Na závěr si stanovte pravidla pro používání obou zón. Například v dětské zóně se neodkládají věci rodičů a v rodičovské zóně se nehrají hry po večerce. Tato pravidla platí pro obě strany, jinak se rozdělení během týdne rozpadne. Pokud byt nemá chodbu, použijte jako přirozenou hranici skříň nebo komodu, která zároveň poskytne úložný prostor. Rozdělení není o dokonalém designu, ale o tom, že každý má místo, kam se může na chvíli stáhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">První třída přinese domů</span> spoustu nového: úkoly, pomůcky, kroužky a často i vlastní stůl. Pokoj pro začínajícího školáka nemusí být hotový přes noc. Naopak je lepší ho stavět postupně a nechat dítě, ať si ho osahá. Většina rodičů udělá stejnou chybu: koupí nábytek dopředu, všechno naplní a dítěti pak nezbývá místo na jeho vlastní věci. Začněte tím, co školák skutečně denně používá.<br>
<br>
<br>
<br>
Neutrální stěny a výrazný nábytek nejsou univerzální recept. Fungují dobře v malých pokojích, kde potřebujete opticky zvětšit prostor, a také tam, kde dítě často mění oblíbenou barvu. Světlé stěny vytvoří klidné pozadí, na kterém vynikne postel, skříň nebo koberec. Výrazný nábytek naopak snadno vyměníte, aniž byste museli malovat celou místnost. Tento přístup oceníte hlavně tehdy, když si nejste jistí, jak bude dítě reagovat na barvy za dva roky.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracovní místo je druhá věc, která rozhoduje o každodenním klidu. Dva stoly vedle sebe znamenají, že si při učení vidí do papírů a ruší se. Lepší je dát stoly proti sobě nebo je oddělit úzkou policí. Ke každému stolu patří vlastní lampa a zásuvka, aby se nehádali o prodlužovačku. Pokud se do pokoje vejde jen jeden stůl, střídejte se podle rozvrhu a druhý ať má skládací desku, kterou po použití uklidí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte na praktické detaily. Nábytek s barevnými čely se snadno čistí, ale může se rychle okoukat. U stěn platí, že světlé odstíny jsou odolnější vůči oděrkám a snáze se opravují. Když už se rozhodnete pro výraznou barvu, zkuste ji nejdříve na malé ploše. Natřete vzorek na zeď a sledujte ho celý den. Teprve potom se pusťte do velkého malování. Sladění barev v dětském pokoji není o dokonalosti, ale o tom, aby se v něm dítě cítilo dobře a mohlo si prostor postupně přizpůsobovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak sladit barvy bez zbytečných chyb Začněte tím, že si vyberete jednu dominantní barvu. Může to být odstín, který má dítě rádo, nebo barva, která se opakuje na oblíbené hračce či povlečení. K ní přidejte dvě až tři doplňkové barvy. Platí, že čím méně odstínů, tím lépe. Častou chybou je kombinace příliš mnoha barev najednou. Výsledek pak působí roztříštěně a dítě se v pokoji hůř soustředí. Dobrým vodítkem je pravidlo, že stěny a velký nábytek by měly mít neutrální nebo jemné tóny. Výrazná barva patří na doplňky, jako jsou polštáře, závěsy, koberec nebo obrázky.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Dbejte na to, aby barvy</b> odpovídaly věku dítěte. U batolat jsou vhodné jemné a světlé tóny, které podporují klidný spánek. U starších dětí můžete zvolit výraznější barvy, ale vždy je lepší nechat je vybrat alespoň jeden prvek. Dítě tak získá pocit, že pokoj je jeho. Zároveň se vyhněte příliš tmavým stěnám. V malé místnosti pohlcují světlo a pokoj působí stísněně. Pokud už tmavou barvu chcete, použijte ji jen na jedné stěně za postelí nebo na nábytku.<br>
<br>
<br>
<br>
Před nalepením si vždy udělejte zkoušku na malém, málo viditelném místě. Nechte ji tam tři dny a sledujte, zda se neodlepuje nebo neprosvítá. Teprve pak lepte naostro. Pokud si nejste jistí, raději zvolte menší dekoraci a kombinujte ji s malbou. Ušetříte čas i nervy a výsledek bude vypadat dobře i po letech.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je jednoduchý. Nejprve si na vzorníku vyberte tři odstíny, které se vám líbí. Položte je vedle sebe a prohlédněte si je při denním i umělém světle. Barvy se totiž mohou výrazně lišit podle toho, jak na ně dopadá světlo. Potom si vyberte jeden odstín pro stěny, druhý pro nábytek a třetí pro textil. Pokud chcete dosáhnout harmonie, držte se stejné teploty barev. Teplé odstíny, jako je béžová, písková nebo jemná růžová, se hodí k sobě. Studené odstíny, jako je šedá, modrá nebo zelená, také vytvoří přirozenou kombinaci. Míchat teplé a studené barvy ve velkém množství bývá riskantní.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou zásadou je střídmost. Každé další světlo přidává další zdroj rušivých stínů. Pro obývací pokoj o rozloze 20 metrů čtverečních obvykle stačí čtyři až šest vestavných světel, pokud je doplníte stojací lampou nebo nástěnným svítidlem. V kuchyni je situace jiná: tam potřebujete osvětlit pracovní plochu, ne celý prostor. Vestavná světla v kuchyni umisťujte pod horní skříňky tak, aby světlo dopadalo na desku, ne do očí. Špatně umístěné světlo nad dřezem vytvoří stín vaší vlastní ruky a zbytek kuchyně zůstane tmavý.
