Nakonec vyzkoušejte provizorní verzi z kartonu nebo napnutého prostěradla a nechte ji tam týden. Podle toho, jestli ji děti strhávají, obcházejí, nebo ji naopak samy vyžadují, poznáte, zda má smysl investovat do pevné zástěny. Teprve pak řešte materiál a kotvení.<br>
<br>
<br>
<br>
Domácí úkoly vsedě u stolu vypadají jako samozřejmost, ale řada dětí u nich vydrží jen pár minut. Vrtí se, padají jim tužky, odcházejí na vodu. Pokud dítěti nabídnete možnost pracovat ve stoje, často se jeho soustředění prodlouží. Nejde o módní výstřelek. Stojící tělo má jiné zapojení svalů a mozek dostává jiné signály než při sezení.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:430px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Úložný prostor, který skutečně fungu<br>
<br>
<br>
<br>
Dětská matrace není jen zmenšená verze té pro dospělé. Dítě na ní stráví deset až dvanáct hodin denně, roste na ní a její parametry se mění s věkem. Než začnete vybírat, změřte vnitřní rozměr postele nebo dětské postýlky. Matrace musí sedět napevno, mezera po stranách nemá přesáhnout dva centimetry. Když je matrace menší, dítě do škvíry zajede prsty nebo se v ní zasekne končetina; když je větší, nedosedne na rošt a prohýbá se.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si nastavte jednoduché pravidlo pro hranice. Každý kluk má právo na část pokoje, kam druhý nezasahuje bez dovolení. Může to být jen půlka stolu nebo horní police, ale musí to být jasně dané a dodržované i dospělými. Když se dohodne, kdo kde má své území, zmizí většina každodenních hádek. A pokud se kluci začnou hádat o místo, neřešte to hned zákazem, ale podívejte se, jestli některý z nich nemá méně prostoru, než potřebuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Do tří let patří dítě do postýlky s pevnou mříží, jejíž mezery jsou maximálně šest centimetrů. Matrace musí těsně doléhat k bočnicím, aby nikde nevznikla škvíra na prst nebo nožičku. Rošt snižte na nejnižší polohu, jakmile se dítě začne samo stavět. Typická chyba: rodiče koupí hlubokou postýlku, ale nechají rošt vysoko, protože se jim dítě lépe vyndavá. Pád přes mříž je přitom nejčastější úraz v tomto věku.<br>
<br>
<br>
<br>
Přechod na velkou postel a past s příliš raným krokem Mezi třetím a šestým rokem se přechází na dětskou postel o rozměru zhruba 90 × 190 nebo 120 × 200 centimetrů. Nespěchejte. Dítě, které ještě v noci vstává a bloudí, potřebuje postel nízko nad zemí, ideálně s postranicí na první měsíce. Postel umístěte do rohu, aby mělo pocit bezpečí, ale nechte mu únikovou cestu. Pokud koupíte rovnou velkou postel do budoucna, počítejte s tím, že dítě se v ní může cítit ztracené a bude odmítat v ní spát.<br>
<br>
<br>
<br>
Výběr postele pro dítě nezačíná v obchodě, ale u míry a zvyklostí. Změřte, kolik místa v pokoji reálně zbývá po odečtení dveří, topení a okna. Postel musí jít pohodlně ustlat ze dvou stran, jinak budete každé ráno přelézat. Zjistěte také, jestli dítě spí spíš u zdi, nebo potřebuje volný přístup z obou stran kvůli nočnímu chození na záchod.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">U dospívajících řešte</span> délku. Pod 190 centimetrů se vejde málokdo a kratší postel znamená věčně ohnutá kolena. Šířka 90 centimetrů stačí na spaní, ale na učení vsedě s notebookem je lepší 120 centimetrů. Pozor na úložné prostory pod postelí: vysouvací šuplíky brání větrání matrace a vzniká v nich plíseň. Lepší je otevřený rošt s nohami, pod který se vejde krabice, ale proudí tam vzduch.<br>
<br>
<br>
<br>
Velikost pokoje neurčuje jen půdorys postele. Nechte před ní alespoň 70 centimetrů volné podlahy na oblékání a na to, aby se dalo projít s košem prádla. Pokud je pokoj malý, volte postel s úložným prostorem místo skříně, ale nekupujte vysoké patro, pod kterým se nedá sedět. Nakonec zkontrolujte, zda postel po sestavení nevrže a zda všechny hrany mají zaoblení – ostré rohy u nohou jsou druhá nejčastější příčina zbytečných zranění.<br>
<br>
<br>
<br>
Od šesti do dvanácti let vydrží standardní jednolůžko 90 × 200 centimetrů. Rozhoduje tloušťka matrace: příliš měkká pěna se po roce propadne, příliš tvrdá zase tlačí na ramena a kyčle. Vyzkoušejte pravidlo – položte dlaň mezi matraci a lopatky dítěte, ruka by měla projít s lehkým odporem. U poschodových postelí platí, že horní lůžko smí používat dítě nejdříve od šesti let a zábradlí musí přesahovat matraci alespoň o patnáct centimetrů.
