<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:420px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Kdy sáhnout po vermikulitu a kdy po perli<br>
<br>
<br>
<br>
Co dělat, když si nejste jistí: nezasahujte plošně. Odstraňte jen napadené listy a sledujte, jestli se objeví nové otvory během týdne. Pokud ano, použijte cílený prostředek na listové vrtalky, ale jen na postižené rostliny. Chemie na celou zahradu je zbytečná a zlikviduje i predátory, kteří vrtalky přirozeně drží na uzdě. U mladých stromků je lepší prevence: pravidelná kontrola od května a odstranění spadaného listí, kde se larvy mohou vyvíjet.<br>
<br>
<br>
<br>
Podle malých otvorů v listech se dá odhadnout, jestli na stromě nebo keři pracovala vrtalka, ale taky se dá snadno splést s jiným poškozením. Otvory samy o sobě nejsou důkaz. Rozhoduje jejich tvar, umístění, počet a to, co najdete kolem nich. Kdo začne hned na jaře stříkat nebo kácet, většinou zbytečně zasáhne i užitečný hmyz.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: vezměte lupu, prohlédněte otvor z obou stran a zapíchněte do něj tenký štětec. Pokud jde hladce a uvnitř je vidět drobná larva nebo její trus, je to s vysokou pravděpodobností vrtalka. Když štětec narazí na suchou hmotu nebo otvor vede do prázdna, může jít o staré poškození. Důležité je taky načasování. Vrtalky bývají aktivní od května do srpna, podle druhu. Pokud najdete čerstvé otvory v dubnu nebo v říjnu, hledejte jiného viníka.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak poznat, že nejde o vrtalku Nejčastější chyba je zaměnit vrtalku s minujícími larvami. Ty vytvářejí klikaté chodbičky, které se postupně rozšiřují, a na konci bývá jedna větší dírka. Vrtalka naproti tomu dělá krátké, přímé vpichy a často jich je v listu víc pohromadě. Druhá chyba je spoléhat jen na jednu rostlinu. Projděte aspoň pět až deset listů z různých částí rostliny a porovnejte je. Když jsou otvory jen na spodních listech, může jít o poškození od půdy nebo od postřiku, ne od hmyzu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Kroton, česky též pokojovka</span> zvaná kroton nebo kodiaeum, patří k rostlinám, které na špatné podmínky reagují okamžitě. Přestane tvořit nové listy, staré zblednou, spadnou nebo se na nich objeví hnědé skvrny. Barevnost listů přitom není otázkou náhody ani hnojiva z reklamy. Rozhoduje světlo, teplota, vlhkost vzduchu a způsob zalévání. Následujících devět pravidel shrnuje, co v praxi skutečně funguje a kde se nejčastěji chybuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív si otvory prohlédněte proti světlu a zblízka. Vrtalky dělají otvory kruhové až oválné, s ostrými okraji, často v horní části listu nebo u hlavní žilky. Bývají stejně velké, protože je vytvořila jedna generace. Když jsou otvory nepravidelné, potrhané nebo na okrajích listů, spíš jde o housenky, plže nebo vítr. Taky si všímejte, jestli je otvor jen na líci, nebo prochází celým listem. Vrtalka často prokousne jen jednu vrstvu a zbytek nechá průsvitný.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Perlit a vermikulit se v</span> substrátech pro pokojové rostliny objevují často, ale málokdo přesně ví, kdy použít který. Perlit je expandovaný vulkanický sklovitý materiál, který se při zahřátí nafoukne do podoby bílých zrnek. Vermikulit vzniká podobně, ale z minerálu slídy, a na rozdíl od perlitu drží vodu a živiny. Oba zlepšují strukturu zeminy, ale každý jinak.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední častá chyba je kácet nebo silně řezat rostlinu kvůli pár otvorům. Většina dřevin takové poškození přežije, pokud jde o okrajové listy. Zásah dělejte, jen když jsou otvory na většině listů a rostlina viditelně chřadne. Jinak stačí sledovat a zasáhnout včas, až budete mít jistotu, že jde opravdu o vrtalku.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na pár typických chyb. První je topení pod parapetem: teplý vzduch stoupá přímo na listy a rostlina trpí, i když teploměr o kus dál ukazuje přijatelnou hodnotu. Druhá je průvan od oken v zimě — studený vzduch může během noci spálit pupeny i listy. Třetí je zalévání studenou vodou do teplého substrátu, což poškodí kořeny. Vodu nechte předem odstát při pokojové teplotě.<br>
<br>
<br>
<br>
Pátá aglaonema ocení vyšší vlhkost, proto ji postavte na misku s vlhkým keramzitem. Šestá dracena snáší stín, ale nesmí mít mokré nohy – po přesazení ji týden nezalévejte. Sedmá chlorofytum (zelenec) je nejodolnější, ovšem v hlubokém stínu ztratí bílé pruhy a zezelená; to není nemoc, jen se přizpůsobuje.
