Pozor na výšku sedu. Pokud je lůžko moc nízké, hůř se vstává a matrace se rychleji zamačkává. Ideální je, když sedací hrana ve složeném stavu dosahuje zhruba do poloviny stehen. U rozkládacích gaučů se to řeší podsedákem, ale ten se při spaní musí někam uklidit. Počítejte s tím už při plánování prostoru.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní pravidlo: mezi horní matrací a stropem musí zůstat prostor, ve kterém se člověk posadí, aniž by se hlavou dotkl. Pro dospělého to znamená alespoň 80 cm volné výšky, pro dítě stačí méně, ale i tak počítejte s tím, že dítě roste. Změřte výšku stropu, odečtěte tloušťku nosníku, roštu a matrace. Pokud vyjde méně než 70 cm, horní lůžko bude nepoužitelné a skončíte s drahým úložným prostorem.<br>
<br>
<br>
<br>
Prostor pod postelí v dětském pokoji bývá první místo, kam se uklidí všechno, co nemá své místo. Krabice s hračkami, zimní oblečení, vysavač, staré učebnice. Jenže právě tam vzniká prach, plíseň a vlhko, které dítě dýchá každou noc. Pokud pod postelí necháte volný průchod vzduchu, kvalita spánku se mění víc, než by člověk čekal.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Základem je upravit výšku</span> pracovní plochy tak, aby dítě nemuselo klesat rameny ani zvedat lokty. Ideální je deska nebo prodloužená noha stolu, kterou nastavíte podle postavy. Dítě by mělo mít lokty v pravém úhlu, oči zhruba půl metru od sešitu. Pokud výšku neřešíte, vzniká typická chyba: dítě se opírá o desku hrudníkem, kroutí záda a po deseti minutách ho bolí hlava. Radši práci ve stoje střídejte se sezením po čtvrthodinách.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je ignorovat větrání. V nízkém podkroví se teplý vzduch drží u stropu a horní lůžko je v něm celou noc. Bez přívodu vzduchu se tam ráno nedá dýchat a matrace vlhne. Stačí okenní štěrbina nebo mřížka v podhledu, ale musí být u horního lůžka, ne u podlahy. Další častá chyba je připevnit postel k příčkám krovu. Ty se v zimě a v létě hýbou a spoj se časem uvolní.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:440px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Po týdnu zkuste krátké hodnocení. Napište na papír, kolik minut dítě vydrželo bez přerušení vsedě a kolik ve stoje. Výsledek bývá překvapivý. Někdy vyjde lépe stoj, jindy kombinace. Důležité je neměnit vše naráz. Zavádějte stoj jen u jednoho předmětu a po dobu několika dní. Vyhněte se nucení a srovnávání se sourozencem. Děti, které mají pocit, že si samy zvolily způsob práce, se k úkolům vracejí ochotněji a méně odmlouvají.
