<img src="https://live.staticflickr.com/5546/11696116224_60cabf8a58.jpg" alt="Rekonstrukce bytu 019" style="max-width:430px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Na co si dát pozor: nenuťte starší dítě, aby se neustále přizpůsobovalo mladšímu. Potřebuje místo, kde si může být samo, i kdyby to byl jen horní lůžkový patrový prostor nebo stan z deky. Zároveň nedávejte batoleti do pokoje věci, které může zničit a za které pak starší dostane vynadáno. Dohodněte jasná pravidla: co je společné, co je jen pro jednoho, kdy se nesmí rušit.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Zóny místo rovného dělení</span> Základem je rozdělit místnost na klidovou a aktivní část. Klidová zóna patří školákovi – stůl, lampa, police na sešity a místo, kam si může odložit rozpracované věci. Aktivní zóna je pro batole – koberec, nízká police s hračkami, měkké prvky. Tyto zóny nemusí být oddělené zdí. Stačí je oddělit nízkou skříňkou, regálem nebo závěsem, který se dá v případě potřeby stáhnout. Důležité je, aby hranice byla viditelná a obě děti ji respektovaly.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je koupit nejvyšší možné patro, protože „tam se vejde víc". V nízkém podkroví to funguje obráceně: čím vyšší postel, tím méně místa nahoře a tím horší spaní. Někdy je lepší nižší patro a nižší úložný prostor, nebo úplně jiné řešení — např. rozkládací gauč místo pevné postele. Také se nevyplácí podceňovat hmotnost. Konstrukce musí unést nejen spáče, ale i matrace a případné dynamické zatížení při vstávání. U starších domů zkontrolujte, jestli podlaha unese soustředěnou zátěž do nohou postele.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější omyl je podcenění tuhosti roštu a matrace. Rozkládací konstrukce mají tendenci prohýbat se ve středu, kde se obě poloviny spojují. Pokud do ní výrobce osadí tenkou pěnu, po pár nocích se host probudí s bolavými zády. Před koupí si v prodejně lehněte na rozložené lůžko naplno, ne jen na okraj. Zkuste se přetočit ze zad na bok a poslouchejte, jestli rošt vrzne nebo se propadá. Mechanické rámy s kovovými lamelami vydrží víc než dřevěné, které při častém skládání praskají.<br>
<br>
<br>
<br>
Spánek je nejčastější zdroj konfliktů. Batole potřebuje spát dřív a v místnosti musí být ticho a šero. Školák často ještě čte nebo dokončuje úkoly. Praktické řešení: noční osvětlení s teplým světlem nad postelí školáka a zatemňovací závěs nebo paraván kolem postýlky batolete. Pokud to prostor dovolí, dejte postele dál od sebe, ideálně tak, aby dítě u dveří nerušilo spícího sourozence.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtenářský koutek v dětském pokoji často vzniká jako dodatečné řešení, když už je nábytek rozestavěný a na knihy zbylo místo jen na okraji police. Přitom právě čtení potřebuje klid, stálé světlo a pohodlí, které se nedá nahradit tím, že dítě usedne ke společnému stolu. Nejde o velkou investici ani o samostatnou místnost. Stačí jeden roh, který bude mít jasně danou funkci a nebude sloužit jako odkladiště hraček.<br>
<br>
<br>
<br>
Věkový rozdíl mezi sourozenci se v jednom pokoji neprojeví jen ve velikosti postele. Batole a školák mají odlišný spánkový režim, jiné nároky na bezpečí a naprosto rozdílné nároky na hru. Pokud se tyto potřeby podcení, vzniká zbytečné napětí – mladší ničí staršímu výtvory, starší potřebuje klid na úkoly a mladší jde spát dřív. Řešením není pokoj rozdělit napůl páskou na podlaze, ale navrhnout ho ve vrstvách.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že si sednete k podlaze a roztřídíte všechno, co doma máte. Ne podle barev ani podle toho, co je hezké, ale podle toho, jak často to dítě skutečně používá. Vzniknou tři hromádky: denní potřeba (pastelky, fixy, papír, nůžky, lepidlo), občasná (vodovky, modelína, razítka) a zásoba (náhradní papír, bločky, spotřební materiál). Tohle rozdělení určí, co musí být v dosahu ruky a co může zmizet do skříně. Většina nepořádku vzniká tím, že denní a občasné věci sdílejí jeden prostor.<br>
<br>
<br>
<br>
Podle čeho vybrat nábytek a nádoby Denní potřeby patří do výšky, na kterou dítě dosáhne vsedě u stolu. Otevřené kelímky nebo nízké přihrádky fungují lépe než krabice s víkem – víko je překážka, kterou děti po třetím použití přestanou zavírat. Pastelky a fixy držte nastojato v oddělených kelímcích podle typu, ne podle barvy. Když jsou všechny barvy v jednom, dítě při kreslení vysype celý obsah a hledání ho přestane bavit. Štětce skladujte vodorovně nebo štětinami vzhůru, jinak se zdeformují a ztratí tvar.<br>
<br>
<br>
<br>
Papíry řešte jako první, protože zabírají nejvíc místa a nejrychleji se rozpadnou na jednotlivé listy. Použijte pevnou desku nebo plochou složku na formát A3 a A4 zvlášť. Nedávejte papíry do krabice, kde se mačkají – dítě pak sahá po novém balení, i když jich má plnou krabici. Zásobu papíru umístěte výš, ale ne tak vysoko, aby si dítě muselo stoupat na židli. To je jeden z nejčastějších a nejnebezpečnějších chyb v dětském pokoji.
