Sušte prádlo venku nebo v místnosti s otevřeným oknem a zavřenými dveřmi. Jeden cyklus prádla vypustí do vzduchu několik litrů vody. Kytky zalévejte do podmisky, ne do hlíny, a přebytečnou vodu vždy vylijte. Akvárium v obýváku zvyšuje vlhkost po celý den a je potřeba s tím počítat při větrání.<br>
<br>
<br>
<br>
Když se plíseň objeví opakovaně na stejném místě, jde o tepelný most nebo špatnou izolaci. V tom případě nepomůže ani sebelepší větrání. Zavolejte odborníka na vlhkost a nechte změřit povrchovou teplotu zdi. Do té doby nepoužívejte parozábrany ani nátěry, které vlhkost uzavřou uvnitř. Vlhkost se pak přesune jinam a plíseň se objeví na dalším místě.<br>
<br>
<br>
<br>
Větrat nárazově, ne pootevřeným oknem celý den Pootevřené okno v zimě vlhkost nesníží, jen vychladí zdi. Správné je krátké prudké větrání několikrát denně, pět až deset minut, s otevřeným oknem i dveřmi do chodby. Vzduch se vymění, ale stěny nevychladnou. Větrejte hned po ránu, po vaření a po sprchování. V létě naopak větrejte brzy ráno a po západu slunce, kdy je venku méně vlhko než v poledne.<br>
<br>
<br>
<br>
U kulatého stolu jsou rohy zdánlivě vyřešené, ale vzniká jiný problém: čtyři lidé sedí v kruhu a nikdo nemá pevné místo pro sklenici. Kulatý stůl o průměru 90 cm stačí tak akorát na talíře, ale už ne na společné mísy. Pokud chcete jídlo na stole, potřebujete průměr alespoň 110 cm, jinak se rohy přesunou do středu a vznikne chaos s podáváním.<br>
<br>
<br>
<br>
Vlhkost a plíseň v obývacím pokoji nevznikají jen kvůli dešti nebo starému domu. Většina lidí si problém vytváří sama každodenním chováním, které považuje za normální. Sušení prádla na stojanu v obýváku, zavřené dveře do koupelny po sprše a kytky bez podmisky to jistí. Prvním krokem není kupovat vysoušeč, ale změnit návyky, které vlhkost vyrábějí.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je stěhovat nábytek těsně ke zdem. Mezi skříní a zdí má zůstat mezera alespoň pět centimetrů, aby vzduch mohl proudit. Stejně tak postel nepatří přímo k vnější zdi. Pokud se plíseň objeví v rohu za skříní, nestačí ji utřít savem. Plíseň je viditelný projev, ale problém je uvnitř zdi nebo v nedostatečném větrání. Utřete ji, ale zároveň odstraňte příčinu, jinak se vrátí do týdne.<br>
<br>
<br>
<br>
Druhou příčinou je vadný termostat. Termostat drží chladicí kapalinu v motoru, dokud se nezahřeje, a pak otevře velký okruh. Když zůstane zavřený, motor se přehřívá během několika minut, i když je chladič studený. Poznáte to tak, že horní hadice k chladiči je horká a chladič samotný zůstává chladný. Termostat je levný díl, ale jeho výměna vyžaduje vypuštění kapaliny a nové těsnění. Neřešte to vyndáním termostatu, motor pak běží studený a zvyšuje se opotřebení.<br>
<br>
<br>
<br>
Typická chyba je rušit příjemné věci jako první. Pokud si nastavíš režim, který se nedá vydržet, vydržíš ho dva měsíce a pak se vrátíš ke starým zvykům. Lepší je škrtat v tom, co ti nic nedává, a ne v tom, co tě drží v pohodě. Další chyba je spořit „co zbude". Zbytek nikdy nepřijde. Automatický převod nastav tak, aby odešel v den výplaty, ideálně na účet, ke kterému nemáš přímý přístup kartou. Když chceš peníze použít, musíš je poslat zpět, a to je dostatečná překážka, abys to promyslel.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je měřit. Vlhkost vzduchu v obýváku má být mezi 40 a 60 procenty. Vlhkost měřte ráno po probuzení a večer po vaření. Levný vlhkoměr je spolehlivější než pocit. Pokud je ráno nad 65 procent, máte problém, i když na zdech nic nevidíte. Plíseň začíná růst dřív, než ji objevíte čichem nebo okem.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba při plánování průchozí cesty není v tom, že by člověk neměl dost místa. Je v tom, že do průchodu začne ukládat věci, které tam nepatří – botník, věšák, koš s prádlem, odkládací stolek. Průchod pak přestane být průchodem a stane se skladištěm, kterým se jen protahujete bokem. Základní pravidlo zní: v průchodu smí stát jen to, co tam patří funkčně, ne proto, že se to nikam jinam nevešlo.<br>
<br>
<br>
<br>
Čtvrtou cestou je vestavěná deska mezi dvěma skříněmi. Vznikne tak pracovní kout, který nikam nezasahuje a zároveň vyplní jinak mrtvý prostor. Desku zvolte tenkou, ale s pevnou hranou, aby se neprohýbala. Pátou možností je konzolová deska podél delší stěny pokoje, kde pracujete čelem ke zdi. Toto uspořádání šetří místo, ale pozor na osvětlení — stín vašeho těla padá přímo na klávesnici. Doplněk v podobě nástěnného světla s ohebným ramenem problém vyřeší lépe než stolní lampa.
