<span style="font-weight: 600;">Jak postupovat při dezinfekci</span> prázdného kurníku Nejúčinnější je vápno použít ve chvíli, kdy je kurník prázdný. Nejprve důkladně odstraňte všechny zbytky podestýlky, trusu a prachu. Poté umyjte povrchy vodou a nechte je oschnout. Následně naneste vápenné mléko štětcem nebo postřikovačem na stěny, podlahu i hrazení. Nechte vše alespoň dva dny pořádně vyschnout a vyvětrat. Teprve pak nastelte čistou podestýlku a vpusťte slepice dovnitř. Pokud tuto proceduru provedete dvakrát ročně, výrazně omezíte množení bakterií i zápach.<br>
<br>
<br>
<br>
Během provozu kurníku se osvědčuje posypávat podestýlku tenkou vrstvou hašeného vápna. Nikdy ho ale nemíchejte s trusem do hloubky – stačí lehce poprášit povrch. Vápno totiž reaguje s vlhkostí a amoniakem, čímž snižuje zápach. Pozor však na nadměrné dávkování: příliš mnoho vápna dráždí dýchací cesty slepic i člověka a může způsobit popáleniny na nohách ptáků.<br>
<br>
<br>
<br>
Podlaha má být nejméně deset centimetrů nad terénem, ideálně na betonovém základu nebo na kamenné podezdívce. Dřevo položené přímo na hlíně do roka shnije. Hřad umístěte do výšky 40 až 60 centimetrů, s rozestupem 25 centimetrů na jednu slepici, aby si seděly vedle sebe a neklovaly se do očí. Pod hřadem nechte volný prostor, trus tam padá nejvíc a musí se snadno odstraňovat. Hnízda dejte níž než hřad, jinak slepice budou spát v budkách a znečišťují vejce.<br>
<br>
<br>
<br>
Zápach v kurníku nevzniká jen z trusu. Je to výsledek činnosti bakterií, které rozkládají organický materiál a uvolňují amoniak. Vápno dokáže tento proces výrazně zpomalit, ale jen za předpokladu, že se používá cíleně a ve správné formě. Ne každé vápno je totiž vhodné do přítomnosti zvířat.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je rozlišit pálené a hašené vápno. Pálené vápno (oxid vápenatý) je silně žíravé a do kurníku se v žádném případě nesype přímo. Nejprve se musí naředit vodou na takzvané vápenné mléko, a to v poměru přibližně 1 díl vápna na 10 dílů vody. Teprve tento roztok se používá k bílení stěn, podlahy a hrazení. Hašené vápno (hydroxid vápenatý) je mírnější a dá se použít i k posypu podestýlky, ale i tady platí, že méně je někdy více.<br>
<br>
<br>
<br>
Typické chyby: zapisovat vše až večer, kdy už si detaily nepamatujete; používat příliš složité tabulky s desítkami kolonek; a hlavně – nedělat si poznámky vůbec. Další častou chybou je, že lidé zapisují jen vejce, ale už ne zdravotní stav. Přitom právě změna chování předchází nemoci. Také si nepište pouze čísla, ale i krátké poznámky jako „dnes méně aktivní" nebo „měkká skořápka". Ty vám řeknou víc než tabulka čísel.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Prohlídka, kterou zvládne</span> každý při krmen<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je sáhnout po lécích okamžitě, jakmile se barva změní. Hřebínek bledne i fyziologicky – po pelichání, u starších slepic, v horku nebo při stresu ze změny krmiva. Než začnete něco podávat, zkontrolujte tři věci: teplotu vzduchu v kurníku, čerstvost vody a jestli slepice dostává dost drti na trávení. Teprve když se k bledému hřebínku přidá apatie nebo změna trusu, jde o nemoc.<br>
<br>
<br>
<br>
Nakonec si určete pevný čas, kdy záznamy vyplníte. Může to být při ranním krmení nebo večerním zavírání kurníku. Držte se toho a po měsíci uvidíte, jak vám záznamy usnadní rozhodování. Nebudete už hádat, proč slepice nenesou, a včas odhalíte zdravotní potíže. Jednoduchý sešit je levný a účinný nástroj, který se vyplatí.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">Co sledovat a co si psát U</span> snášky si poznamenejte počet vajec, jejich velikost, barvu a kvalitu skořápky. Tenká nebo popraskaná skořápka může znamenat nedostatek vápníku. U zdraví si všímejte tří hlavních věcí: chození, dýchání a trusu. Slepicе, která se drží stranou, má svěšená křídla nebo dýchá s otevřeným zobákem, si označte hvězdičkou. Průjem nebo krev v trusu zapište ihned. Jednou týdně si udělejte souhrn – spočítejte vejce, prohlédněte záznamy a hledejte vzory. Například pokles snášky po změně krmiva nebo po deštivém týdnu.<br>
<br>
<br>
<br>
Vnitřní prostor se počítá bez hnízd a bez prostoru pro krmení. Na jednu slepici se vejde přibližně 0,3 až 0,4 metru čtverečního podlahy, ale jen pokud jde o lehká plemena. Těžší plemena jako plymutka nebo rodajlendka potřebují více místa, protože hůř létají a méně ochotně využívají výšku. Hnízdní budky stačí jedna na čtyři až pět slepic, umístěné ve výšce kolem půl metru nad podlahou, v nejtmavším a nejklidnějším koutě. Krmítka a napáječky zavěste tak, aby se pod ně dalo pohodlně zamést a aby slepice nemusely stát ve vlastním trusu.<br>
<br>
<br>
<br>
Zaznamenávat snášku a zdravotní stav slepic nemusí být složité. Stačí sešit, tužka a pravidelný rituál. Záznamy vám ukážou, která slepice nese, kdy nastává pokles, a kdy je čas zasáhnout. Bez nich se spoléháte na dojmy a přehlédnete začínající problém.
