Typická chyba: brát léky na spaní nebo prášky na uklidnění. Ty sice uspí, ale narušují hluboké fáze spánku, které při infekci potřebujete nejvíc. Další chyba je spát celý den a v noci nespát. Když horečka ustoupí, snažte se vrátit k normálnímu rytmu. Přes den si lehněte maximálně na hodinu, jinak si rozbijete noc. Také nepodceňujte pití. Bez dostatku tekutin se horečka hůře sráží a spánek je mělký.<br>
<br>
<br>
<br>
Ochranná mřížka nestačí, pokud není správně upevněn<br>
<br>
<br>
<br>
Dětský koutek na hraní nemusí být samostatný pokoj. Stačí menší prostor, který je čitelně oddělený od zbytku místnosti. Hranice přitom nejsou o zákazu, ale o signálu: tady si hraju, tady odpočívám, tady se jí. Pokud dítě nemá jasně ohraničený prostor, hračky se rozlezou po celém bytě a uklízení se stane nekonečným bojem. Následujících pět postupů pomůže koutek vymezit tak, aby fungoval každý den, ne jen první týden.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Začněte měřením</span>. Změřte vzdálenost mezi svítidlem a rovinou, kterou chcete osvětlit. U vestavných bodů se šířka světelného kuželu počítá z vyzařovacího úhlu a výšky. Pro optický prostor, kde se pracuje s detaily, volte užší kužel. Široké vyzařování rozptýlí světlo do stran a vytvoří šedý nádech. Zjistěte si úhel svítidla ještě před tím, než ho zamontujete do stropu.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je přesunout do koutku i věci, které tam nepatří – žehlení, pracovní desku, odkládací plochu pro dospělé. Dítě pak nemá jasnou představu, co je jeho. Další chybou je příliš mnoho hraček najednou. Když jich je v koutku víc, než dítě zvládne uklidit, hranice se rozpadne během hodiny. Osvědčilo se nechat přístupných jen část hraček a zbytek obměňovat po týdnech. Stejně tak nefunguje koutek v místnosti, kde se zároveň sleduje televize – pozornost dítěte se štěpí a hranice se stírají.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si určete pravidlo pro hranici, které budete dodržovat vy i dítě. Například: hračky zůstávají na koberci, po hraní se uklidí do košů, jídlo se jí u stolu. Tato pravidla opakujte klidně a beze slov, prostě tím, že je sami dodržíte. Pokud se hranice poruší, nestačí ji jen posunout – vraťte věci na místo a vysvětlete, proč tam patří. Když vydržíte několik týdnů, dítě si hranici osvojí a koutek se stane jeho vlastním územím, které si bude hlídat samo.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak správně rozvrhnout světla, aby prostor opticky zvětšila Rozmístění začněte od stěn, ne od středu. Světla umístěná 30 až 40 cm od stěny vytvoří na stěně jemný světelný kužel, který prostor opticky rozšíří. Naopak světla ve středu místnosti vytvoří ostrý kruh na podlaze a upozorní na omezenou plochu. U stropních vestavných světel platí, že čím blíže ke stěně, tím lépe pro optický prostor. Vyhněte se ale přílišné blízkosti – pod 20 cm od stěny už světlo vytváří nepříjemný odlesk a stěna působí jako reflektor.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Noční svícení má jediný</span> smysl: dítě se v noci nezalekne tmy, najde dveře na záchod a rodič může zkontrolovat, aniž by rozsvítil ostré světlo. Když lampička svítí příliš nebo je na špatném místě, výsledek je opačný – budí, ruší spánek a dítě je ráno unavené. Proto je potřeba vybírat podle parametrů, ne podle vzhledu.<br>
<br>
<br>
<br>
Umístění rozhoduje o bezpečnosti víc než samotný typ lampičky. Drobné světlo patří na nízký stolek nebo na podlahu vedle postele, ne na noční stolek ve výšce hlavy. Když stojí přímo u polštáře, dítěti svítí do očí a světlo se odráží od zdi. Vzdálenost alespoň půl metru od postele a mimo dosah batolete je minimum. Kabely veďte za nábytkem nebo v liště, nikdy volně přes podlahu – batole je dřív v puse než v očích.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší ztlumené světlo než úplná tma Děti mezi druhým a šestým rokem mají často období, kdy se bojí tmy. Úplné zhasnutí situaci nevyřeší, ale slabé světlo ano – pokud zůstává nízko u podlahy a nesvítí do očí. Vhodné jsou lampičky s plynulou regulací jasu, ne s jedním pevným stupněm. U baterek a nabíjecích modelů se vyhněte tlačítku, které dítě snadno stiskne a rozsvítí plný jas. Lepší je otočný ovladač, který se sám nevrací do maxima.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na teplotu světla. Vestavná světla s teple bílým světlem (kolem 2700 K) působí útulně a opticky zmenšují prostor. Neutrální bílá (4000 K) prostor opticky zvětšuje, ale může působit chladně. Pro optický prostor je nejlepší kombinace: hlavní osvětlení s neutrální teplotou a doplňková bodová světla s teplou teplotou. Nikdy nemíchejte různé teploty ve stejné místnosti – vznikne neklidný a nesourodý dojem, který optický prostor ničí spolehlivěji než cokoli jiného.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Ohraničte prostor tak, aby to dítě pochopilo bez slov Dobrou hranici nemusíte pořád vysvětlovat. Funguje koberec, jehož okraj je zároveň hranicí hry. Funguje nízká police nebo otevřená skříňka, která prostor uzavře z jedné strany. Funguje i pás podlahy v jiné barvě nebo jednoduchá dřevěná lišta. Naopak vysoké bariéry a ohrádky se u starších dětí míjejí účinkem – dítě je přeleze a přestane je respektovat. Pro nejmenší děti do dvou let se osvědčila nízká ohrádka, u kterých stačí vizuální hranice. Důležité je, aby hranice nebyla vyšší než dítě – jinak se koutek změní na výběh a dítě ztratí chuť do něj chodit.
