Průměr vzduchovodů je první věc, kterou lidé podceňují. Pro jeden výměník se obvykle používá potrubí o vnitřním průměru 100 až 150 mm. Menší průměr znamená vyšší rychlost vzduchu, větší hluk a vyšší tlakovou ztrátu. Naopak příliš velké potrubí se v místnosti neohřeje, protože vzduch v něm proudí pomalu. Délka trasy by neměla přesáhnout zhruba deset metrů včetně kolen. Každé koleno a každá změna směru ubírá účinnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Při roztápění otevřete primární i sekundární přívod naplno. Nechte pec krátce hořet, dokud se nerozžhaví spalovací komora a komín nezíská tah. Teprve pak začněte přivírat. Primární přívod stáhněte na minimum, které ještě udrží plamen. Sekundární přívod nechte otevřený zhruba do poloviny – zajišťuje spalování plynů a brání tvorbě dehtu. Pokud má pec terciární přívod, nechte ho otevřený trvale; pomáhá dohořívat zbytky a snižuje emise.<br>
<br>
<br>
<br>
Další častou chybou je zaměňovat praskliny od mrazu za známku vyschnutí. Mráz trhá dřevo prudce, trhliny bývají nepravidelné a často kopírují léta. Suché dřevo má praskliny pravidelnější, radiální a rovné. Pokud si nejste jistí, vezměte poleno do místnosti a nechte ho den dva při pokojové teplotě. Suché se téměř nezmění, mokré začne na povrchu tmavnout a může se objevit vlhký film.<br>
<br>
<br>
<br>
Akumulace tepla do zdiva není o tom, že zeď „vyrábí" teplo. Jde o schopnost materiálu pojmout tepelnou energii, dočasně ji podržet a později ji uvolnit do místnosti. Rozhoduje o tom, kolik tepla se do konstrukce vejde a jak rychle ho dokáže předat zpět. Dvě veličiny přitom působí proti sobě: tepelná kapacita (kolik energie materiál objme na jeden stupeň) a tepelná vodivost (jak rychle se teplo šíří uvnitř). Těžká zeď s vysokou kapacitou, ale nízkou vodivostí, akumuluje pomalu a dlouho. Lehká zeď s vysokou vodivostí reaguje rychle, ale téměř nic neudrží.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozhodující je vrstva žhavých uhlíků na roštu. Dokud svítí oranžově a je jich alespoň dva centimetry, stačí přiložit dva až tři menší kusy suchého dřeva a nechat je chytit plamenem. Pokud jsou uhlíky už jen šedé a pokryté popelem, prohrábněte je pohrabáčem, nechte je rozžhavit a teprve pak přiložte. Nikdy neházejte dřevo na hromadu studeného popela, plamen se udusí a kamna začnou kouřit.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba: akumulační zdivo se staví tam, kde ho zakryje sádrokarton, nábytek nebo silná vrstva izolace. Další chyba je spoléhat na akumulaci u lehké příčky nebo u zdiva s vnitřní izolací. Pokud mezi zdrojem tepla a zdí stojí nábytek, vzduchová mezera nebo koberec, akumulace nefunguje. Stejně tak nefunguje, když se zeď přes den ohřívá na 40 °C a v noci se rychle vyvětrá. Akumulace potřebuje plynulý cyklus: nabíjení přes den, vybíjení v noci.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásadní je, jak hluboko teplo pronikne. U betonu se teplota za denní cyklus dostane do hloubky 15–20 cm. U cihly jen 8–12 cm. To znamená, že tlustá cihlová zeď má v jádru stabilní teplotu, ale do místnosti předá méně energie než stejně tlustá betonová. Pokud chcete využít akumulaci, potřebujete hmotu o tloušťce alespoň 10–15 cm u betonu a 15–20 cm u cihly, a to v místě, kam skutečně dopadá teplo.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co si dát pozor: smrkové a borové dřevo obsahuje hodně pryskyřice. Rychle vzplane a dobře se používá na podpal, ale při častém topení zanáší komín. Topol, vrba a lípa hoří rychle, dají méně tepla a hodí se spíš na přiložení, když potřebujete rychle zvýšit teplotu. Bříza je příjemná na podpal i na přiložení, ale sama o sobě dlouho nevydrží. Pokud topíte jen měkkým dřevem, budete muset přikládat mnohem častěji.<br>
<br>
<br>
<br>
Večer před spaním přiložte naposledy asi hodinu předtím, než půjdete spát. Naplňte topeniště většími kusy dřeva, nechte je pořádně chytit a pak klapku přivřete jen natolik, aby plamen neuhasl. Ráno najdete v kamnech žhavé uhlíky, na které stačí přiložit a teplo se vrátí během několika minut. Nikdy nenechávejte kamna bez dozoru s otevřenými dvířky a pravidelně čistěte rošt i kouřovod, jinak se tah zhorší a přikládání bude čím dál obtížnější.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: určete, kdy chcete teplo využívat. Pokud topíte ráno a večer, potřebujete hmotu, která se nabije během dne a vydá večer. To znamená orientovat akumulační stěnu na jih nebo ji umístit za zdroj tepla (kamna, krb, topné těleso). Stěna by měla být bez překážek, nejlépe volně stojící. V létě ji chraňte před přímým sluncem, aby se nepřehřívala. V zimě naopak využijte sluneční zisky. Pokud stavíte nový dům, dejte akumulační hmotu do středu dispozice, ne na obvod. Obvodová stěna s izolací akumuluje jen málo, protože izolace teplo nevede.<br>
<br>
<br>
<br>
Rozdíl mezi cihlou a betonem v praxi Plná cihla má hustotu zhruba 1800 kg/m³ a měrnou tepelnou kapacitu kolem 0,9 kJ/kg·K. Beton je na tom podobně, hustota 2200–2400 kg/m³, kapacita 0,9–1,0 kJ/kg·K. Rozdíl není v tom, kolik tepla pojmou, ale jak rychle ho předají. Beton vede teplo 1,3–1,5 W/m·K, cihla jen 0,5–0,8 W/m·K. Betonová stěna tedy reaguje rychleji a teplo vydává intenzivněji, cihlová pomaleji a pozvolněji. Pro akumulaci ale platí jednoduché pravidlo: rozhoduje hmota, ne materiál jako takový. Dvacet centimetrů betonu a dvacet centimetrů plné cihly pojmou srovnatelné množství tepla. Pokud ale cihlu nahradíte dutinovou tvárnicí s dutinami, hmota zmizí a s ní i akumulace.
