Typická chyba je také koupě matrace přesně na míru postele bez rezervy. Dětské postele mívají rozměry 90×200 cm, ale výrobci je někdy uvádějí s tolerancí. Vždy si změřte vnitřní prostor rámu a přidejte dva centimetry vůle, jinak matraci nezasunete nebo se bude kroutit.<br>
<br>
<br>
<br>
Žebřík připevněný ke konstrukci je nejčastější zdroj úrazů. Bývá příliš strmý, kluzký a často vede přímo nad spodní postelí. Lepší je pevné schodiště s širokými stupni a protiskluzovou úpravou, které se dá postavit bokem. Zábradlí na horním lůžku musí být vysoké alespoň 20 cm nad matrací a musí sahat po celé délce, ne jen na části. U dětských postelí se vyplatí zábradlí i na spodním lůžku, pokud tam spí menší dítě.<br>
<br>
<br>
<br>
Mnoho rodičů řeší barvu povlečení nebo tvar postele, ale matraci vybírají podle toho, co je zrovna v akci. Přitom právě matrace rozhoduje o tom, zda dítě bude ráno odpočaté, nebo si stěžovat na bolesti zad. Dětská páteř roste do dvanácti let a každá nevhodná podložka se na ní může podepsat. Následující řádky shrnují, na co se zaměřit a čemu se vyhnout.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický test: položte na matraci dlaň a zatlačte. Pokud se ruka propadne o více než dva centimetry a okolí se nezvedne, je příliš měkká. U dětské postele měřte i tloušťku – matrace vyšší než 15 cm se do mnoha rámů nevejde a hrozí, že bude přečnívat nebo vypadávat.<br>
<br>
<br>
<br>
Materiál hraje roli u alergiků. Latex a studená pěna lépe odvádějí vlhkost, ale bývají těžší. Polyuretanová pěna je lehká, ovšem bez prodyšného potahu se v ní drží pot a roztoči. Potah by měl být snímatelný a pratelný alespoň na 60 °C. U oboustranných matrací se nebojte je po půl roce otočit – prodloužíte životnost a zabráníte jednostrannému sednutí.<br>
<br>
<br>
<br>
Prostor pod postelí v dětském pokoji bývá první místo, kam se uklidí všechno, co nemá své místo. Krabice s hračkami, zimní oblečení, vysavač, staré učebnice. Jenže právě tam vzniká prach, plíseň a vlhko, které dítě dýchá každou noc. Pokud pod postelí necháte volný průchod vzduchu, kvalita spánku se mění víc, než by člověk čekal.<br>
<br>
<br>
<br>
Čím podložit a čím <br>
<br>
<br>
<br>
Na závěr: nechte v pokoji jedno volné místo, které zůstane prázdné. Podkroví svádí k zaplnění každého centimetru a dítě pak nemá kam si sednout na zem. Právě tam se odehrává většina dětských her a právě tam se nejčastěji ukáže, že nejste schopni místnost udržet v pořádku. Pokud pokoj slouží i jako pracovna pro rodiče, oddělte obě funkce alespoň paravánem nebo výškovým rozdílem podlahy, jinak se práce a odpočinek budou navzájem rušit.<br>
<br>
<br>
<br>
Tvrdost a nosnost: kde většina rodičů šlápne vedle První chybou je kupovat matraci „na vyzkoušení v obchodě" bez dítěte. Dítě váží méně než dospělý, takže matrace, která se vám zdá příjemně měkká, se pod dítětem neprohne vůbec a páteř zůstane v nepřirozené poloze. Pro předškoláka volte středně tvrdou matraci, pro školáka spíše tvrdší. Nosnost je druhé kritérium: u levnějších pěnových matrací se po roce udělá důlek přesně v místě, kde dítě spí. Pěna s hustotou pod 30 kg/m³ se rychle zmáčkne a ztratí oporu.<br>
<br>
<br>
<br>
Barový pult bývá nejčastějším řešením, jak získat jídelní místo bez jídelny. Výška pracovní desky se obvykle pohybuje mezi 85 a 95 centimetry, židle pak kolem 60 až 75 centimetrů. Pokud zvolíte špatnou kombinaci, budete při jídle sedět se zvednutými rameny nebo s koleny naraženými do desky. Před koupí židle si proto změřte, jak vysoko máte desku, a teprve pak hledejte sedák. Do úzké kuchyně se hodí židle bez opěrek, které se dají zasunout pod pult a nepřekážejí při pohybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Poslední věc, kterou rodiče často podcení, je zkouška v reálném čase. Nechte dítě na matraci ležet alespoň deset minut v poloze, ve které obvykle usíná. Sledujte, zda se mezi lopatkami a podložkou neobjeví mezera, a zda se ramena a boky nepropadají. Pokud ano, hledejte jinou. Matrace, která vydrží čtyři až pět let, je pro rostoucí dítě lepší investice než ta, kterou budete za dva roky měnit.
