Voda, tlak a teplota: tři veličiny, které rozhoduj<br>
<br>
<br>
<br>
Suché dřevo neznamená jen lepší pocit u kamen. Voda v palivu se musí nejdřív odpařit, a teprve pak se uvolní teplo. Každý kilogram vody navíc spotřebuje při ohřevu a vypařování značnou část energie, kterou by jinak dodal do místnosti. Proto vlhké dřevo hoří pomaleji, dává méně tepla a produkuje podstatně více popela. Rozdíl mezi dvacetiprocentní a čtyřicetiprocentní vlhkostí poznáte nejen na účtu za palivo, ale i na četnosti vynášení popelníku.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je pochopit, že oheň potřebuje tři věci: palivo, teplo a vzduch. Suchý podpal, což může být tenká větvička, kůra, dřevěná štěpka nebo cokoli, co chytne od jedné sirky, musí být v místě, kam se dostane vzduch, ale zároveň tam, kde ho neodfoukne. Když se podpal nasype na dno a navrch se položí polena, vznikne dusivá deka. Vzduch se k podpalu nedostane, plamen se udusí a zůstane jen kouř. Právě proto se podpal umisťuje do kříže – dvě tenké větvičky přes sebe, mezi nimi mezera, a kolem nich nebo nad nimi polena.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je ochrana a spárování. Poškozené spáry vyškrábejte a doplňte spárovací hmotou určenou pro venkovní kámen. Impregnace prodlouží životnost, ale musí být aplikována na suchý a čistý povrch. Nejčastější chybou je impregnace na vlhký kámen – místo ochrany vznikne neprůhledná mapa. Druhou častou chybou je příliš silná vrstva prostředku. Vždy se řiďte návodem a raději naneste dvě tenké vrstvy než jednu silnou.<br>
<br>
<br>
<br>
Když oheň chytne, nechte ho chvíli být. Není třeba do něj šťourat klackem ani ho překládat. Každý zásah ho ochladí. Teprve když se polena chytí na povrchu, můžete přiložit silnější kusy. Pokud kouří, chybí vzduch – nadzvedněte jedno poleno nebo povolte kříž. Pokud plamen vyšlehne vysoko a rychle mizí, podpal byl příliš jemný a polena příliš daleko.<br>
<br>
<br>
<br>
Co rozhoduje o tom, jestli výměník opravdu hře
