U samolepek platí, že čím hladší podklad, tím lepší výsledek. Na hrubou omítku, cihlu nebo dřevo se samolepky nehodí – okraje se zvednou a chytají prach. Pokud chcete samolepku na takový povrch, nejprve ho vyhlaďte stěrkou nebo použijte tenkou překližku. U tapet je to naopak: textilní a vliesové tapety snesou i mírně nerovný povrch, ale musí se lepit celoplošně lepidlem, ne jen „na sucho".<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je oddělit spánkovou zónu dítěte od zbytku. Ideální je pevná příčka, ale v nájmu často stačí posuvná stěna nebo knihovna otočená zády k posteli. Důležité je, aby dítě neusínalo v průchozí části bytu. Pokud to jinak nejde, použijte závěs z těžké látky, který sahá až k zemi a pohlcuje hluk i světlo. Vyhněte se levným plastovým paravánům, které nic neudrží a po pár měsících se rozpadnou.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 900;">Začněte měřením</span>. Změřte vzdálenost mezi svítidlem a rovinou, kterou chcete osvětlit. U vestavných bodů se šířka světelného kuželu počítá z vyzařovacího úhlu a výšky. Pro optický prostor, kde se pracuje s detaily, volte užší kužel. Široké vyzařování rozptýlí světlo do stran a vytvoří šedý nádech. Zjistěte si úhel svítidla ještě před tím, než ho zamontujete do stropu.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhkost je tišší problém než nepořádek Podlaha pod postelí je nejchladnější místo v pokoji a vzduch se tam málo hýbe. Když dáte oblečení nebo knihy přímo na zem, začnou po čase vlhnout, plesnivět a zapáchat. Řešením není chemie, ale podložka. Stačí podložit boxy dřevěnými latěmi nebo je postavit na nízké nožičky, aby mezi dnem a podlahou zůstala mezera alespoň dva centimetry. Stejně důležité je nechat odstup od zdi, protože tam se drží chlad nejvíc.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec pamatujte na bezpečnost. Pod postelí nemá co dělat nic, co by při pádu mohlo dítě zranit, a už vůbec ne těžké předměty, které se špatně vytahují. Pravidelně, alespoň dvakrát ročně, obsah vyndejte, zkontrolujte vlhkost a plíseň a prohlédněte dno postele. Právě tam se nejdřív objeví varovné signály, že je pod postelí příliš těsno.<br>
<br>
<br>
<br>
Kam s tím, když v pokoji není místo Využijte prostor, který se nepočítá, protože leží mimo oči. Horní police nad skříní, prostor pod postelí, mezera za dveřmi. Pod postel patří ploché boxy na kolečkách, ne volně ložené hromady, které se při každém pohybu rozsypou. Nad skříní ukládejte jen to, co vytáhnete dvakrát ročně, tedy mimo sezónu. Naopak aktuální sezóna musí být v dosahu dítěte, jinak si samo nevezme nic a vy budete lovit ponožky naslepo.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy zvolit patro a kdy vestav<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte tím, že oddělíte oblečení podle sezóny do uzavřených celků. Použijte vak na zip, látkový pytel se stahovací šňůrkou nebo průhledný box s víkem. Na každý celek napište fixem obsah a velikost, například „zima 122–128". Bez popisu do roka nebudete vědět, co kde je, a oblečení budete znovu kupovat. Typická chyba je vysypat všechno do jednoho velkého boxu bez rozdělení.<br>
<br>
<br>
<br>
Než cokoli koupíte nebo vyrobíte, změřte vnitřní výšku mezi roštem a podlahou. U většiny dětských postelí se pohybuje mezi dvaceti a pětatřiceti centimetry. Do této mezery se vejdou nízké ploché boxy, ale ne vysoké plastové bedny, které se pak do postele násilím cpou a láme se u toho rošt. Změřte také šířku mezi nohami postele, protože ta bývá užší než samotná matrace a boxy se pak vzpříčí.<br>
<br>
<br>
<br>
Praktické je rozdělit obsah podle toho, jak často ho dítě potřebuje. Sezónní oblečení, zimní kombinézy nebo náhradní povlečení patří dozadu a do stran. Hračky, které se používají denně, mají být vepředu u kraje, aby se daly vytáhnout bez rozhrabání celé hromady. Na každý box nalepte štítek, ale ne ten, který se do měsíce odlepí. Papírová páska s popisem fixem vydrží lépe než samolepka.<br>
<br>
<br>
<br>
U starších dětí zvažte výškově nastavitelnou postel. Když se matrace zvedne, získáte najednou dvacet až třicet centimetrů navíc a do prostoru se vejdou i vyšší boxy s víkem. Víko je ale dvojsečné: chrání obsah před prachem, ale pokud ho dítě nezavře, prach se dostane dovnitř stejně. U nízkých postelí proto volte raději otevřené ploché boxy, které se snadno vysouvají, než velké zavírací bedny, které se musí celé vytáhnout ven.<br>
<br>
<br>
<br>
Než cokoli uklidíte, projděte oblečení s dítětem. Co je malé, jde okamžitě do pytle na předání, ne zpět do skříně. Co je opotřebené nebo chybí druhý kus, vyhoďte. Právě tady vzniká nejvíc nepořádku: lidé uklidí všechno a za dva měsíce zjistí, že polovina věcí je nepoužitelná. Dětský pokoj není sklad, je to místo na spaní a hraní.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.freepixels.com/class=" style="max-width:400px;float:right;padding:10px 0px 10px 10px;border:0px;">Typická chyba je narvat prostor úplně do posledního centimetru. Vzduch pak necirkuluje, matrace se zespodu rosí a dítě ráno vstává do vlhké postele. Nechte proto vždy alespoň pět centimetrů volného prostoru po stranách i mezi jednotlivými boxy. Pokud to prostor nedovolí, použijte méně boxů a zbytek uložte jinam. Méně věcí, které se dají vytáhnout, je lepší než plný prostor, ze kterého se nedá nic dostat.
