Základem je místo na učení. Stůl postavte tak, aby dítě sedělo čelem ke dveřím nebo k oknu, ne zády k nim. Světlo má padat zleva u praváků a zprava u leváků, pokud sedí u stolu čelem k oknu. Židle musí mít pevnou opěrku a dítěti musí dosáhnout chodidly na zem nebo na podložku. Když nohy visí, dítě se vrtí a po deseti minutách přestane vnímat. Výšku stolu i židle proto pořiďte nastavitelnou, ať vydrží aspoň dva roky.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlo rozdělte na tři okruhy: stropní pro úklid, pracovní lampa na stole a tlumené světlo na noc. Lampa na stole patří tak, aby padala na papír zepředu nebo z boku, ne za ruku – praváci ji mají vlevo, leváci vpravo. Zásuvky umístěte tam, kde skutečně budou potřeba: u postele, u stolu, u přebalovacího pultu. Prodlužovačky volně po zemi jsou nejčastější příčina pádů i zbytečných hádek.<br>
<br>
<br>
<br>
Vzduch není jen nad matrac<br>
<br>
<br>
<br>
Otevřené okno nebo balkonové dveře představují pro malé děti největší riziko pádu v domácnosti. Dítě do pěti let nemá odhad rizika, nedokáže se samo zastavit a často se opírá o síťku proti hmyzu, která váží jen pár gramů. Síťka drží v rámu jen slabými magnety nebo gumičkou a pod tlakem dětského těla povolí. Právě proto je nutné řešit zabezpečení dřív, než dítě začne lézt a stavět se na nábytek.<br>
<br>
<br>
<br>
Policové regály a vysoké police patří k nejčastějším zdrojům vážných úrazů dětí v domácnosti. Dítě se snaží vyšplhat za hračkou, zatáhne za horní poličku a nábytek se převrhne. Riziko nesnižuje jen nízká váha dítěte, ale i pákový efekt dlouhého ramene a těžiště nábytku. Proto je nutné řešit nejen samotné upevnění, ale i rozložení věcí a způsob, jakým dítě k polici přistupuje.<br>
<br>
<br>
<br>
Světlo, barvy a materiály rozhodují víc než dekorace Děti si hrají a učí se na podlaze, proto je podlaha první investice. Koberec je příjemný, ale špatně se čistí; laminát nebo vinyl se snadno umyje a pod něj stačí menší kusový koberec, který lze vyprat nebo vyhodit. Stěny natřete světlým odstínem a barevnost nechte na doplňcích – polštářích, plakátech, povlečení. Dítě za dva roky vyroste z růžové i z vesmírné tapety, ale z bílé stěny ne. Nábytek z masivu nebo kvalitní dřevotřísky vydrží víc než levná lamino deska, která se po pár letech rozpadne ve šroubech.<br>
<br>
<br>
<br>
Když není místo na příčku, vytvořte hranici pomocí výškového rozdílu. Palanda s pracovním koutem pod sebou oddělí spánek od hry i bez stěn. Další možností je koberec, který vizuálně ohraničí dětskou zónu, a nízký regál, který zároveň slouží jako úložiště hraček. Rodičovská zóna by měla mít vlastní místo na sezení a na odložení věcí, ne jen koutek u postele. Pokud pracujete z domova, nestavte počítač do dětské zóny – rušení bude oboustranné.<br>
<br>
<br>
<br>
Zařízení dětského pokoje nezačíná nákupem nábytku, ale odpovědí na dvě otázky: kolik je dítěti a co v pokoji skutečně bude dělat. Batole potřebuje volnou podlahu na lezení a bezpečné místo na spaní, školák potřebuje stůl se světlem a úložný prostor na pomůcky, teenager potřebuje soukromí a místo pro své věci. Pokud vybíráte podle katalogu místo podle věku, skončíte s pokojem, který je hezký na fotografii a nepoužitelný v praxi.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec počítejte s tím, že pokoj se bude měnit. Co funguje v pěti letech, nefunguje v deseti. Kupujte nábytek, který lze posunout, rozšířit nebo prodat, a vyhněte se vestavěným řešením na míru, která nelze předělat. Než cokoli objednáte, projděte si pokoj s dítětem a nechte ho říct, co chce mít u postele a kam si dá své věci. Pokoj, na kterém se podílelo, bude udržovat v pořádku ochotněji než pokoj, který mu někdo naplánoval přes hlavu.<br>
<br>
<br>
<br>
Než cokoli koupíte, změřte místnost a nakreslete si na papír půdorys ve stejném měřítku. Vyznačte dveře, okna, radiátor a zásuvky. Do půdorysu zakreslete postel, skříň a stůl jako obdélníky – okamžitě uvidíte, co se nevejde a kde zůstane průchod. Typická chyba je koupit velkou skříň a pak zjistit, že se nedají otevřít dvířka nebo že u postele nezůstane místo na noční stolek. Nechte alespoň 60 cm volné podlahy před každým nábytkem, u postele i víc.<br>
<br>
<br>
<br>
Úložné prostory plánujte od podlahy, ne od očí dospělého. Dítě si má samo uklidit hračky, takže krabice a nízké police musí být v jeho dosahu. Vysoké skříně na sezónní oblečení a věci, které se používají zřídka, patří ke stropu nebo do jiné místnosti. Otevřené police vypadají dobře, ale sbírají prach a v malém pokoji působí chaoticky – kombinujte je s uzavíratelnými boxy. Každá hračka by měla mít své místo; pokud nemá, skončí na zemi.
