje kouř, který se usazuje v komíně.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi jednotlivými přiloženími nechte v topeništi vždy alespoň tenkou vrstvu žhavých uhlíků. Slouží jako zážeh pro nové dřevo a udržují stabilní teplotu. Pokud uhlíky úplně vyhasnou, trvá delší dobu, než se kamna znovu rozehřejí, a spotřeba dřeva roste. Na druhou stranu příliš silná vrstva popela a uhlíků brání přístupu vzduchu. Praktické je proto topeniště lehce prohrábnout, ale ne vyčistit do čista.
