<span style="font-weight: bolder;">Praktické řešení vychází</span> z přirozeného rytmu. Světlo v kurníku by mělo být dostatečné pro obsluhu, ale ne pro prodlužování dne. Použijte jeden zdroj s nízkou intenzitou, ideálně s teplým odstínem, a nainstalujte ho tak, aby nesvítil přímo do hřadů. Nejčastější chyba je umístit lampu doprostřed stropu – světlo pak dopadá na všechna hřadová místa a slepice nemají kam ustoupit. Lepší je umístit světlo ke dveřím nebo k podlaze, aby osvětlovalo jen průchod a krmítko.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://picography.co/page/1/600" style="max-width:450px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejdřív zkontrolujte samotný hřad. Slepice potřebují plochou tyč o šířce zhruba čtyř až pěti centimetrů, ne klacku ani hranu prkna. Kulatá tenká tyč jim nedovolí pevně sevřít prsty, a proto na ni nevylezou. Hřad musí být upevněný tak, aby se nehoupal ani nevrzal. Umístěte ho do výšky přibližně šedesát až devadesát centimetrů nad podlahou, dost daleko od stěny, aby si ptáci neodřeli peří, a mimo dosah průvanu. Pro slepice těžších plemen dejte tyč níž, aby se při seskoku nezranily.<br>
<br>
<br>
<br>
Hotový kurník se štěrbinami poznáte podle toho, že v něm v zimě necítíte čpavek a stěny nejsou mokré. Slepice pak méně marodí, lépe snášejí a nemají omrzlé hřebínky. Není to o drahém vybavení, ale o správném poměru přívodu, odvodu a možnosti obojí přivřít podle počasí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 800;">Začněte obhlídkou po</span> setmění. Vezměte baterku a projděte kurník i výběh. Kuna se nebojí vlézt pod budovu ani na střechu. Hledejte mezery u dveří, u okenních rámů, praskliny v podlaze, otvory po vyhnilých prknech, netěsné spoje vlnitého plechu. Zvláštní pozornost věnujte místu, kde se střecha potkává se zdí – to je nejčastější vstupní bod. Zkontrolujte i větrací otvory, které jste možná nechali otevřené kvůli vlhkosti.<br>
<br>
<br>
<br>
Slepici vezměte ráno, když je ještě v klidu na hřadě nebo když baští z koryta. Prohmatejte hřbet, prsa a břicho. Kůže má být hladká, pružná, bez strupů, šupin a mokvajících míst. Rozhrňte peří u kloaky a pod křídly — tam se drží paraziti. Podívejte se na běhák: zdravá noha má suché šupiny, které k sobě těsně přiléhají. Pokud jsou šupiny zvednuté, zbytnělé a pod nimi šedý prach, jde o roztočíka. Na hřebenu a lalůčcích hledejte suché krusty a změnu barvy.<br>
<br>
<br>
<br>
Dobře nastavené osvětlení se pozná podle toho, že slepice jsou klidné, snášejí pravidelně a jejich peří je v dobré kondici. Není potřeba žádné složité zařízení — stačí pozorovat, jak se chovají, a přizpůsobit světlo jejich potřebám. Přirozený rytmus nejde obejít, jen ho můžete podpořit nebo potlačit. Kdo ho respektuje, tomu se odvděčí zdravím a stabilní produkcí vajec.<br>
<br>
<br>
<br>
Po každé opravě si udělejte test: vezměte kus dřeva o průměru čtyř centimetrů a zkuste ho protlačit všemi spárami. Co projde klackem, projde i kunou. Kontrolujte stav pletiva a těsnění dvakrát ročně, na jaře a na podzim, kdy kuny hledají nové úkryty. Pokud kuna pronikne i přes veškeré úsilí, nechte si poradit od místního mysliveckého sdružení, které zná chování zvířat v okolí. Zabezpečený kurník se pozná tak, že ráno najdete všechna vejce i slepice na svém místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Čím skutečně utěsnit a co naopak nefunguje Obyčejné pletivo s velkými oky nestačí, kuna se protlačí i okem o straně pěti centimetrů. Použijte pletivo s oky maximálně dva a půl centimetru, ideálně pozinkované, upevněné sponkami do dřeva, ne jen drátkem. Spoje pletiva překrývejte alespoň o deset centimetrů a konce zahněte dovnitř, aby se o ně zvíře nezachytilo. Kolem dveří přidejte pryžové těsnění nebo dřevěný rám, který po zavření dveří dosedne na doraz. Podlaha z betonu nebo z dlaždic zabrání podhrabání. Pokud kurník stojí na zemi, podezděte ho do výšky alespoň dvaceti centimetrů a podezdívku obložte plechem.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je spoléhat na to, že kurník je „už dost pevný". Kuna nejde tam, kde to nejde snadno, ale hledá slabé místo systematicky. Další chybou je nechat slepice přes noc ve výběhu, i když je oplocený. Plot vysoký metr kuna přeskočí nebo podhrabe za pár minut. Drobnost, kterou lidé podceňují: otevřená dvířka od kurníku do výběhu. Pokud je necháváte kvůli větrání, zabezpečte je stejně jako vchodové dveře.<br>
<br>
<br>
<br>
Kuna skalní je predátor, který se za jednu noc dokáže protáhnout škvírou o velikosti tří až čtyř centimetrů. Pokud váš kurník takovou mezeru má, dřív nebo později ji najde. Nejde přitom jen o ztracená vejce nebo mladé kusy. Kuna zabíjí instinktivně, často celé hejno, i když odtáhne jediné zvíře. Ráno pak najdete mrtvé slepice bez hlaviček nebo s okousanými krky. Prevence je levnější než obnova hejna.<br>
<br>
<br>
<br>
Pasti a otrávené návnady příliš nedoporučuji. Kuna je chráněná, otrava ohrožuje psy, kočky i děti. Sklepové pasti fungují, ale musíte je kontrolovat každý den, jinak trpí zvíře zbytečně dlouho. Světelné plašiče a ultrazvukové odpuzovače mají krátký efekt, kuna si po pár nocích zvykne. Elektrický ohradník kolem výběhu je účinný, ale jen pokud je správně uzemněný a vedený i po obvodu střechy. Kombinace mechanického zabezpečení a pravidelné kontroly je spolehlivější než jakýkoli zázrak z reklamy.
