Úložný prostor držte minimální a uzavřený. Otevřené police plné pastelek, figurek a výtvarných potřeb fungují jako pozvánka k hraní. Na stole nechte jen to, co patří k právě probírané látce. Zbytek patří do zásuvky nebo do krabice, kterou dítě uklidí po skončení. Nepřehánějte to s organizéry: čím víc přihrádek, tím víc času stráveného jejich udržováním místo učení.<br>
<br>
<br>
<br>
Zavěšení na dveře je nejčastěji opomíjené místo. Na vnitřní stranu vchodových dveří se vejde organizér na boty, který zabere jen několik centimetrů hloubky. Důležité je, aby organizér nepřekážel při otevírání a nezvedal se výš, než kam dosáhnete. U vstupních dveří do bytu počítejte s tím, že se musí otevřít dokonce i tehdy, když má někdo plné ruce. Proto na dveře věšte jen lehké věci — klíče, deštník, tašku. Těžké bundy patří na pevnou stěnu.<br>
<br>
<br>
<br>
Co si půjčit a co si přinést vlastní Většina stěn půjčuje úvazek, karabiny a jistítko. Půjčení je levnější než kupovat výstroj naslepo a personál vám ji nastaví. Pokud si přesto chcete něco přinést, vezměte si vlastní magnesium v pytlíku a láhev na vodu. Magnus sice není povinný, ale potí se ruce a bez něj budete klouzat už po několika cestách. Vodu pijte průběžně, protože únava z dehydratace přichází rychle a lidé ji často zaměňují za slabost.<br>
<br>
<br>
<br>
Když žloutne jeden nebo dva starší listy dole, nemusí jít o chybu. Rostlina je přirozeně odbourává. Pokud ale žloutne více listů najednou, jsou bledé nebo měkké, je čas zasáhnout. Vyjměte rostlinu z květináče, prohlédněte kořeny. Zdravé jsou světlé a pevné, uhnívající tmavé a rozpadavé. Ty odstřihněte čistým nožem, nechte substrát proschnout a zalévejte méně. Rostlina se vzpamatuje, i když to trvá několik týdnů.<br>
<br>
<br>
<br>
Na co se zapomíná: dostatek pití a možnost dojít v noci na záchod. Položte na noční stolek láhev s vodou a malou sklenici. Ukažte hostovi, kde je koupelna a jestli se rozsvítí světlo na chodbě. Některé děti se stydí v cizím prostředí vstát, takže je lepší jim to ukázat ještě před spaním. Připravte také čistý ručník a místo na kartáček.<br>
<br>
<br>
<br>
Základem je oblečení, které se může zničit. Lezecká stěna je abrazivní, chyty drásají předloktí a kolena, takže rifle nebo nové legíny jsou špatná volba. Vezměte si tričko s dlouhým rukávem, tepláky nebo kraťasy pod kolena a ponožky, pokud si budete půjčovat lezecké boty. Ty se půjčují v mnoha stěnách a pro první návštěvu se vyplatí je vyzkoušet, než koupíte vlastní. Velikost volte tak, aby prsty byly mírně ohnuté, ale ne zaťaté do bolesti – příliš velké boty kloužou a člověk pak nevěří vlastním nohám.<br>
<br>
<br>
<br>
<span style="font-weight: bolder;">První pravidlo: nikdy</span> nerebasujte větev, kterou už někdo jiný stáhl. Rebase přepisuje commity, mění jejich hash a kolegovi vznikne konflikt, který nedokáže vyřešit bez ručního zásahu. Platí to i pro hlavní větev. Pokud chcete čistou historii, rebasujte pouze svou lokální práci, dokud ji neodešlete do sdíleného repozitáře. Potom už jen přidávejte commity, žádné přepisování.<br>
<br>
<br>
<br>
První návštěva lezecké stěny většinou dopadne tak, že člověk přijde v běžném sportovním oblečení, půjčí si od lidí kolem sebe výstroj a po hodině zjistí, že ho bolí ruce i nohy a že se vlastně moc nevyvezl. Tomu se dá předejít. Následující řádky shrnují, co si skutečně vzít s sebou a na co si dát pozor, aby první zkušenost neskončila u ledu.<br>
<br>
<br>
<br>
Než začnete lézt, projděte si s někým zkušeným jištění. Naučit se uzly a práci s jistítkem trvá půl hodiny a je to dovednost, kterou budete potřebovat pořád. Nikdy nelezejte na laně, jehož jištění si nejste jistí. Na stěně platí, že jistící partner musí stát pevně, mít lano správně vedené a nesmí se dívat do telefonu. To je nejčastější chyba začátečníků a zároveň nejnebezpečnější.<br>
<br>
<br>
<br>
První lekce bolí. Předloktí a prsty budou druhý den tuhé, to je normální. Nezačínejte převislými cestami a raději si vyberte ty svislé, kde se dá stát na nohách. Nohy nesou váhu, ruce jen drží rovnováhu. Kdo se snaží vytáhnout se pouze silou paží, vydrží dvě cesty a skončí. Pravidlo je jednoduché: tlačte do nohou, dívejte se na stupy, ne na chyty u hlavy.<br>
<br>
<br>
<br>
Odradit se nenechte ani tehdy, když první návštěva skončí po hodině. Lezení je technika, ne síla, a technika přichází s opakováním. Stačí chodit jednou týdně a po měsíci budete lézt plynuleji než při prvním pokusu. Pokud vás někdo na stěně nabádá k cestě, na kterou se necítíte, klidně odmítněte. Nikdo se neptá, kolik máte za sebou návštěv, ale jestli umíte bezpečně jistit.
