Typická chyba je lepení na přímém slunci nebo v horké místnosti. Lepidlo rychle schne, samolepka se kroutí a už ji nesrovnáte. Další chyba je sundavat samolepku z role a nechat ji slepenou – lepivá vrstva se přilepí sama k sobě a po rozlepení ztratí vlastnosti. U tapet lidé často zapomínají na přesah a potom se ve spojích rozjíždějí vzory. Vždy kontrolujte, že další pás navazuje na předchozí, a to i u jednoduchých motivů.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Kam umístit vysoké prvky,</span> <span style="font-weight: 600;">aby nepřekáže</span><br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Elektřina v podkroví vyžaduje zvláštní pozornost. Zásuvky umístěte mimo dosah postele a mimo prostor, kde si dítě hraje na zemi. Kabely veďte v lištách, ne volně po zemi. Osvětlení rozdělte na několik okruhů — noční světlo u postele, hlavní světlo u stolu, doplňkové u skříní. Dítě by mělo mít možnost rozsvítit si cestu na záchod, aniž by budilo celý dům. Noční světlo s nízkou intenzitou a teplým odstínem je lepší než bodové světlo, které oslní.<br>
<br>
<br>
<br>
Dítě roste a matrace, na které spí, musí růst s ním. Zatímco batole potřebuje především bezpečí a snadnou údržbu, školák a teenager mají jiné nároky: delší postel, pevnější oporu a materiál, který vydrží každodenní zátěž. Pokud řešíte výměnu matrace, neřiďte se jen cenou ani tím, co vypadá hezky v obchodě. Rozhoduje tvrdost, výška a schopnost odvádět vlhkost.<br>
<br>
<br>
<br>
Pak je tu otázka soukromí. Dveře mají mít funkční kliku a teenager má mít právo je zavřít. Rodič, který vstupuje bez klepání, dostane místnost, kde se nic neděje, protože se všechno schovává. Dohodněte se na pravidlech: kdy se uklízí, co se smí jíst uvnitř, jak hlasitá je hudba po desáté. Pravidla napište a dejte je na viditelné místo, ať se nemusí připomínat každý den.<br>
<br>
<br>
<br>
Podkrovní pokoj má svá specifika, která se při zařizování nedají obejít. Šikmé stropy, vikýře, nízké parapety a často i horší přístup světla vytvářejí prostor, kde nestačí jen přenést nábytek z běžného pokoje. Prvním krokem je změřit výšku stropu v každém místě, kde bude dítě trávit čas. V místech, kde je strop nižší než 120 cm, nemá smysl umisťovat postel ani pracovní stůl. Naopak nízké zóny u okrajů se hodí na úložné boxy, police nebo sedací vak. Do plánování zapojte i to, kudy vede komín, anténní rozvody nebo střešní okno — tyto prvky nelze jednoduše přesunout a je třeba je respektovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Pokoj náctiletého často plní dvě protichůdné funkce: má být místem pro setkávání s kamarády a zároveň místem, kde se dá pořádně vyspat. Jenže pohovka pro návštěvy, ve které se nedá spát, a postel, na kterou se nevejde nikdo další, vznikají většinou proto, že se nábytek nakupuje postupně a bez plánu. Základem je změřit místnost a rozdělit ji na zóny. Nejdřív si na papíře načrtněte, kudy se chodí od dveří k oknu, kde je zásuvka a kde je radiátor. Teprve pak rozhodujte, co kam patří.<br>
<br>
<br>
<br>
Když dítěti bylo devět, stačila mu postel, psací stůl a police s plyšáky. Ve třinácti už se do stejného prostoru nevejde — ne fyzicky, ale psychicky. Přestává být místem na hraní a stává se místem, kde se zavírají dveře. Pokud pokoj zůstane stejný jako v první třídě, teenager v něm nebude trávit čas a bude se toulat po bytě nebo pryč. Prvním krokem tedy není nákup, ale rozhodnutí, co z pokoje odstranit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec myslete na zvuk a světlo. Tenká příčka propustí každé slovo, proto k ní neumisťujte postel ani sezení. Noční lampička s teplým světlem a prodlužovací kabel se vypínačem u lůžka vyřeší ranní vstávání i večerní čtení. Pokud se vejde malý větrák nebo stojan na tablet, tím lépe. Pokoj pro kamarády i spánek nemusí být velký – musí být jen uspořádaný tak, aby se dal během chvilky přeměnit z jednoho na druhé.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Bezpečnost začíná u oken a</span> schodů Střešní okna v podkroví jsou častým zdrojem úrazů. Pokud jsou v dosahu dítěte, musí mít bezpečnostní zámek, který znemožní otevření dokořán, a ideálně i pevnou zábranu proti pádu. U vikýřových oken s nízkým parapetem platí totéž — dítě se o něj dá snadno převrhnout. Dalším rizikem jsou schody do podkroví. Pokud vedou přímo do dětského pokoje, opatřete je zábranou, která se dá snadno otevřít zvenčí, ale dítě ji samo nepřekoná. Pozor také na zábradlí u šikmých stěn, kde hrozí pád z výšky. Všechny hrany nábytku, které trčí do prostoru, obalte měkkým materiálem, dokud dítě nepřestane padat při hře.<br>
<br>
<br>
<br>
Pozor na dvě časté chyby. První je příliš mnoho dekorací a polštářů, které se při spaní musí někam uklidit. Druhou je tmavý nábytek v malé místnosti, který opticky zmenšuje prostor. Světlé barvy a zrcadlo na stěně pokoj zvětší, aniž byste cokoli přestavovali. Závěsy volte tak, aby se daly stáhnout i během dne – kamarádi ocení soukromí a spáč zase tmu.
