<span style="font-weight: bolder;">Po týdnu zkuste krátké</span> hodnocení. Napište na papír, kolik minut dítě vydrželo bez přerušení vsedě a kolik ve stoje. Výsledek bývá překvapivý. Někdy vyjde lépe stoj, jindy kombinace. Důležité je neměnit vše naráz. Zavádějte stoj jen u jednoho předmětu a po dobu několika dní. Vyhněte se nucení a srovnávání se sourozencem. Děti, které mají pocit, že si samy zvolily způsob práce, se k úkolům vracejí ochotněji a méně odmlouvají.<br>
<br>
<br>
<br>
Kabely veďte mimo dosah a mimo dohl<br>
<br>
<br>
<br>
Čím podložit a čím <br>
<br>
<br>
<br>
Změřte výšku sedáku židle, kterou dítě skutečně používá. Deska stolu má být zhruba o 20 až 25 cm výš než sedák. U rostoucího školáka to znamená, že stůl musí mít nastavitelnou výšku, nebo že se musí vyměnit židle. Pevný stůl zděděný po starším sourozenci je nejčastější chyba: dítě sedí na špičkách, nebo má lokty vystrčené do stran. Nastavitelná výška nohou nebo podložky pod desku vyřeší rozdíl několika centimetrů, ale ne desítky.<br>
<br>
<br>
<br>
Hloubka také určuje vzdálenost očí od textu. Když je deska krátká, dítě se automaticky naklání dopředu. Vzdálenost očí od sešitu má být asi 30 až 40 cm, tedy na délku předloktí. Když je deska hluboká a židle daleko, dítě se natahuje. Proto se hloubka a výška ladí společně, ne jedna po druhé.<br>
<br>
<br>
<br>
Do úkolů ve stoje se dobře hodí matematika s kostkami, řazení slov, čtení nahlas nebo opakování slovíček. Naopak psaní dlouhých diktátů je lepší vsedě. Zkuste dítěti nabídnout volbu: „Tohle můžeš dodělat ve stoje, jestli chceš." Když si samo vybere, bere úkol jako svou věc, ne jako příkaz. Právě volba je často důvod, proč děti najednou tvrdí, že je úkol baví. Cítí kontrolu nad tím, jak pracují.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bold;">Hloubka desky: 60 cm je</span> minimum, 80 cm je komfort Hloubka rozhoduje o tom, kam se vejde sešit, učebnice a předloktí zároveň. U krátké desky dítě tlačí knihu až k okraji, hlava jde do strany a krk se kroutí. Minimální použitelná hloubka je 60 cm, lepší je 70 až 80 cm. Pozor na stoly s hloubkou 45 cm, které se prodávají jako psací: vejdou se na ně jen klávesnice a sešit, ne obojí. Předloktí musí ležet celou plochou na desce, ne viset ve vzduchu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Místo pro herní prvek volte</span> tak, aby nepřekážel v únikové cestě. Nikdy neblokujte dveře, okna ani přístup k topení. Stan nebo domeček postavený v průchodu vydrží týden, pak ho začnete odsouvat a nakonec skončí složený. Lepší je kout, kde už nic jiného nestojí, třeba místo mezi skříní a oknem. Podlaha pod konstrukcí má být bez koberce s dlouhým vlasem, jinak se tyče zachytávají a dítě zakopává.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktický postup: posaďte dítě na židli tak, aby se chodidla dotýkala podlahy nebo podložky. Změřte vzdálenost od sedáku k lokti. Tuto hodnotu přeneste na výšku desky. Potom položte na desku sešit a předloktí a zkontrolujte, že loket zůstává na desce a ramena jsou uvolněná. Pokud dítěti visí nohy, přidejte podložku. Pokud se opírá hrudníkem o desku, je stůl příliš hluboko nebo židle příliš daleko.<br>
<br>
<br>
<br>
Většina rodičů řeší barvu a počet zásuvek, ale o výšce a hloubce desky rozhoduje něco jiného: aby dítě sedělo s lokty v úhlu kolem 90 stupňů a předloktím položeným na desce. Když je stůl vysoký, dítě zvedá ramena, krčí se a po půl hodině bolí záda i zápěstí. Když je nízký, tlačí kolena do desky a hlava jde dopředu. Správná výška se nepozná podle věku, ale podle výšky postavy.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: koupě stolu podle věku bez měření, pevná výška bez možnosti změny, příliš úzká deska kvůli úspoře místa a židle bez nastavení. Rostoucí dítě potřebuje stůl měnit každý rok až dva, proto se vyplatí volit výškově nastavitelný stůl a židli, která drží záda. Barva ani počet šuplíků tenhle problém nevyřeší.
