Typická chyba při použití rohových pásků je špatné měření. Lišta se nesmí jen tak přiložit a uříznout „od oka". Vždy je třeba změřit vzdálenost od rohu k rohu a počítat s tím, že rohový dílec má určitou šířku, kterou je nutné odečíst. Další častá chyba je lepení pásku na špinavý nebo mastný povrch. Rohový dílec se obvykle nasazuje na sucho, případně se zajistí lepidlem nebo montážní páskou. Pokud povrch předem neodmastíte, pásek nedrží a po čase vypadne. U řezaných spojů zase lidé podceňují broušení – hrany je nutné přebrousit jemnozrnným papírem, jinak zůstanou chlupaté a spoj nebude lícovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Největší chyba při zařizování malé koupelny není málo místa, ale snaha nacpat do ní všechno, co má velká koupelna. Šest metrů čtverečních stačí na pohodlné mytí, ukládání i věšení ručníků, pokud respektujete dvě věci: pohybový prostor před umyvadlem, sprchou a záchodem a skutečnost, že každý předmět musí mít své místo. Jakmile začnete řešit koupelnu podle katalogu, ne podle půdorysu, skončíte s pěti centimetry mezi dveřmi a vanou.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor také na vnější rohy, které jsou vystavené mechanickému nárazu. Rohový dílec z plastu může při nárazu prasknout nebo se uvolnit, zatímco správně seříznutý spoj dvou lišt drží pevněji. Totéž platí pro rohy v koupelně nebo v kuchyni, kde se střídá vlhko a teplo. Plastové pásky mohou časem žloutnout nebo se odlepovat. Pokud jde o viditelný roh v interiéru, kde záleží na detailu, je řezaný spoj estetičtější – ovšem jen když je provedený pořádně.<br>
<br>
<br>
<br>
Jak správně postupovat při výběru a spárován<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním viníkem je špatná příprava podkladu. Silikon nedrží na mastnotě, mýdlovém filmu ani na zbytcích starého tmelu. Pokud se před aplikací povrch neodmastí lihem nebo technickým benzinem a nezbaví se starých zbytků, nový silikon se odloupne během několika měsíců. Druhým viníkem je vlhkost. Silikon vytvrzuje reakcí se vzdušnou vlhkostí, ale pokud je podklad mokrý, vzniknou v tmelu bubliny a slabá místa. Ta pak prasknou při prvním větším pohybu vany.<br>
<br>
<br>
<br>
Proč se vyplatí nechat hmotu chvíli v klidu Mnoho lidí se domnívá, že čím dřív začnou utírat, tím lépe. Opak bývá pravdou. Čerstvá hmota je řídká, lepivá a roztírá se do všech stran. Pokud počkáte několik minut, než mírně ztuhne, půjde odstranit v jednom kuse. U sádry a cementových směsí stačí deset až dvacet minut, u lepidel i méně. Hmota se přestane lepit na nástroj a neprosákne do pórů tak hluboko. Pozor ale na příliš dlouhé čekání – jakmile materiál ztvrdne úplně, budete ho muset odstraňovat násilím a hrozí poškrábání podlahy.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Nejdřív zjistěte, co</span> vlastně na podlahu dopadlo. Jiný postup vyžaduje sádra, jiný disperzní lepidlo, jiný olejová barva. Vodou ředitelné materiály se dají naředit a setřít, jakmile trochu zavadnou, ale nesmí úplně zaschnout. Olejové a rozpouštědlové hmoty naopak vodou jen rozetřete do větší plochy. U nich se vyplatí nejdřív odstranit co nejvíc hmoty mechanicky – špachtlí, stěrkou nebo tupým nožem – a teprve zbytek řešit rozpouštědlem.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se na podlaze rozlije hustá hmota – ať už jde o omítku, lepidlo, barvu nebo stavební směs – první reakce bývá panika a snaha všechno hned utřít. Jenže právě ukvapený pohyb bývá největší chybou. Hmota se tím zatlačí do spár, rozmázne do stran a vsákne hlouběji do povrchu. Než sáhnete po hadru, zastavte se a něco si rozmyslete.<br>
<br>
<br>
<br>
Při odstraňování postupujte od okraje skvrny ke středu. Nikdy nezačínejte uprostřed a netlačte na nástroj zbytečně silou. Pokud jde o větší vrstvu, nejdřív ji seberte špachtlí do nádoby, teprve potom řešte zbytek. Na hladkých podlahách, jako je dlažba nebo linoleum, stačí většinou teplá voda s trochou saponátu. Na dřevo a laminát nikdy nepoužívejte příliš mokrý hadr – vlhkost může napáchat větší škodu než samotná hmota. Vždycky raději několikrát přejděte vlhkým hadrem a hned dosucha.<br>
<br>
<br>
<br>
Mezi nejčastější chyby patří použití ostrých předmětů, které zanechají rýhy, a míchání různých čisticích prostředků. Kombinace kyseliny a chlorového přípravku může uvolnit nebezpečné výpary. Další častou chybou je nechat skvrnu zaschnout přes noc s tím, že se to vyřeší ráno. Ráno už bývá pozdě – hmota drží pevně a často se dostane i do spár. Pokud si nejste jistí, jaký materiál na podlaze máte, vyzkoušejte postup nejdřív na malém, málo viditelném místě. A pokud hmota obsahuje chemikálie, používejte rukavice a větrejte.
