Materiál rozhoduje o tom, jak bude pokoj působit. Plná zástěna lépe tlumí zvuk a brání vzájemnému rušení při čtení či hraní, ale bere světlo. Průhledná nebo děrovaná zástěna světlo pustí, ovšem neoddělí zvuk ani zrakový kontakt. Pro sourozence, kteří spolu jinak vycházejí dobře, stačí nižší částečná zástěna, která jen ohraničuje prostor. Pro děti, které se navzájem budí, je vhodnější vyšší plná varianta s měkkým povrchem, která při dotyku neruší. Vyhněte se ostrým hranám a těžkým panelům, které se dají snadno shodit.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejdřív změřte, kolik místa mezi lůžky skutečně je. Zástěna potřebuje kvůli stabilitě vlastní půdorys, obvykle 30 až 40 cm na šířku základny. Pokud je mezera menší, zástěna se bude naklánět a při každém pohybu skřípat. Změřte také výšku postelí i to, zda se u nich vejde noční stolek. Zástěna nižší než horní hrana matrace neoddělí nic a děti ji budou přelézat. Naopak příliš vysoká a masivní zástěna v malém pokoji pohltí denní světlo a udělá z místnosti tunel.<br>
<br>
<br>
<br>
Dva kluci na jednom pokoji znamená dvakrát tolik věcí, dvakrát tolik energie a dvakrát tolik důvodů k hádce o prostor. Nejde o to koupit drahý nábytek, ale nastavit pravidla, která vydrží každodenní provoz. Začněte tím, že si sednete s oběma kluky a sepíšete, co každý z nich potřebuje mít po ruce a co naopak může být uložené výš nebo jinde. Tento seznam je základ, ze kterého vychází všechno ostatní.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní číslo, které potřebujete znát, je světlá výška od horní plochy matrace ke stropu. Pro dospělého to znamená alespoň 75 cm, pohodlně 90 cm a více. U dětí stačí méně, ale i tak počítejte s tím, že rostou. Změřte to skutečně metrem, ne odhadem. Pozor na trámy, šikminy a svítidla — ty ukrojí další centimetry. Do výpočtu patří i rošt a matrace, ne jen konstrukce postele. Výrobci uvádějí výšku rámu, ale matrace přidá klidně 15–20 cm.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 600;">Kabeláž je druhá tichá</span> past. Prodlužovačky vedené po zemi se pletou pod nohama a časem se z nich stane trvalá překážka. Veďte kabely po zdi v liště nebo je svažte k noze stolu. Nabíječky na noc soustřeďte na jedno místo, ideálně na poličku u postele. Stejně tak odpadkový koš a koš na prádlo — oba patří do zóny u dveří, ne doprostřed pokoje, kde překážejí při každém pohybu.<br>
<br>
<br>
<br>
Dětský pokoj není jen estetika. Barvy ovlivňují, jak se dítě cítí ráno a večer. Do prostoru na spaní se hodí tlumenější odstíny – tmavší modrá, šedozelená, teplá hnědá. Do hrací a pracovní části mohou jít světlejší a živější tóny, klidně žlutá nebo oranžová, ale v menším množství. Pokud dítě samo chce výraznou barvu, použijte ji na doplňku, ne na všech stěnách. Nálepky, polštáře nebo závěs se mění snadno, celý pokoj přemalovat ne.
