Typická chyba je soudit podle jedné strany. Poleno na slunci vypadá suché, ale spodní strana u země bývá tmavá a vlhká. Další chyba je spoléhat na barvu kůry u jehličnanů – smrková kůra zůstává červenohnědá, i když je dřevo suché. U borovice se suchá kůra odlupuje v plátech, ale mokrá drží pevně.<br>
<br>
<br>
<br>
Zkontrolujte tah komína. Ucpaný komín nebo špatný průměr sníží odvod spalin a kamna se dusí. Komín čistěte minimálně dvakrát ročně, u méně kvalitního paliva častěji. Zkontrolujte také těsnění dvířek a přívod vzduchu do místnosti. Kamna nesmí být v místnosti, kde chybí přísun čerstvého vzduchu, jinak si sama berou vzduch, který potřebují ke spalování.<br>
<br>
<br>
<br>
Vysoká vlhkost mění chemii spalování. Při nedostatku kyslíku a nízké teplotě se uvolněné plyny nespálí dokonale a vzniká dehet a saze. Ty se usazují v komíně a zároveň zvyšují podíl nespálených zbytků v popelu. Výsledkem je větší objem popela, který je navíc tmavší a hutnější, protože obsahuje více minerálních a nedokonale spálených částic. Suché dřevo naopak shoří s jasným plamenem, kouř je řídký a popela zůstává méně, obvykle jemný a světlý.<br>
<br>
<br>
<br>
Když kamna topí málo, většina lidí přikládá více dřeva. Jenže tím se situace často zhorší. Teplo z paliva nevzniká jen hořením, ale dokonalým spalováním. Pokud do ohniště nepřichází správné množství vzduchu, dřevo se doutná, komín se zanáší a většina energie uniká oknem. Následujících sedm kroků řeší příčiny, ne následky.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Na co si dát pozor: barva a</span> kůra se mění i podle toho, jak dlouho dřevo leželo na dešti. Poleno, které bylo měsíc na dešti, může mít šedou kůru, ale uvnitř být stále vlhké. Protože kůra zadržuje vlhkost, nejspolehlivější je pohled na čelo polena – suché má radiální trhliny, které sahají hluboko do dřeva, a barva je stejnoměrná po celé ploše.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete cokoli měnit, zkuste plamen pozorovat při různých výkonech. Když hoří klidně v nízkém i vysokém režimu, je délka kamene v pořádku. Pokud plamen skáče, zvedá se nebo zhasíná, zkraťte dráhu spalin, přidejte vzduch u trysek a zkontrolujte komín. Teprve pak řešte výkon hořáku.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejlepší je kombinovat vjemy: vezměte poleno do ruky, klepněte na něj. Suché zní dutě a je lehké, mokré zní tupě a je znatelně těžší. Pokud si nejste jistí, naštípněte ho – suché se štípe snadno a rovně, mokré se „lepí" a vlákna se trhají. Ať už sázíte na barvu, nebo na kůru, vždy si ověřte vlhkost alespoň dvěma způsoby. Jinak snadno spálíte dřevo, které by potřebovalo ještě jeden rok na vzduchu.<br>
<br>
<br>
<br>
Klíčové je sledovat teplotu kamen a komína, ne jen plamen. U kamen s teploměrem na dvířkách se držte v rozmezí, které výrobce uvádí pro dlouhé hoření – obvykle o 50–80 °C níže než při maximálním výkonu. Bez teploměru použijte ruku: pokud na dvířkách udržíte dlaň jen dvě sekundy, je to moc. Dřevo by mělo hořet tak, že se na jeho povrchu tvoří jemný popel a ne černé uhlíky. Když začne hořet příliš divoce, zavřete primární vzduch úplně a nechte otevřený jen sekundární. Nikdy nezavírejte oba najednou – vzniká nedokonalé spalování, dehet a riziko vzplanutí sazí v komíně.<br>
<br>
<br>
<br>
Suché dřevo má na čerstvém řezu nebo naštípnuté ploše světlejší, mdlejší odstín. U většiny listnáčů přechází do šedobéžova, u jehličnanů do žlutohnědé. Mokré dřevo bývá sytější, tmavší a místy jakoby „mastné". Barvu ale porovnávejte vždy na stejné dřevině a na stejném místě polena – smrk a dub se liší i v suchém stavu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Posledním krokem je</span> pravidelná údržba. Rošt, popelník a spalinové cesty čistěte podle potřeby, ne až když je problém. Zanesené cesty snižují tah a zvyšují spotřebu paliva. Pokud se kamna nedaří nastavit, pozvěte odborníka na kontrolu tahu a seřízení. Výsledkem správného nastavení je delší hoření, méně kouře a vyšší teplo z každého polena.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na akumulaci tepla. Kamna s masivními šamotovými vložkami drží teplo déle, ale potřebují delší roztápění. Pokud topíte v přechodovém období, nepřetápějte malými dávkami. Naopak v mrazech zatápějte naplno a nechte kamna pracovat v ustáleném režimu. Pravidelné malé přikládání ochlazuje spalovací komoru a snižuje účinnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Způsob přikládání ovlivní výkon víc, než se zdá. Přikládejte menší dávky častěji a na žhavé uhlíky, ne na velkou hromadu. Polena skládejte tak, aby mezi nimi zůstaly mezery. Nikdy nepřikládejte do poloviny hořící vrstvy bez otevření vzduchu. Po přiložení nechte plamen rozhořet a teprve pak utlumte. Tím se spálí i plyny, které by jinak odešly komínem.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhkost dřeva se nedá spolehlivě určit jen pohledem, ale barva a stav kůry napoví hodně. Než začnete štípat nebo topit, prohlédněte si konce polen a místa, kde se kůra odlupuje. Právě tam se totiž rozdíl mezi suchým a mokrým dřevem projeví nejdřív.
