V úzké koupelně rozhoduje každý centimetr. Široká skříň se tam často nevejde mezi umyvadlo a vanu, a když už ano, zůstane po ní ulička, kterou projde jen člověk otočený bokem. Vysoká skříň jde proti tomu: místo půdorysu roste do výšky. Nejde o estetiku, ale o to, že výška je v úzké koupelně jediná plocha, kterou nikdo nevyužívá.<br>
<br>
<br>
<br>
První krok je tedy měření ve třech bodech: u zdi, ve středu a na vnitřní hraně vany. Rozdíl klidně dva centimetry rozhoduje o tom, zda použijete rovnou zástěnu, nebo model se seříznutým rohem. Zároveň si označte výšku obkladu. Závěs se věší vysoko, zástěna má spodní hranu obvykle pár centimetrů nad vanou, a pokud obklad končí nízko, upevňovací profil skončí v omítce. Pak drží jen ve hmoždince, která se časem vyvlíkne.<br>
<br>
<br>
<br>
Obklady až ke stropu mají smysl tam, kde je stěna namáhaná vlhkostí po celé výšce – typicky u sprchového koutu, nad vanou a v blízkosti umyvadla. V těchto zónách se bez obkladu neobejdete, protože omítka nasákne a časem se objeví plíseň. Naopak na stěně za umyvadlem, kam voda nestříká, stačí obklad do výšky zrcadla a zbytek nechat v barvě. Ušetříte materiál i práci a koupelna bude působit vzdušněji.<br>
<br>
<br>
<br>
Dobře funguje horní hrana dveří, pokud na ni položíte ručník podélně a necháte ho přečnívat na obě strany. Vzduch pak proudí shora i zdola. Další možností je zábradlí na chodbě nebo schodišti – kov vede chlad a vlhkost se odpařuje rychleji. Na chalupě poslouží natažený provaz mezi dvěma háčky v koupelně. Pokud máte pouze hladké dveře, použijte přes ně přeložený ručník jen na krátkou dobu a vždy ho protřepejte, než ho pověsíte. Nikdy ho nenechávejte svinutý v uzlíku – to je nejčastější chyba, kvůli které ručník neuschne ani za tři dny.<br>
<br>
<br>
<br>
Když skříň stojí, projděte si uličku. Musíte se dostat k umyvadlu, k záchodu i do sprchy, aniž byste skříň objížděli bokem. Pokud se nevejdete, uberte hloubku, ne výšku. Úzká koupelna snese vysokou skříň, ale ne hlubokou. Hloubka kolem třiceti centimetrů stačí na ručníky i kosmetiku a nechá místo na pohyb.<br>
<br>
<br>
<br>
Dilatační spára není dekorativní prvek, ale technická nutnost. Každý materiál – dlažba, obklad, beton, lepidlo – mění s teplotou a vlhkostí objem. Pokud těmto pohybům nedáte prostor, napětí se nahromadí a někde povolí. Většinou praskne spára, obklad se odlepí nebo dlažba nadzdvihne. Rozhodnutí, zda spáru udělat, nezávisí na tom, jak velkou plochu vidíte, ale na tom, co se pod ní skrývá a jak je velká.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy ji naopak vynechat? U malých ploch, například obkladu kuchyňského ostrůvku do 3–4 m², kde je podklad pevný a neměnný, obvykle stačí spáry mezi obklady. Vynechat ji lze i tam, kde je podklad pružný a celý obklad drží na flexibilním lepidle – například u malé koupelny na sádrokartonu. Ale pozor: i tady platí, že v rozích a u prostupů musí být pružný spoj. Vynechat dilatační spáru nelze nikdy u exteriéru, u velkých formátů dlažby, u podlahového vytápění nebo tam, kde se podlaha stýká se zdí.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je koupit skříň přesně na milimetr. Nechte na každé straně alespoň dva centimetry kvůli nerovným zdím a křivému rohu. Druhá chyba je zapomenout na větrání. V úzké koupelně se vlhkost drží u stropu, a pokud skříň dosahuje až nahoru, musí mít vzadu nebo ve dvířkách otvor pro proudění vzduchu. Bez toho začne uvnitř plesnivět oblečení i papír. Třetí chyba je připevnění. Vysoká skříň se může převrhnout, zvlášť když ji otevřete celou. Kotvěte ji do zdi, i když stojí pevně.<br>
<br>
<br>
<br>
Základ je změřit třetí rozměr. Vezměte metr a zjistěte výšku od podlahy ke stropu v tom místě, kam skříň postavíte. Odečtěte tloušťku podlahy, pokud plánujete dlažbu, a nechte pár centimetrů na vyrovnání nerovností. Skříň se plní shora, takže potřebujete prostor nad ní na otevření dvířek nebo na vytažení zásuvky. U dvířek otvíraných nahoru počítejte s tím, že je musíte mít kam odklopit. Police plněné shora zdola nefungují: co dáte nahoru, sundáte jen se štaflemi.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál volte podle vlhkosti, ne podle vzhledu. Lamino s pevnou hranou zvládne běžný provoz, ale ve sprše u stropu se časem rozlepí. Masiv a překližka vydrží víc, ale potřebují ochranu. Kovová kostra s plastovými policemi je lehká a snadno se čistí, jen nesmí reznout. U dvířek dejte přednost tomu, co se dá otevřít jednou rukou, když druhá drží ručník.<br>
<br>
<br>
<br>
Co dávat nahoru a co dolů Rozdělte skříň na tři pásma. Spodní třetina patří tomu, co používáte denně: ručníky, mýdlo, kosmetika. Střední pásmo drží zásoby a věci, které vytáhnete občas. Horní pásmo je pro sezónní věci, náhradní role toaletního papíru nebo cestovní potřeby. Tím se vyhnete tomu, abyste po každé sprše stáli na špičkách. Pokud má skříň dvířka, přidejte do nich organizér na drobnosti, které by jinak propadly policemi.<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:440px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">
