Nejčastější chyba je zalévat podle kalendáře, ne podle stavu rostliny. Někdo si zvykne dát každé pondělí hrnek vody a drží se toho celý rok. Jenže v prosinci rostlina spotřebuje zlomek toho co v červnu. Když se zalévá stejně, v zimě přichází přemokření a v létě naopak přeschnutí. Správný postup je sáhnout prstem dva až tři centimetry do substrátu. Pokud je na dotek vlhký, nezalévejte. Pokud je suchý, zalijte. Tato jedna změna vyřeší většinu žloutnoucích listů.<br>
<br>
<br>
<br>
Co zvlhne, ať děláte coko<br>
<br>
<br>
<br>
Většina poruch topení v akváriu nezačíná náhlým chladem, ale pomalým poklesem výkonu, kterého si nikdo všimne, dokud teplota nespadne o dva až tři stupně. Abyste na to přišli včas, potřebujete dvě věci: teploměr, který skutečně ukazuje teplotu vody, a pravidelnou kontrolu. Teploměr na skle akvária je orientační, ale mnohem spolehlivější je obyčejný digitální teploměr s externím čidlem. Vložte čidlo do protilehlého rohu, než je topítko, a teplotu odečítejte vždy ve stejnou denní dobu. Rozdíl mezi ranní a večerní hodnotou by neměl přesáhnout půl stupně.<br>
<br>
<br>
<br>
U rohového koutu vzniká typicky mrtvý trojúhelník mezi dvěma stěnami. Právě tam se vyplatí umístit úzkou skříňku do výšky, ne do šířky. Skříňka hluboká 15 cm pojme lahvičky, holicí potřeby i čisticí prostředky a přitom nezasahuje do prostoru, kde se hýbete. Důležité je, aby měla nožičky nebo byla zavěšená alespoň 10 cm nad zemí. Když ji postavíte přímo na podlahu, budete za ní za chvíli vytahovat mokrou mapu. U zavěšené skříňky nezapomeňte na odtokovou spáru — vlhkost musí mít kudy odejít.<br>
<br>
<br>
<br>
U vchodu do funkcionalistického domu platí jedno pravidlo: dívejte se, ale nechoďte dovnitř, pokud tam bydlí lidé. Skleněné dveře a čisté linie svádějí k domnění, že jde o veřejný prostor. Nejsou. Běžná chyba je zvonit a ptát se na prohlídku. Místo toho obcházejte blok a hledejte průhledy do dvorů – právě tam se ukazuje, jak architekt myslel na světlo a vzduch. Když narazíte na zavřený průjezd, nevracejte se hned. Zkuste protější stranu ulice, odkud je vidět celá kompozice.<br>
<br>
<br>
<br>
Základní pravidlo zní: lezecká obuv má být těsná, ale ne bolestivá. Prsty se mají lehce dotýkat špičky, případně být mírně pokrčené, nesmí se však kroutit ani narážet do sebe. Pata musí sedět napevno, aby se při šlapání na malé stupy nezvedala. Pokud si v botě můžeš volně protáhnout prsty nebo s ní kroutit jako s bačkorou, je velká. Pokud tě tlačí hned v obchodě při zkoušení vsedě, bude to na stěně po deseti minutách nesnesitelné.
