Výška a světlo rozhodují víc než barva nábyt<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický tip: než začnete, projděte si společně celý postup. Řekněte si, kde budete stát, co budete držet a kam si odložíte hotovou práci. Právě místo pro odložení bývá na malé ploše největší problém. Pokud není kam ukládat, hromadí se věci pod rukama a prostor se rychle zmenšuje. Určete jedno místo, kam se hotové věci odkládají, a jedno místo pro odpad. Tím se výrazně sníží počet zbytečných pohybů.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhá možnost je využít horní část skříní. Místo police nad hlavou dejte na skříň nízký uzavřený box nebo látkový vak na zip. Musí být plochý, aby se vešel mezi skříň a strop. Výhoda je, že nepotřebujete štafle – stačí si stoupnout na stabilní stoličku nebo použít prodlouženou rukojeť s háčkem. Do boxu ukládejte jen to, co vytáhnete dvakrát do roka. Vždy si na box napište obsah fixem, jinak do něj za rok nebudete schopni nic najít.<br>
<br>
<br>
<br>
Kuchyňská skříň se plní sama. Někam se podělí jeden talíř, pak přibude hrnek z akce, po babičce zůstane sada, kterou je „škoda vyhodit", a za rok není kam dát nový hrnec. Přitom devadesát procent toho, co v kuchyni skladujete, nepoužijete ani jednou za rok. Nejde o to zbavit se všeho, ale roztřídit, co skutečně slouží, a co jen zabírá místo.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou zásadní věcí je vzdálenost mezi sporákem, dřezem a lednicí. Tvoří takzvaný pracovní trojúhelník a jeho strany by neměly být delší než devadesát centimetrů. Pokud je kuchyně velká a trojúhelník přesahuje tři metry, budete při každém vaření nachodit kilometry navíc. Naopak příliš těsné uspořádání znamená, že si při otáčení s hrncem zavazíte. Ideální je, když mezi dřezem a sporákem zůstane alespoň šedesát centimetrů volné desky na odkládání.<br>
<br>
<br>
<br>
Posledním krokem je vyzkoušet si kuchyni v provozu, ještě než ji zaplatíte. Vezměte si hrnec, prkénko a nůž a projděte si celý postup vaření jednoho jídla. Zjistíte, kde vám chybí odkládací plocha, kam nedosáhnete a kde se budete muset ohýbat. Papírový návrh tohle neodhalí, lidské tělo ano.<br>
<br>
<br>
<br>
Osvětlení dělejte ve dvou vrstvách. Stropní světlo osvětlí místnost, ale pracovní desku ne. Nad linkou potřebujete vlastní zdroj světla, ideálně umístěný tak, aby vám při krájení nestínil. Nechte ho spínat zvlášť, ne společně se stropem. Bílá lesklá deska a tmavá podlaha vypadají dobře v showroomu, ale v praxi je na nich vidět každá kapka a drobek. Zvolte matný povrch ve středním odstínu — ergonomie je i o tom, kolik času strávíte úklidem.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Na co se často zapomíná, je</span> osvětlení pracovní desky. Stropní světlo za vaší hlavou vrhá stín přesně na místo, kde krájíte. Potřebujete světlo mezi sebou a deskou, ideálně pod horními skříňkami. Teplá bílá barva unavuje oči méně než studená, ale pro přesnou práci s nožem je vhodnější neutrální odstín. Podsvícení musí být dostatečně silné a nesmí oslňovat při pohledu do zrcadlících se povrchů.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s odpadem a co s rohy Koš na odpad patří pod dřez, ne na opačný konec kuchyně. Při loupání zeleniny nebo vyhazování obalů se otáčíte k místu, kde vzniká nepořádek, a každý krok navíc se během dne nasčítá. Stejně tak dřez by měl být po ruce při vaření, ne za zády. Rohové skříňky jsou další častá past: hluboké police v rozích vypadají jako úspora místa, ale prakticky se do nich nedostanete. Řešením jsou výsuvné rohové mechanismy nebo rohová dvířka, která otevřou celý prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásuvky plánujte podle spotřebičů, které skutečně používáte. Mixér, rychlovarná konvice a kávovar potřebují zásuvku přímo na desce, ne pod ní. Když musíte spotřebič po každém použití uklízet do skříně, přestanete ho používat. Počítejte také s odsavačem par: jeho výška nad sporákem se řídí typem desky, u plynu bývá nižší než u indukce. Příliš vysoko namontovaný odsavač neodvede nic a jen hučí.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejčastější chybou při plánování kuchyně je výška pracovní desky. Většina lidí ji nechá na standardních devadesáti centimetrech, ať měří sto padesát, nebo dva metry. Přitom právě výška rozhoduje o tom, jestli vás po hodině vaření bolí záda, nebo ne. Změřte si vzdálenost od lokte k zemi v uvolněném stoji a odečtěte deset až patnáct centimetrů. To je vaše výška desky pro hlavní pracovní zónu. Pro krájení se hodí o dva až tři centimetry výš, protože nůž držíte nad deskou.
