Nejčastější chyby: tmel nanášený na mastný nebo prašný povrch, míchání malty s cementem místo šamotové, zatápění dřív než spoj vytvrdne a osazování cihel jiné tloušťky. Vyhněte se také přímému kontaktu plamene s obyčejnou cihlou – ta žár nevydrží a popraská během několika topení. Pokud si nejste jistí typem vyzdívky, vyfoťte poškozené místo a porovnejte s dokumentací kamen.<br>
<br>
<br>
<br>
Způsob, jakým rozložíte oheň, rozhoduje o tom, zda kamna nebo krb začnou hořet čistě, nebo zda se místnost zaplní dýmem a topeniště bude desítky minut doutnat. Rozdíl není v množství dřeva ani v síle tahu komína. Je v geometrii hranice a v tom, jak rychle dokážete dostat plamen do kontaktu s palivem. Kdo to podcení, ten pak řeší kouř v očích, černé sklo a start, který se opakuje třikrát.<br>
<br>
<br>
<br>
Novou cihlu před osazením namočte do vody, dokud nepřestane bublat. Malta pak neodebere vlhkost cihle a lépe přilne. Naneste maltu na spodní i boční spáry, cihlu vsaďte a lehce doklepejte gumovou paličkou do roviny. Přebytečnou maltu setřete ještě vlhkou. Spáry dělají kolem tří až pěti milimetrů; příliš tlustá spára drží vlhkost a při topení praská. Po osazení nechte vyzdívku dva až tři dny vytvrdnout, teprve potom zatápějte.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejspolehlivější je měření vlhkoměrem. Dřevo naštípněte a měřte na čerstvé vnitřní ploše, ne na koncích polínek. Odeberte alespoň tři vzorky z různých míst hromady a výsledky zprůměrujte. Pokud nemáte vlhkoměr, použijte orientační zkoušku: dvě polena do sebe udeřte. Suchá zní dutě a praskavě, mokrá tlumeně. Další možností je vážení – suché dřevo je znatelně lehčí než čerstvé.<br>
<br>
<br>
<br>
Drobné opravy zvládnete sami za jedno odpoledne. Jakmile ale odpadává větší část vyzdívky nebo je poškozený i plášť, svěřte práci kamnáři – špatně provedená oprava se projeví až při topení a může být nebezpečná. Po každé sezóně vyzdívku zkontrolujte, než začnete topit.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásadní je, aby zdivo nebylo zakryté. Nábytek, koberce, obložení nebo velké obrazy na stěně vytvářejí vzduchovou mezervu a brání předání tepla. Stěna určená pro akumulaci by měla zůstat pokud možno volná, případně s tenkou omítkou. Další chybou je kombinace akumulační stěny s podlahovým vytápěním, které ji zespodu přihřívá, ale zároveň ji izoluje od místnosti. Pokud už podlahové topení máte, nechte akumulaci na jiné stěně, ideálně na vnitřní příčce orientované do obytné místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhké dřevo je další tichý zabiják startu. Voda v něm musí nejdřív odpařit, a to bere energii, kterou by jinak dostal plamen. Výsledkem je pomalý rozjezd, syčení a bílý dým. Stejně škodí i příliš velká polena na začátek – jejich povrch se sice chytí, ale jádro zůstane studené a oheň se udusí. Na start proto používejte menší kusy a větší přikládejte až ve chvíli, kdy je v topeništi stabilní žhavá vrstva.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Základ je jednoduchý: oheň</span> potřebuje prostor pro vzduch. Pokud na sebe polena naskládáte těsně, vzduch mezi nimi neprojde a plamen se udusí. Sázejte je s mezerami, ideálně křížem přes sebe, aby mezi nimi vznikly průchody. Pod ně dejte suché třísky a papír, ale ne hlubokou vrstvu popela – ta dusí přívod vzduchu zespodu. Rošt musí zůstat průchozí, jinak se start protáhne a kouř půjde tam, kam nemá.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezanedbatelný vliv má i druh dřeva. Tvrdé dřevo, jako je buk, dub nebo habr, má vyšší hustotu a vydává více tepla na kilogram než měkké dřevo, například smrk nebo borovice. Pokud se zásoby změnily a máte jen měkké dřevo, musíte ho spálit větší množství, abyste dosáhli stejného tepelného výkonu. To ale neznamená, že je nevhodné. Jen je třeba přizpůsobit dávkování.<br>
<br>
<br>
<br>
Postup výměny krok za krokem Nejprve odstraňte staré desky. Pokud drží, pomozte si dřevěnou škrabkou nebo plastovou stěrkou, nikdy ne kovovým nástrojem. Kov může vyštípnout zdravý šamot i poškodit litinové nebo ocelové části. Vyberte i všechny úlomky a prach — vysavačem s jemným filtrem nebo štětcem. Podklad musí být čistý a rovný. Zkontrolujte, zda není zkroucený plech nebo prasklá cihla pod deskami. Když ano, opravte to před vložením nových desek.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastějším viníkem je vlhkost paliva. Dřevo, které není dostatečně vysušené, spotřebovává při hoření velkou část energie na odpaření vody. Do komína pak odchází pára místo tepla. Ideální vlhkost by se měla pohybovat mezi 15 a 20 procenty. Pokud dřevo skladujete venku pod plachtou, která brání proudění vzduchu, zůstává vlhké i po dvou letech. Řešením je přehazovat ho, skladovat na przewětrávaném místě a před topením přinést alespoň den do vytápěné místnosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud se tedy zdá, že dřevo hřeje méně, většinou nejde o záhadu. Stačí projít vlhkost paliva, přísun vzduchu, způsob přikládání, druh dřeva a technický stav kamen. Náprava bývá jednoduchá a levná, často jen v podobě lepšího skladování a menších dávek. Výsledkem je vyšší výhřevnost a menší spotřeba dřeva.
