Umístění výdechů v místnostech se řídí jednoduchým pravidlem: teplý vzduch se má vhánět u podlahy, ne u stropu. Když výdech umístíte vysoko, teplo zůstane u stropu a u podlahy bude zima. Ideální je výdech nízko u podlahy na opačné straně místnosti, než je vstupní dveře. Do ložnic se nevyplatí hnát vzduch přímo na postel, ale směrovat ho podél stěny. Do koupelen a na chodby stačí menší výdech, protože tyto prostory nepotřebují tak vysokou teplotu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Vlhkost dřeva poznáte i bez</span> vlhkoměru Ideální vlhkost palivového dřeva se pohybuje mezi patnácti a dvaceti procenty. Vlhčí dřevo znamená, že velká část tepla se spotřebuje na odpaření vody, a do komína odchází nespálené plyny. Kdo nemá vlhkoměr, může si pomoci jednoduše: dva kusy dřeva do sebe klepněte. Suché zní dutě a praskne, mokré vydá tupý zvuk. Také zkuste dřevo naříznout a přiložit na něj proužek papíru – pokud se papír okamžitě nezačne kroutit a nezačne se z něj odpařovat vlhkost, je dřevo pravděpodobně v pořádku. Naopak dřevo s viditelnými mokrými pruhy nebo plísní nechte ještě jednu sezónu vyschnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je správné složení. Dospod položte dvě až tři silnější polena těsně vedle sebe, případně je lehce proložte menšími kusy, aby mezera mezi nimi zůstala průchozí. Na ně navrstvěte středně silné dřevo křížem, a nahoru dejte tenké štípanky a podpalovač. Celá hromada by měla mít tvar komínu, ne pyramidy. Čím vzdušnější je vnitřek, tím snáz se oheň rozhoří a tím méně kouře vznikne.<br>
<br>
<br>
<br>
Dřevo jako palivo má pověst obnovitelného zdroje, jenže ekologická bilance závisí na tom, jak ho spálíte. Mokré dřevo, starý kotel nebo špatný tah dokážou z ušlechtilého paliva udělat zdroj sazí, dehtu a prachových částic, které jsou horší než z plynu. Rozdíl nepoznáte podle toho, co máte v dřevníku, ale podle toho, co se děje v komíně a v okolí kotle.<br>
<br>
<br>
<br>
Odkládání není lenost. Je to návyk, který se posiluje pokaždé, když úkol odsunete. Mozek se učí, že odložení přináší úlevu, a tak ho opakuje. Přestat s tím nejde silou vůle, ale změnou prostředí a postupu. Následujících pět kroků funguje, pokud je aplikujete důsledně a bez výmluv.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Nezanedbatelný vliv má i</span> nastavení tahu a těsnost kamen nebo kotle. Netěsnící dvířka a špatně seřízený komín způsobují, že velká část tepla odchází bez užitku. Před prodlouženou sezónou zkontrolujte těsnění, vyčistěte komín a seřiďte přisávání vzduchu. U akumulačních kamen a kotlů s akumulací se vyplatí topit intenzivněji jednou denně a teplo ukládat do hmoty, než udržovat slabý oheň celý den.<br>
<br>
<br>
<br>
Ekologické topení dřevem tedy není otázka paliva samotného, ale celého systému. Suché dřevo, správný kotel, čistý komín a vědomé přikládání rozhodují o tom, jestli bude topení šetrné, nebo škodlivé. Sledujte kouř, poslouchejte dřevo a čistěte, co je potřeba. Pokud se vám nedaří dosáhnout čistého spalování, pozvěte kominíka nebo technika, ať změří tah a poradí s nastavením.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec počítejte s tím, že občas selžete. Není to důvod projekt vzdát. Místo výčitek si položte jedinou otázku: „Jaký je nejmenší další krok?" A udělejte ho. Právě tím se z odkládání stává výjimka, ne pravidlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Když kamna přestanou držet teplotu, většina lidí začne přikládat víc dřeva nebo přivírat vzduch. Jenže příčina bývá jinde: netěsnící dvířka. Mezerou kolem šňůry uniká teplo i spaliny a komín ztrácí tah. Poznáte to podle toho, že se dvířka po zavření chvějí, kouř se vrací do místnosti nebo se sklo rychle zanese sazemi. Test je jednoduchý: zavřete dvířka, vezměte proužek papíru a postupně ho vtlačte mezi dvířka a rám. Pokud jde vytáhnout bez odporu, těsnění dosloužilo.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby, které dělají i zkušení topiči: přikládání velkého množství dřeva naráz, zavírání vzduchu příliš brzy po zatopení a spalování odpadu, lakovaných desek nebo zbytků nábytku. Tyto materiály uvolňují těžké kovy a chlorované sloučeniny, které ničí kotel i ovzduší. Stejně tak je chyba topit mokrým dřevem jen proto, že ho máte zrovna po ruce. Raději dřevo dosušit, nebo použít brikety z čisté dřevní hmoty.<br>
<br>
<br>
<br>
První signál je kouř. Když z komína stoupá hustý šedomodrý dým, který se drží u země a je cítit po dehtu, dřevo nedokonale hoří. Správně spálené suché dřevo má produkovat jen slabý nažloutlý opar, který se rychle rozptýlí. Pokud kouř vidíte i po dvaceti minutách od zatopení, něco je špatně: buď je palivo vlhké, nebo do kotle jde málo vzduchu, případně je komín ucpaný.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhý problém je kotel. Staré kotle prohořívacího typu mají účinnost často pod padesát procent a při nízkém výkonu produkují nejvíc emisí. Ekologické topení dřevem začíná u kotle, který umí řízené spalování nebo zplyňování a má dostatečný tah. Pokud kotel při každém přiložení zadýmí celou kotelnu, je to známka netěsností nebo ucpaných cest spalin. Čistěte výměník a kouřovody alespoň jednou za topnou sezónu, u starších kotlů i častěji.
