První pravidlo zní: méně praní, více větrání. Kabát patří po každém nošení na ramínko do prostoru s prouděním vzduchu, ideálně přes noc. Větrání odstraní pachy, vlhkost i část bakterií, které tkaninu oslabují. Do skříně patří až po vychladnutí a oschnutí. Mokrý kabát pověšený do uzavřené skříně je nejrychlejší cesta k zápachu, plísni a deformaci ramen.<br>
<br>
<br>
<br>
Rukáv saka má končit tam, kde začíná zápěstí. Přesně na kloubní kost. Ne na prostředek dlaně, ne vysoko nad rukavicí. Z rukávu má vyčnívat asi centimetr košile, což je vidět hlavně při podání ruky. Pokud košile nevyčnívá vůbec, sako je buď příliš dlouhé, nebo máte košili s krátkým rukávem, což k saku nepatří. Poslední knoflík rukávu se nikdy nezapíná, a to ani na levém rukávu, kde bývá funkční. Knoflíky na těle saka: dvoutlačítkové sako zapínáte pouze na horní knoflík, trojtlačítkové na prostřední. Spodní knoflík zůstává vždy rozepnutý, jinak se látka kroutí a sako ztrácí tvar.<br>
<br>
<br>
<br>
Sušení rozhoduje o všem Po vyčištění přichází nejčastější chyba: boty se nechávají na přímém slunci, na radiátoru nebo v sušičce. Vysoká teplota slepuje lepidlo, deformuje podrážku a vysušuje kůži do prasklin. Sušte při pokojové teplotě, v průvanu, s vyjmutými stélkami a roztaženými šněrovadly. Do bot vložte novinový papír nebo savou látku a měňte ji, jakmile zvlhne. Nikdy nepoužívejte fén. Urychlíte tím jen zkázu.<br>
<br>
<br>
<br>
Nejčastější chyba je snažit se oblek srolovat do válce bez předchozího obrácení saka naruby. Druhá chyba je dát oblek na dno batohu s představou, že ho ostatní věci „ochrání". Opak je pravdou – tlak zvrchu vytvoří ostré zlomy, které nejdou vyžehlit. Třetí chyba je balit oblek příliš brzy. Pokud ho složíte večer před odjezdem a přes noc ho ještě přendáte, ztratíte všechny výhody pečlivého skládání.<br>
<br>
<br>
<br>
Připravte si vlažnou vodu, jemný prostředek na nádobí nebo mýdlo a dva hadříky – jeden na pěnu, druhý na opláchnutí. Na svrchní část nanášejte pěnu měkkým kartáčkem nebo zubním kartáčkem krouživými pohyby. Netlačte na materiál, jinak ho odřete nebo protrhnete. Pěnu setřete vlhkým hadříkem a postup opakujte, dokud voda odcházející z hadru není čistá. U bílých tenisek nepoužívejte bělidlo, které může zežloutnout syntetické části. Na podrážku použijte starý zubní kartáček a trochu prostředku, poté opláchněte.<br>
<br>
<br>
<br>
Prvním krokem je důkladné čištění. Vyjměte tkaničky a vložky, ty perte zvlášť. Z povrchu odstraňte hrubé nečistoty kartáčem nasucho. Pak připravte vlažnou vodu s trochou mýdla a měkkým hadříkem otírejte svršek. U hladké kůže nepoužívejte příliš mokrý hadr, stačí lehce navlhčený. Semiš čistěte speciálním kartáčem nebo gumou, nikdy ne mokrým hadrem. Po čištění nechte boty uschnout při pokojové teplotě, nikdy ne na radiátoru nebo na přímém slunci – kůže by ztvrdla a popraskala.<br>
<br>
<br>
<br>
<img src="https://www.istockphoto.com/photos/class=" style="max-width:420px;float:left;padding:10px 10px 10px 0px;border:0px;">Nejdřív je roztřiďte podle materiálu. Kožené sandály, textilní tenisky, semišové mokasíny a goretexové trekovky potřebují odlišný přístup. Kožené boty nikdy neponořujte do vody. Semiš nečistěte mokrým hadrem, jinak ztratí barvu i strukturu. Textil snese jemné ruční praní ve vlažné vodě s trochou mýdla, ale jen když výrobce povoluje máčení. U membránových bot platí, že praní v pračce je poslední možnost, ne první volba.<br>
<br>
<br>
<br>
Poté, co jsou boty dokonale suché, ošetřete povrch. Kůže potřebuje výživný krém nebo vosk, který obnoví pružnost a vytvoří tenkou ochrannou vrstvu. Semiš a nubuk stačí postříkat impregnací ve spreji a vykartáčovat. Textil a membrány ocení impregnaci na bázi fluoropolymerů, ale pozor: nanášejte ji venku nebo v dobře větrané místnosti. Impregnace se nanáší ve dvou tenkých vrstvách, ne v jedné silné. Mezi vrstvami nechte zaschnout alespoň hodinu.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: 700;">Letní boty dostávají během</span> sezóny zabrat: pot, prach, slunce, chlorovaná voda i městská dlažba. Než je na podzim uklidíte do skříně, musíte je zbavit nečistot a hlavně vlhkosti. Právě ta způsobuje plíseň, ztvrdlou kůži a zlomené podrážky. Konzervace není jen otření hadrem. Je to několik kroků, které rozhodnou, jestli si boty příští rok vezmete znovu, nebo je vyhodíte.<br>
<br>
<br>
<br>
Hotové boty nepatří do igelitové tašky. Potřebují dýchat. Vložte je do látkového pytle nebo do krabice s otvory a uložte do suché místnosti s teplotou kolem patnácti až dvaceti stupňů. Sklep s vlhkostí nad šedesát procent je špatná volba, stejně jako nevytápěná garáž. Do každé boty dejte sáček pohlcující vlhkost nebo cedrové bloky. Ty zároveň odpuzují hmyz a drží tvar. Boty nestlačujte do sebe, jinak se zdeformují.<br>
<br>
<br>
<br>
Před uložením zkontrolujte i vnitřek. Stélky vyperte nebo vyměňte, švy prohlédněte, zda se nerozlepují. Drobnou opravu lepidlem je lepší udělat teď než na jaře, kdy už může být pozdě. Pokud boty nosíte i na jaře, vyndávejte je alespoň jednou za dva měsíce, nechte je vyvětrat a znovu zkontrolujte vlhkost. Konzervace není jednorázový úkon, ale stav, který se udržuje.
