Typická chyba je koupit nábytek dřív než barvu, nebo naopak nechat stěny v neutrálu a pak je dobarvovat doplňky, které k sobě nepasují. Další častý omyl je příliš mnoho barev v jedné místnosti. Držte se toho, že výrazná barva má v pokoji zaznít jednou, maximálně dvakrát. Pokud chcete výraznou stěnu za postelí, zbytek nechte v klidu a nábytek slaďte do stejné teploty — teplé odstíny k teplým, studené ke studeným. Míchání teplé a studené varianty stejné barvy bez promyšlení vypadá jako omyl.<br>
<br>
<br>
<br>
Se zvyšujícím se věkem se mění struktura spánku. Ubývá hlubokých fází, lidé se častěji budí a celková doba spánku se zkracuje. To je přirozený proces, ale dá se zmírnit. Prvním krokem je pochopit, co se v těle děje. Ve stáří klesá produkce melatoninu, snižuje se tělesná teplota v noci a močový měchýř se stává aktivnějším. Pokud se probouzíte několikrát za noc, nemusí jít o nemoc, ale o kombinaci těchto faktorů.<br>
<br>
<br>
<br>
<b>Nábytek nemusí být ve</b> stejné barvě jako stěny. Naopak, pokud stěny i skříně splývají, pokoj působí nudně a dítě nemá jasné hranice prostoru. Funguje pravidlo tří úrovní: světlé stěny, středně tmavý nábytek a jeden výrazný prvek, třeba koberec nebo povlečení. Bílý nábytek k tmavším stěnám vypadá čistě, ale u malých dětí počítejte s tím, že každá šmouha bude vidět. Přírodní dřevo k pastelovým stěnám drží pokoj v teple a nestárne tak rychle jako módní odstíny.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Nakonec zkontrolujte výsledek</span> v reálném provozu. Vezměte do pokoje hračky, oblečení a knihy, které tam skutečně budou. Odstíny, které ladily na vzorníku, mohou s dětskými věcmi křičet. Když něco nesedí, neměňte hned všechno — často stačí vyměnit jeden doplněk nebo posunout světlo. Sladěný pokoj nepoznáte podle dokonalé shody, ale podle toho, že v něm nic nevyčnívá a dítě se v něm cítí dobře.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Na co si dát pozor: nikdy</span> neukládejte pod postel věci, které potřebujete denně. Pokud dítě musí každé ráno vytahovat celou bednu, aby našlo ponožky, přestane to dělat a začne si je házet pod postel volně. Stejně tak neukládejte nic, co by mohlo plesnivět – vlhkost pod postelí bývá vyšší. Pravidelně prostor vysávejte a větrejte. Typická chyba je cpát tam těžké krabice, které se špatně vysouvají a nakonec zůstanou na místě roky. Další chyba: zapomenout na popisky. Bez nich se z úložiště stane černá díra.<br>
<br>
<br>
<br>
Pracovní kout a čten<br>
<br>
<br>
<br>
Jak postupovat od podlahy a světla Začněte od podlahy, protože tu obvykle neměníte. Teplý dub nebo světlý laminát snese studené i teplé odstíny, tmavá podlaha potřebuje světlé stěny, jinak pokoj opticky zmizí. Potom sledujte orientaci okna. Do severního pokoje se hodí pískové, meruňkové nebo jemně zelené tóny, které nahradí chybějící světlo. Do jižního, kde je světla dost, můžete sáhnout po chladnější modrozelené nebo šedé. Vždy si barvu prohlédněte přímo v místnosti na velkém vzorku, ne v prodejně.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete vybírat barvy, stanovte si, k čemu má pokoj sloužit. Jiné nároky má místnost, kde dítě jen spí, jiné prostor, kde se i učí a hraje. Podle toho zvolte, která barva ponese hlavní roli. Prakticky to znamená vybrat jednu dominantní barvu pro stěny nebo velký kus nábytku a k ní dvě až tři doplňkové. Více odstínů pohromadě působí chaoticky a dítě se v takovém prostoru hůř soustředí.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte, že dítě poroste a vkus se bude měnit. Proto je výhodné investovat do neutrálního základu — bílé, světle šedé nebo smetanové stěny a nábytek v přírodním dřevě — a barvu měnit v doplňcích. Vyměnit povlečení, závěsy nebo koberec je otázka chvíle, přemalovat pokoj a kupovat novou skříň už ne. Nechte si proto jednu stěnu nebo jednu sadu doplňků jako prostor pro experiment, zbytek držte v klidu.<br>
<br>
<br>
<br>
Při výběru nábytku pro děti se rozhoduje mezi dvěma materiály: masivem a laminem. Masiv je masivní dřevo, nejčastěji buk, dub nebo borovice. Laminát je dřevotříska potažená papírem s pryskyřicí, případně MDF deska s fólií. Rozdíl není jen v ceně, ale hlavně v tom, jak materiál reaguje na vlhkost, nárazy a každodenní provoz v dětském pokoji.<br>
<br>
<br>
<br>
Pamatujte na růst dítěte. Co se líbí pětiletému, omrzí desetiletého. Neutrální základ — světlé stěny, dřevěný nebo bílý nábytek — vydrží roky. Barvu pak měňte levně přes textil, plakáty a doplňky. Malování celé stěny kvůli novému koníčku je zbytečná práce. Pokud dítě trvá na výrazné barvě, nabídněte mu jednu stěnu nebo pruh, ne celý pokoj. Získá svůj prostor a vy klid na spaní.<br>
<br>
<br>
<br>
U nábytku rozlišujte barvu a materiál. Bílá skříňka a bílá postel vedle sebe mohou působit studeně, pokud nemají stejný podtón. Levné lakované desky mají často modrý nádech, přírodní dřevo teplý. Když kombinujete bílé dveře skříně s bílou stěnou, rozdíl vynikne jako šedý flek. Řešením je nechat mezi nábytkem a stěnou malý kontrast, nebo zvolit na stěnu o stupeň tmavší odstín, než je nábytek.
