Druhé pravidlo se týká začlenění do hlavní větve. Nastavte si v repozitáři git config merge.ff only nebo použijte git merge --ff-only. Tím zakážete vytvoření merge commitu a povolíte pouze fast-forward, tedy posunutí ukazatele. Pokud to nejde, znamená to, že vaše větev není rebasovaná a je potřeba ji nejdřív aktualizovat. Třetí pravidlo: vždyť si větev před rebase zazálohujte pomocí git branch moje-vetev-zaloha. Nikdy nevíte, kdy se rebase zvrtne a potřebujete původní stav.<br>
<br>
<br>
<br>
Postavte se před zrcadlo v přirozeném denním světle a oblékněte si kombinaci, kterou zvažujete. Nedívejte se na jednotlivé kusy, ale na celek. Pokud vám něco „bijе do očí" nebo působí neklidně, pravděpodobně jde o střet teplých a studených podtónů. Například studená růžová se špinavě žlutou obvykle nefunguje, zatímco teplá hnědá se smetanovou ano. Pomůže i trik se dvěma kusy stejné barvy, ale jiné textury – to drží outfit pohromadě, aniž by byl nudný.<br>
<br>
<br>
<br>
Zrcadlo patří tam, kde na něj dopadá svět<br>
<br>
<br>
<br>
Ve školní družině se děti rychle nudí u stále stejných honiček a vybíjené. Netradiční pohybové hry přitom nepotřebují drahé vybavení ani velký prostor. Stačí chodba, tělocvična, školní dvůr nebo jen kus koberce. Důležité je, aby pravidla byla jednoduchá a hra měla jasný konec. Děti ve věku od šesti do deseti let vydrží u jedné činnosti obvykle deset až patnáct minut. Proto je lepší připravit tři kratší hry než jednu dlouhou.<br>
<br>
<br>
<br>
Začněte hrou „Tichý had". Děti se postaví do zástupu, chytí předchozího hráče za ramena a se zavřenýma očima se pohybují za vedoucím. Ten mění směr, zrychlí, zpomalí nebo zastaví. Kdo otevře oči, vypadává na chvíli na stranu a sleduje ostatní. Hra učí vnímat vlastní tělo, rovnováhu a souhru. Pozor na příliš rychlé tempo – menší děti ztrácejí kontakt a padají. Vždy nechte hada projít po známé trase bez překážek.<br>
<br>
<br>
<br>
Začni měkkým kartáčkem se zkrácenými štětinkami nebo speciálním kartáčkem pro rovnátka. Kartáček přilož pod úhlem 45 stupňů na rozhraní zubu a dásně a krouživými pohyby čisti každý zub zvlášť. Pak kartáček nakloň tak, aby štětinky objížděly zámeček shora i zdola. Na závěr projdi kartáčkem i drátek podél celé řady. Důležité je nepřeskakovat vnitřní strany zubů a mezizubní prostory – právě tam se s rovnátky drží nejvíc plaku.<br>
<br>
<br>
<br>
Častou chybou je příliš mnoho pravidel na začátku. Děti si je nezapamatují a přestanou poslouchat. Vysvětlete vždy jen tři základní body a zbytek doplňte během hry. Další chyba je nerovné rozdělení do týmů. Vždy míchejte rychlé a pomalejší děti, jinak se slabší strana vzdá a hra ztratí smysl. Také nezačínejte hru bez rozcvičky. Stačí pět minut kroužení pažemi, poskoků a běhu na místě. Předejdete nataženým svalům a zbytečnému zranění.<br>
<br>
<br>
<br>
První pravidlo: nikdy nerebasujte větev, kterou už někdo jiný stáhl. Rebase přepisuje commity, mění jejich hash a kolegovi vznikne konflikt, který nedokáže vyřešit bez ručního zásahu. Platí to i pro hlavní větev. Pokud chcete čistou historii, rebasujte pouze svou lokální práci, dokud ji neodešlete do sdíleného repozitáře. Potom už jen přidávejte commity, žádné přepisování.<br>
<br>
<br>
<br>
Před každou hrou si připravte pomůcky předem: šátky, kužely, provázek, případně papírové značky. Nikdy neposílejte děti běhat po mokré podlaze nebo po schodech. Hlídejte vzdálenost mezi hráči, aby do sebe nevráželi. Pokud se někdo začne vztekávat, hru krátce přerušte a nechte ho odpočívat. Netradiční pohybové hry nejsou o výkonu, ale o radosti z pohybu. Když se děti smějí a samy chtějí hrát další kolo, udělali jste svou práci dobře.<br>
<br>
<br>
<br>
Kdy je lepší hrát venku a kdy v tělocvičně? Venku se hodí hry, které potřebují více prostoru a hluku. Vyzkoušejte „Barevné ostrovy". Rozmístěte po dvoře čtyři až pět kuželů nebo šátků různých barev. Vyvolávejte barvu a děti musí co nejrychleji doběhnout k příslušnému ostrovu. Varianta pro zpestření: určete, kolika nohama se smí děti ostrova dotýkat. Uvnitř tělocvičny volte spíš klidnější hry, protože odraz zvuku unavuje a děti pak křičí. V tělocvičně se osvědčila „Živá socha". Děti se volně pohybují, na tlesknutí ztuhnou v póze. Vedoucí obchází a snaží se je rozesmát, ale nesmí se jich dotýkat. Kdo se pohne nebo zasměje, jde na jedno kolo pomáhat jako rozhodčí.
