Na ukládání se osvědčují otevřené boxy a nízké police, ne zavřené skříně s dvířky. Dítě do nich nevidí, a tak vše skončí na podlaze. Označte boxy obrázky nebo barevnými štítky – pro první třídu je to spolehlivější než text. Hračky, které už dítě nepoužívá, průběžně vytřiďte a odložte pryč. Nemusíte se jich hned zbavovat, ale neměly by zabírat místo v pokoji, kde se každý den učí.<br>
<br>
<br>
<br>
Po instalaci zkuste několik dní sledovat, co se děje. Pokud děti zástěnu obcházejí, přelézají ji nebo si stěžují na tmu, je špatně umístěná nebo zbytečně vysoká. Pokud ji naopak respektují a každý má svůj noční stolek, lampičku a místo na oblíbenou věc, splnila účel. Zástěna není zeď a nemá být trest. Má jen vytvořit hranici, kterou lze kdykoli posunout, když děti vyrostou nebo se změní potřeby. Nejlepší je taková, které si po čase nikdo nevšimne – protože prostě funguje.<br>
<br>
<br>
<br>
Závěsné zatemňovací panely nebo plisé do okenního rámu oceníte tam, kde potřebujete úplnou tmu. Plisé se skládá do malé hloubky, takže se vejde i do úzkého ostění. U dřevěného obložení ale hrozí, že se látka při vytahování zachytí o nerovný povrch nebo o hranu rámu. Před montáží proto přejeďte prstem po celé dráze – každá štěrbina nebo výčnělek znamená budoucí problém.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je nechat lampičku svítit celou noc na plný výkon. Mnoho lampiček má sice časovač, ale ten bývá jen na pevně danou dobu. Nastavte jas tak, aby světlo stačilo na orientaci, a pokud to lampička umí, použijte režim, kdy po usnutí sama ztlumí. Dítě si na slabé světlo zvykne během několika nocí. Pokud se budí i při minimálním jasu, zkuste světlo otočit ke zdi nebo použít barevný filtr, který sníží intenzitu. Nikdy neřešte noční děsy tím, že přidáte jas — dítě se jen probudí víc a hůř usne.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je nakupovat vše najednou podle jednoho vzoru. Pokoj pak působí jako katalog a dítě v něm nemá nic vlastního. Lepší je začít se základními barvami stěn a podlahy a doplňky přidávat postupně. Další chyba je ignorovat výšku dítěte: police nebo věšáky v dospělé výšce znamenají, že je nikdy nepoužije. Umístěte je tak, aby na ně dosáhla bez židle. A nezapomeňte na světlo. Jedno stropní světlo na vše nestačí – k pracovnímu stolu patří lampa a k posteli malé světlo na čtení.<br>
<br>
<br>
<br>
Než cokoli koupíte, projděte pokoj s dcerou a proberte, co jí vadí a co jí chybí. Někdy stačí přesunout postel, vyměnit povlečení a přidat polici a pokoj vypadá jinak. Sladit odstíny a doplňky podle věku i velikosti není o drahých věcech, ale o tom, zda prostor odpovídá tomu, co se v něm skutečně děje.<br>
<br>
<br>
<br>
Klidná atmosféra v dětském pokoji nevzniká jen tím, že dítěti řeknete, aby bylo zticha. Z velké části ji vytváří prostředí, které dítě obklopuje. Barvy na zdech, nábytku, textilu a doplňcích ovlivňují, jak se v místnosti cítí ono i vy, když tam večer vstupujete. Pokud chcete, aby pokoj působil uklidňujícím dojmem, začněte u základní palety a teprve potom přidávejte výraznější prvky.<br>
<br>
<br>
<br>
U menších pokojů platí, že méně je více. Světlé a neutrální odstíny stěn, například jemná krémová, světle šedá nebo bledě růžová, prostor opticky zvětší. Nevhodné jsou tmavé syté barvy na všech stěnách, protože místnost zmenšují a při večerním světle působí stísněně. Pokud dcera chce výraznou barvu, použijte ji na jedné stěně nebo na doplňcích. Zrcadlo na skříni nebo na stěně pomůže odrazit světlo, ale neumisťujte ho proti oknu, kde vzniká ostrý odlesk.<br>
<br>
<br>
<br>
Nezapomeňte také na světlo. Barvy vypadají jinak přes den a jinak večer. Než se rozhodnete pro konkrétní odstín, natřete si vzorek na větší kus papíru a nechte ho v pokoji dva dny. Sledujte, jak se mění při ranním světle, odpoledním slunci a při zapnuté lampě. Co vypadá v obchodě svěže, může doma zešednout nebo zežloutnout. A pokud dítě už umí mluvit, zeptejte se ho, jak se mu barva líbí. Pokoj, který si spoluvytvořilo, bude přijímat jako své místo.<br>
<br>
<br>
<br>
Věk určuje, co má v pokoji vydržet Do šesti let se pokoj mění nejrychleji. Vybírejte proto neutrální základ a barvu dejte do polštářů, povlečení nebo koberečku, které se snadno vymění. Dítě v tomto věku potřebuje hlavně volnou podlahu na hraní, takže nábytek držte u stěn. Mezi šestým a desátým rokem přichází školní povinnosti a s nimi pracovní místo. Stůl postavte kolmo k oknu, aby světlo dopadalo z boku, ne přímo do očí ani na obrazovku. Od deseti let dívky často chtějí místo pro návštěvy a vlastní soukromí. Pomůže rozkládací sedací vak nebo gauč, který v noci poslouží kamarádce.<br>
<br>
<br>
<br>
U dospívajících se priority mění. Přibývá oblečení, kosmetiky a věcí na koníčky, takže úložný prostor je důležitější než kdy dřív. Otevřené police vypadají vzdušně, ale rychle se v nich hromadí nepořádek. Kombinujte je s uzavřenými skříňkami a krabicemi, které mají jasně dané místo. Barvy v tomto věku volte spíš tlumené – šedou, tmavě zelenou, terakotovou – a nechte dceru, ať si doplňky vybere sama. Vnucená růžová bývá častým zdrojem sporů a za rok ji budete předělávat.
