Po vytvrzení se o nátěr starejte jako o každý jiný povrch. Nepoužívejte ostré kovové škrabky ani abrazivní čisticí prostředky. Povrch otírejte měkkým kartáčem, dokud je kámen vlažný, ne úplně studený. Drobná poškození opravte včas – stačí místo odmastit, přebrousit jemným brusivem a přetřít. Pokud se barva začne loupat ve velkých plochách, znamená to, že podklad nebyl připravený nebo byl kámen příliš vlhký. V takovém případě je lepší starý nátěr odstranit a začít znovu než vrstvit další barvu na nesoudržný podklad.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je správně složená vrstva. Dno topeniště vyskládejte dvěma silnějšími poleny křížem, na ně dejte menší štípané dřevo a navrch hrst tenkých větviček nebo třísek. Mezi vrstvami musí zůstat mezera, kterou proudí vzduch. Typická chyba je naskládat dřevo na sebe jako cihly – oheň se pak dusí a místo plamene vzniká kouř. Další častou chybou je příliš mnoho paliva naráz. Začněte s menším množstvím a přikládejte až po rozhoření.<br>
<br>
<br>
<br>
Když budete vlhkost dřeva hlídat, uvidíte rozdíl téměř okamžitě. Plamen bude jasnější, komín bude méně kouřit, spotřeba paliva klesne a čištění kamen i komína bude jednodušší. Nejde o složitou technologii, ale o důslednost při skladování, měření a přikládání. Právě v tom se skrývá rozdíl mezi topením, které jen doutná, a topením, které skutečně hřeje.<br>
<br>
<br>
<br>
Prasklina začíná jako jemná linka u dřeně a postupně se rozšiřuje směrem k obvodu polena. U suchého dřeva je na okraji širší než ve středu a může mít i několik milimetrů. U mokrého zůstává úzká po celé délce. Pozor na polena, která ležela venku bez přístřeší: déšť a sníh je mohou znovu navlhčit, i když byly praskliny zpočátku hluboké. Vlhkost se pak drží hlavně v povrchové vrstvě a praskliny se zdají menší, než odpovídá skutečnému stavu.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je znát vlhkost dřeva. Orientačně platí, že dobře vyschlé dřevo má vlhkost do dvaceti procent. Levný a spolehlivý způsob měření je vlhkoměr, který se zapíchne do čerstvě naštípané štěpiny. Měření dělejte na více místech a po rozštípnutí kusu, ne na konci polena, kde dřevo schne nejrychleji. Pokud vlhkoměr nemáte, pomůže jednoduchý test: dvě polena do sebe udeřte. Suché dřevo zní dutě a praskavě, vlhké spíš tupě. Také štípaná plocha suchého dřeva bývá světlejší a bez tmavých skvrn.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je čas na hlubší zásah a co u toho hlíd<br>
<br>
<br>
<br>
Význam má i velikost a tvar polen. Příliš silná polena hoří pomalu a v jádru zůstávají vlhká, i když povrch působí suchý. Naopak příliš drobné dřevo shoří rychle a nestačí předat teplo do místnosti. Osvědčuje se štípat dřevo na průměr zhruba pěti až deseti centimetrů a délku přizpůsobit topeništi. Stejně důležité je dřevo před přiložením přinést do vytápěné místnosti alespoň den předem, aby se prohřálo a zbavilo povrchové vlhkosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Další chybou je přikládat příliš mnoho dřeva najednou. I suché dřevo potřebuje dostatek vzduchu, aby hořelo čistě. Pokud kamna ucpejte, plamen se dusí, teplota klesá a vzniká kouř s vysokým obsahem dehtu a sazí. Přikládejte menší dávky častěji a nechte otevřený přívod vzduchu, dokud se palivo nerozhoří. Teprve pak jej přivřete podle potřeby. Dehet, který se usazuje v komíně, je přímým důsledkem nedokonalého hoření a zároveň rizikem pro další topnou sezónu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Zapalujte vždy shora, tedy</span> plamenem do horní vrstvy třísek. Tento způsob funguje spolehlivě i bez podpalovačů: papír nebo karton stočíte do volné ruličky, položíte na štípané dřevo a zapálíte. Papír nesmí být zmuchlaný do těsné koule, protože se dusí. Hořící papír zapálí tenké větvičky, ty potom silnější polena. Během prvních minut nechte dvířka mírně pootevřená, aby měl oheň dost vzduchu. Zavřete je, až když plameny chytí celou horní vrstvu.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak správně skladovat a předsoušet Dřevo na zimu je potřeba připravovat s předstihem. Ideální je naštípat polena už na jaře a nechat je schnout alespoň jedno celé léto, u tvrdších dřevin i dva roky. Skládejte je do vzdušné hromady, nejlépe pod přístřešek s otevřenými boky, aby kolem proudil vzduch. Nikdy dřevo nezakrývejte neprodyšnou plachtou, pod kterou se drží vlhkost a začíná plesnivět. Polena pokládejte na paletu nebo rošt, aby se nedotýkala vlhké země. Mezi jednotlivými vrstvami nechte mezery a hromadu stavte tak, aby na ni přes den svítilo slunce.<br>
<br>
<br>
<br>
Suché dřevo, volný průchod vzduchu a trpělivost při rozhořívání zvládnou víc než jakákoli chemie. Když oheň hoří čistě, poznáte to podle světle žlutého plamene a téměř bezdýmného komína. Jakmile začne kouřit, přidejte vzduch nebo přiložte menší kusy dřeva. Nepřikládejte velká polena do slabého ohně, jinak ho udusíte. Pravidelným čištěním komína a topeniště si udržíte tah a příště zatopíte ještě rychleji.
