U pákových baterií se kámen usazuje také v keramické kartuši. Tu nechte občas propláchnout teplou vodou a jemným roztokem octa, ale nikdy ji nerozebírejte násilím. Pokud páka drhne nebo kape, může být na vině právě usazenina, ne opotřebená kartuš. Vyplatí se proto každé dva až tři měsíce udělat krátkou údržbu: odstranit perlator, propláchnout tělo baterie a otřít povrch měkkým hadříkem s octovou vodou. Vyhněte se octu na mramorové nebo kamenné desky, tam by mohl naleptat povrch.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">U žlabu je spád</span> jednosměrný. Voda teče kolmo ke žlabu, obvykle od protější stěny. Stačí tedy jeden sklon a dlažbu lze řezat v pravidelných pásech. Pozor ale na délku žlabu: čím delší žlab, tím delší musí být i spádová plocha. U krátkého žlabu stačí spád na menší vzdálenosti a podlaha se tolik neprohloubí. Praktické minimum je sklon 1,5–2 %, u menších formátů dlažby klidně 2 %, aby voda nestála v dlažbě.<br>
<br>
<br>
<br>
Rovinnost podkladu rozhoduje víc než značka lepidla U malých obkladaček snesete nerovnost podkladu do dvou až tří milimetrů. U velkého formátu je tolerance mnohem menší, obvykle kolem jednoho milimetru na dva metry. Pokud stěna není v rovině, deska se buď nechytí celou plochou, nebo se rohy zvednou a vznikne takzvaný „lipping" – hrana trčí nad sousední. Řešení je jediné: stěrkování a vyrovnání podkladu před lepením. Vynechat tento krok je nejčastější chyba, která se projeví až po zatvrdnutí lepidla a už se nedá opravit.<br>
<br>
<br>
<br>
Vana versus sprchový kout: co rozhoduje v panelá<br>
<br>
<br>
<br>
Druhé úskalí je hmotnost. Velká deska váží i několik kilogramů a na svislé stěně musí držet, dokud lepidlo neztuhne. Bez podpůrných klínů a distančních podložek se neobejdete. Klíny zároveň drží stejnou šířku spáry po celé délce, což je u velkého formátu vidět víc než u mozaiky. Pokud se spára rozšíří v jednom místě, lidské oko si toho všimne okamžitě. Počítejte také s tím, že desku na stěně sami neudržíte – práce ve dvou není luxus, ale nutnost.<br>
<br>
<br>
<br>
Páté pravidlo je o fyzické práci. Velká deska se špatně řeže, špatně se s ní manipuluje a na zdi se lepí pomaleji. Pokud nemáte zkušenost, začněte menším formátem nebo si na pomoc vezměte někoho, kdo už velký obklad dělal. Ušetřené spáry jsou fajn, ale jen do chvíle, kdy kvůli nim budete opravovat celou stěnu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější příčinou je nanesení silikonu na vlhký nebo mastný povrch. Spára musí být dokonale suchá – vlhkost brání přilnutí a tmel se začne podklubovat. Další chybou je příliš silná vrstva. Silikon potřebuje ke vytvrzení vzdušnou vlhkost a tlustá vrstva uvnitř zůstává měkká. Nanášejte ho v tenké, rovnoměrné stopě a ihned vytvarujte. Pokud tmel vytlačíte prstem namočeným ve vodě s kapkou saponátu, nezanecháte v něm rýhy, které by zadržovaly vodu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Nejdřív musíš starý spoj</span> úplně odstranit. Žádné přetírání novým silikonem přes starý nikdy nefunguje, protože nový materiál na zbytky nepřilne a do pár týdnů se odloupne. Vezmi nůž s pevnou čepelí nebo škrabku na silikon a spáru projeď z obou stran. Zbytky silikonu se dají změkčit lihem nebo přípravkem na odstraňování silikonu, který necháš působit podle návodu. Potom spáru vyčisti starým kartáčkem a důkladně vysuš. Vlhký podklad je nejčastější důvod, proč spoj po čase povolí.<br>
<br>
<br>
<br>
Velký formát obkladu v malé koupelně není jen otázkou vkusu. Menší počet spár znamená méně míst, kde se drží vodní kámen a plíseň, a prostor působí klidněji. Jenže každá deska navíc s sebou nese i praktická omezení, která se projeví při řezání, lepení i při samotném návrhu. Pokud se rozhodujete pro formát od cca 60 × 60 cm výše, vyplatí se nejdřív projít pět věcí, které rozhodují o tom, jestli výsledek bude vypadat dobře, nebo budete litovat.<br>
<br>
<br>
<br>
První pravidlo se týká rozvržení spár. U velkých desek je vidět každá nepřesnost, proto je lepší volit formát, který se do stěny vejde celý, nebo s doplňkem o šířce alespoň poloviny desky. Tenký proužek u rohu nebo u stropu vypadá jako chyba a řemeslníka na něm nepřesvědčíte. Rozvržení si nakreslete na papír ještě předtím, než se objedná materiál. Zjistíte, kolik desek skutečně potřebujete, a hlavně kde vyjdou řezy.<br>
<br>
<br>
<br>
Třetí omezení se týká samotného prostoru. Velký formát v malé koupelně znamená méně možností, jak schovat instalace. Trubky, odpady nebo revizní dvířka se nedají jen tak „utopit" mezi dlaždicemi, protože každý zásah do desky je vidět. Řezy pro baterii, vývod sprchy nebo zásuvku je potřeba naplánovat dopředu a nejlépe je umístit tak, aby vycházely na spáru nebo na střed desky. Dodatečné vrtání do velkého obkladu je riskantní a často skončí prasklinou.<img src="https://i.ytimg.com/vi/Jti0h13YzZs/hq720.jpg" alt="S designérkou vybíráme sedačky do malého bytu" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">
