V českých bytech často chybí podlaha i stěny, proto je potřeba využít vertikálu i prostor, který běžně zůstává prázdný. Pod postelí vznikne úložný prostor o výšce deseti až dvaceti centimetrů – vejdou se tam ploché boxy na stavebnice, deskové hry nebo výtvarné potřeby. Další možností je prostor pod oknem, kam se vejde nízká lavice s úložným prostorem uvnitř. U zdi nad psacím stolem nebo nad postelí umístěte otevřené police, ale jen do výšky, na kterou dítě dosáhne. Vyšší police patří dospělému, ne dítěti.<br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr si zapamatujte jednoduché pravidlo: úložný prostor pod postelí má být suchý, větraný a přístupný. Pokud splňuje všechny tři podmínky, klidně ho využijte. Pokud ne, je lepší ho nechat prázdný a hledat místo jinde – ve skříni, na poličce nebo v koši, který se dá kdykoli vynést. Dětský spánek je citlivější, než se na první pohled zdá, a právě drobnosti pod matrací ho dokážou potrápit víc než hlučná ulice za oknem.<br>
<br>
<br>
<br>
Patrová postel v dětském pokoji zabírá svislý prostor, ale spodní lůžko bývá často prázdné nebo slouží jako skladiště. Pokud ho zakryjete a proměníte v herní koutek, vznikne z izolovaného místa plnohodnotná část pokoje. Získáte tím dvě věci: děti dostanou vlastní zónu pro hraní a vy získáte pořádek v celé místnosti. Není to ale jen tak – spodní prostor má svá pravidla, která je potřeba dodržet, jinak se z výhody stane problém.<br>
<br>
<br>
<br>
Klidná atmosféra se nakonec nepozná podle jedné dokonalé barvy, ale podle toho, jak spolu všechny prvky mluví. Když stěny, nábytek a textil drží podobný tón a výrazné barvy se objevují jen v malých dávkách, pokoj působí měkce a vyrovnaně. Právě takové prostředí pomáhá dítěti zklidnit se před spaním a vám usnadní večerní rituály.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba při malování dětského pokoje není ve barvě, ale v podkladu. Lidé koupí barevný vzorek, natřou jím zeď a za měsíc se diví, že barva špatně kryje a odpadá. Důvod je jednoduchý: stará malba byla křídová nebo příliš lesklá a nová vrstva na ní nedrží. Než vůbec otevřete plechovku, otřete zeď vlhkým hadrem. Pokud se barva rozmazuje a hadr je plný bílého prášku, je to křídová barva a musí se umýt nebo přetřít penetrací. Stejně tak je nutné zabrousit lesklé plochy smirkovým papírem, jinak nová barva sklouzne.<br>
<br>
<br>
<br>
Uvnitř koutku myslete na tři věci: světlo, větrání a měkký povrch. Světlo vyřešíte LED páskem s vypínačem, který dítě dosáhne vsedě. Větrání zajistíte tím, že zakrytí nebude sahat až k podlaze – nechte dole mezeru alespoň 5 centimetrů. Na podlahu položte kobereček nebo pěnovou podložku, protože beton nebo laminát je studený a tvrdý. Nábytek do koutku vybírejte nízký a bez ostrých hran. Police na hračky připevněte ke zdi, ne k posteli – jinak se při hře může celá konstrukce rozhoupat.<br>
<br>
<br>
<br>
Před sestavením zkontrolujte, zda všechny díly sedí a zda šrouby procházejí skrz, ne do dřeva jen napůl. Po měsíci používání všechny spoje dotáhněte, u dřevěných konstrukcí znovu po půl roce. Pokud postel vrzá, nebývá to vadou materiálu, ale povoleným spojem nebo chybějícím podložením. Podložte nohy filcovými kluzáky, zabráníte poškrábání podlahy i hluku. A hlavně: nenechte dítě na horním lůžku spát, dokud nemá dost rozumu na to, aby ze schodů neskákalo.<br>
<br>
<br>
<br>
Klidná atmosféra v dětském pokoji nevzniká jen tím, že dítěti řeknete, aby bylo zticha. Z velké části ji vytváří prostředí, které dítě obklopuje. Barvy na zdech, nábytku, textilu a doplňcích ovlivňují, jak se v místnosti cítí ono i vy, když tam večer vstupujete. Pokud chcete, aby pokoj působil uklidňujícím dojmem, začněte u základní palety a teprve potom přidávejte výraznější prvky.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Nezapomeňte také na světlo</span>. Barvy vypadají jinak přes den a jinak večer. Než se rozhodnete pro konkrétní odstín, natřete si vzorek na větší kus papíru a nechte ho v pokoji dva dny. Sledujte, jak se mění při ranním světle, odpoledním slunci a při zapnuté lampě. Co vypadá v obchodě svěže, může doma zešednout nebo zežloutnout. A pokud dítě už umí mluvit, zeptejte se ho, jak se mu barva líbí. Pokoj, který si spoluvytvořilo, bude přijímat jako své místo.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/mtDGuMUlsdc/hq720.jpg" alt="3 tipy, jak ušetřit při zařizování interiéru | CO NA TO DESIGNÉRKA? | Biano" style="max-width:420px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Jak přidat barvu, aniž byste pokoj rozházeli Výraznější barvy patří do menších ploch a do předmětů, které se dají snadno vyměnit. Polštář, přehoz, kobereček, závěs nebo obrázek na stěně stačí k tomu, aby pokoj ožil. Dobře funguje jedna hlavní akcentová barva a k ní jedna vedlejší, která se objeví jen v detailech. Pokud zvolíte například tlumenou zelenou, přidejte k ní jemnou okrovou nebo světle cihlovou. Barevný kruh vám napoví, které odstíny k sobě patří, ale v praxi si vystačíte s pravidlem: teplá k teplé, studená ke studené, a vždycky alespoň jedna barva neutrální.
