Vtlačování sazí do trubky zní jednoduše, dokud se nezačne ucpat. Rozdíl mezi tím, zda sáze nasypete trubku plnou, nebo zda je do ní vtlačíte tlakem vzduchu, rozhoduje o tom, zda vám zařízení pojede, nebo budete hodiny čistit. Tlak vzduchu se používá tam, kde je potřeba sáze dostat do míst, kam se mechanicky nedostanete, a kde je trubka dostatečně pevná, aby vydržela tlak. Mechanický pěch je spolehlivější na kratší vzdálenosti a tam, kde je trubka měkká nebo náchylná k prasknutí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Typickou chybou je přikládat</span> mokré dřevo společně se suchým a doufat, že se vlhkost „vypálí". Mokré dřevo ochlazuje topeniště, snižuje teplotu spalin a zvyšuje riziko kondenzace vodní páry v komíně. Další častou chybou je skladování dřeva v uzavřených prostorách bez proudění vzduchu. Dřevo potřebuje k vysychání dostatek času, ideálně alespoň jeden rok, tvrdé dřevo i dva roky. Skládat se má naštípané, v jedné vrstvě nebo volně ložené, pod střechou, ale s možností proudění vzduchu ze všech stran.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je zavřít všechny přívody vzduchu, aby „neutíkalo teplo". Tím se ale sníží tah, dřevo nedokonale hoří, vzniká více dehtu a sazí a výkon kamen klesá. Další chybou je přikládat mokré dřevo. Při silném větru, kdy je potřeba rychlá reakce, mokré dřevo bere teplo na odpaření vody místo na ohřev místnosti. Do kamen patří suché dřevo, které hoří jasně a rychle předá teplo. Pokud topíte mokrým dřevem, místnost se může dokonce dočasně ochladit.<br>
<br>
<br>
<br>
Před založením ohně zkontrolujte, že jsou třísky skutečně suché. Nejjednodušší test je vzít dvě a poklepat jimi o sebe – suché vydají dutý zvuk. Kůru skladujte odděleně od vlhkého dřeva, ideálně v bedně nebo pod přístřeškem, kde ji nezasáhne déšť. Pokud máte možnost, nasbírejte si zásobu suché kůry během léta, kdy je nejvíc suchá. Při podpalu pak stačí tři až čtyři kusy kůry a pět až šest větších třísek, ne plná náruč.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chybou je spalování dřeva, které leželo venku pod plachtou jen pár měsíců. Další chybou je míchání suchého a vlhkého dřeva v jednom topeništi – výsledkem je nestabilní hoření a zbytečná produkce kouře. Pozor také na dřevo z nedávno pokácených stromů, které vypadá na povrchu suché, ale uvnitř má stále přes 30 % vlhkosti. Vždy kontrolujte vnitřek štěpiny, ne jen povrch.<br>
<br>
<br>
<br>
Zkontrolujte také těsnění dvířek a komínových vložek. Netěsnící dvířka mění proudění vzduchu, kouř uniká do místnosti a výkon kotle klesá. Jednoduchý test: přiložte k zavřeným dvířkům plamen svíčky. Pokud se plamen vychýlí, těsnění netěsní. Vyměňte ho nebo seřiďte panty.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nakonec berte v úvahu i druh</span> dřeva. Tvrdé dřevo, například dub nebo buk, má vyšší výhřevnost než smrkové nebo borové. Smísení různých druhů v jedné dávce může způsobit nerovnoměrné hoření. Pokud topíte převážně měkkým dřevem, nikdy nedosáhnete stejného tepla jako dřív s tvrdým. A pokud se výkon snížil postupně během let, může být na vině i opotřebený kotel nebo zanesený výměník, který je potřeba vyčistit.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo skladujte naštípané, ne v celých kládách. Štěpiny schnou několikanásobně rychleji. Skládejte je do řad s mezerami, pokud možno pod přístřeškem, kde na ně fouká vítr, ale neprší. Ideální je orientace na jih nebo západ. Nezakrývejte hromadu plachtou až k zemi – brání to odchodu vlhkosti. Dřevo potřebuje proudění vzduchu ze všech stran. Doba sušení závisí na druhu dřeva: měkké dřevo jako smrk nebo borovice schne 6 až 12 měsíců, tvrdé dřevo jako buk nebo dub klidně 18 až 24 měsíců.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhkost dřeva přímo rozhoduje o tom, kolik tepla skutečně dostanete do místnosti a kolik ho odletí komínem. Čerstvě pokácené dřevo obsahuje běžně 40 až 60 % vody. Při spalování se tato voda musí nejprve odpařit, a to spotřebovává velkou část energie, kterou by jinak ohřála váš dům. Vlhké palivo tedy nejen hřeje méně, ale také snižuje teplotu spalování, čímž vzniká více dehtu a usazenin.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokud máte pocit, že kamna nebo kotel na dřevo v zimě vydávají méně tepla než dřív, nebývá to většinou tím, že by dřevo samo o sobě méně hořelo. Změna vzniká kombinací paliva, tahu, obsluhy a stavu spalinové cesty. Nejprve je potřeba vyloučit to nejjednodušší: vlhkost paliva.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo by mělo mít vlhkost do zhruba dvaceti procent. Čerstvě naštípané dřevo obsahuje i přes padesát procent vody. Ta se při hoření musí nejprve odpařit, a teprve pak se uvolňuje teplo. V praxi to znamená, že ze stejného objemu dřeva dostanete méně tepla a více dehtu. Dřevo skladujte naštípané, na větraném místě, pod střechou a vrstvené tak, aby mezi poleny proudil vzduch. Ideálně alespoň dvě sezony. Orientační kontrola: poleno by mělo být na štípu lehké, bez znatelné vlhkosti a kůra by se měla snadno odlupovat.
