U žlabu je spád jednosměrný. Voda teče kolmo ke žlabu, obvykle od protější stěny. Stačí tedy jeden sklon a dlažbu lze řezat v pravidelných pásech. Pozor ale na délku žlabu: čím delší žlab, tím delší musí být i spádová plocha. U krátkého žlabu stačí spád na menší vzdálenosti a podlaha se tolik neprohloubí. Praktické minimum je sklon 1,5–2 %, u menších formátů dlažby klidně 2 %, aby voda nestála v dlažbě.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastěji to bývá odpad od umyvadla a dřezu. Moderní sifony mají menší vnitřní průchod než staré litinové odpady, a pokud je připojíte na původní trubku 40 mm, voda se zpomalí. U sprch a van se problém objeví, když se současně používá jiný odběr. U záchodů je kritické napojení na odpad 100 mm; pokud je stará trubka 80 mm, splachování nestačí a obsah se vrací. U tlakové vody platí, že čím delší potrubí a více kolen, tím větší ztráta. Úzká trubka se projeví poklesem tlaku při otevření dvou baterií současně.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://i.ytimg.com/vi/L5O9_wnObWs/hqdefault.jpg" alt="Dokončení stěny interiéru / OBKLAD DŘEVEM - Jaký je VÝSLEDEK? Stavba domu za 300 tis! " style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Rozhodnutí mezi páskem a řezem není univerzální. Na exponovaných a nepravidelných rozích pásek šetří čas i nervy. V interiéru, kde záleží na vzhledu a roh je rovný, je řezaný spoj lepší. Vždy platí, že čím méně nápadný spoj, tím lépe, ale jen pokud vydrží. Když si nejste jistí, udělejte si nejdřív zkušební spoj na odřezku a teprve pak se pusťte do ostré instalace.<br>
<br>
<br>
<br>
Výměna má smysl, pokud vadí neustálé praní závěsu, plíseň v záhybech nebo pocit stísněnosti. Naopak v koupelnách s nestabilní stěnou nebo v historických budovách může být pevná zástěna problém. Rozhodnutí je vždy kompromis mezi pohodlím, nároky na údržbu a stavem prostoru. Kdo si nejdřív všechno změří a promyslí, ten se vyhne dodatečným úpravám i zbytečné práci.<br>
<br>
<br>
<br>
Údržba se liší i v tom, co se usazuje. Vanička má hladký akrylát nebo smalt, stačí ji umýt běžným prostředkem a nepoužívat abraziva. Spáry kolem ní ale chytají vodní kámen a plíseň, proto je nutné je jednou za čas přetmelit. Podlahová sprcha má spáry v celé ploše, takže se čistí hůř, zvláště pokud je dlažba tmavá a spáry světlé. Pomůže spárovací hmota snižující nasákavost, ale neznamená to, že se spáry nemusí čistit. U obou řešení platí, že pravidelný úklid po každém sprchování je levnější než jednorázové odstranění vodního kamene.<br>
<br>
<br>
<br>
Protiskluznost na schodech není vlastností materiálu, ale vlastností celé skladby. Stejná dlažba může na jedné chodbě držet bezpečně a na druhé klouzat jako led. Rozhoduje úprava povrchu, jeho opotřebení, přítomnost vody nebo prachu a také to, jak je schodnice položená. Když se klouže jen na některých místech, příčina bývá v provedení detailu, ne v kvalitě výrobku.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je změřit prostor, kam zástěna přijde. Nejde jen o šířku vany mezi zdmi. Rozhoduje také výška hrany vany, vzdálenost odvodňovacího žlabu a to, zda nad vanou nevedou rozvody vody nebo zásuvka. U rohových van se měří úhlopříčka a kontroluje se, jestli je vana osazená do roviny. Když je vana nakloněná, zástěna bude v jednom místě dosedat a v jiném zůstane mezera, kterou voda proteče.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Výměna závěsu za vanovou</span> zástěnu není jen estetická úprava koupelny. Zásadně mění způsob, jakým se v prostoru pohybujete, jak se udržuje čistota a jak dlouho vydrží okolní povrchy. Zatímco závěs se hýbe, chytá vlhkost a časem plesniví, pevná zástěna drží tvar a vodu zadrží spolehlivěji. Jenže instalace má svá úskalí, která se nevyplatí podceňovat.<br>
<br>
<br>
<br>
Zásadní otázka je, jaký typ zástěny zvolit. Pevné sklo bez rámu působí vzdušně, ale vyžaduje tvrdší podklad a přesné ukotvení. Rámové provedení odpouští drobné nepřesnosti a snáze se seřizuje. Důležité je, zda bude zástěna otočná, sklopná, nebo posuvná. U malých koupelen se sklopná zástěna hodí, protože se dá odklopit ke zdi. U velkých van naopak posuvné řešení zabere méně místa při otevírání.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Co se podcení při montáži</span> a co pak zlobí Nejčastější chyba je kotvení do obkladu bez kontroly, co je za ním. Vruty do dutých příček nebo do spáry mezi obklady dlouho nevydrží. Před vrtáním se vyplatí zjistit, kudy vedou trubky a kabely, a použít hmoždinky určené pro daný materiál. Další častý problém je špatné těsnění. Silikon se musí nanášet na suchý a odmaštěný povrch a nechat vytvrdit alespoň den, než se zástěna začne používat. Když se spěchá, těsnění povolí a voda zatéká za vanu.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup je následující: sundat závěs i tyč, očistit a odmastit místa dotyku, přiložit zástěnu a vyznačit otvory, vyvrtat, osadit kotvení, přišroubovat profil, nasadit sklo nebo rám, seřídit dorazy a teprve nakonec utěsnit spáry. Během montáže se vyplatí mít po ruce vodováhu a pomocníka, protože sklo je těžké a nepodepřené se může rozbít. Po instalaci se kontroluje, jestli zástěna nikde nedře a jestli se voda po sprchování skutečně stéká do vany, ne na podlahu.
